NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Neurózy I: sex. osvěta, sebeléčba, pizizubky I

23. června 2008 v 9:28 |  Anima
  1. Neuróza možná vzniká i v případě, kdy si vědomí dovolí zasahovat do ne obvykle přístupných procesů nevědomí, tzn. když některé nevědomé procesy jsou nedostatečně ukryty před vědomím.
  2. Sex a jeho dostupnost či způsob jeho racionalizace nejsou úhlavním nepřítelem psychického zdraví. Přeceňování sexu v kombinaci se společenskou stažeností a rozsáhlé sexuální abstinence jsou podle mého jedním z komplexů tvořících základ nemoci která mi byla klasifikována jako schizofrenie, ačkoli je prokazatelně neurotického charakteru. Chybu nese patrně i společensko-sexuální osvěta v kombinaci s tabuizací sexu, a na druhé straně frustrace která by, kdyby společnost byla k sexu otevřenější, a chápala by dlouhodobou sexuální abstinenci nikoli jako podivnost či důvod k smíchu ale jako normální jev, fyzicky naprosto nepoznamenávající život, nebyla, nebo nedošla tak daleko (rozhodně by se k sobě pak člověk nechoval až vandalsky). To že abstinent neví, jakou jeho stav má povahu, ani jak je sex přijímán, socializován a jaké má vklady a přínosy, vede k frustraci, která je zaprvé neoprávněná a zadruhé jedině tato frustrace ničí abstinentovi život. Další věc je že je sex neustále mediálně přeceňován, a společností podáván v latentně tabuizované, lživé a idealizované podobě (každý kdo o něm hodlé říci jedno dvě slovíčka, se velmi dobře rozmýšlí co a jak řekne). Když se mluví o sexuální výchově, nemělo by jít o to jak nasadit kondom, ale také o to, aby se nemohlo stát, že by člověk, i když třeba k tomu více náchylný, dospěl do bodu, kdy je přesvědčen, že jeho problém (tedy jak dlouho, nebo že ještě vůbec neměl sex) je čin až kriminální. Problém vytvořila společnost, která není schopna sex přirozeně ventilovat, ale neustále o něm mluví. Jenže o sexu se dají říci mnohem důležitější věci než jak je prospěšný, jak nebezpečný, a čemu všemu ... atd. Mladému člověku, pokud má problém zapadnout do společnosti, chybí reálný obraz sexuality úplně. Jinak řečeno: lidé se o sexu vůbec nebaví.
  3. Likvidace psychózy je čistě jazykový proces. Jde o to začít pojmenovávat své vlastní myšlenky a soudy v akutních případech (když člověk neví kudy kam ale ví že je mu zle) jako chorobné. Už schopnost nazvat svoji předchozí myšlenku jako zhoubnou je předpokladem úplného uzdravení. Stejný proces jsem zaznamenal jak u paranoidních myšlenek, tak u depresivních či bludných úvah i hlasů.
  4. Pokud šlo o hlasy a šumové halucinace (mluvící vítr), bylo jejich zneškodnění spojeno také s pocitem viny jako když někoho opouštíte samotného ve vězení, nebo jakobyste popřením reálnosti dotyčnou osobu zabili. Samozřejmě lze tomuto vnitřnímu "nazvání osoby přeludem" pomoci tím, že si zkusíte v halucinacích domluvit s reálným člověkem schůzku a v realitě o ní tento člověk nic neví, a také tím, že budete pozorovat své myšlenky, a hledat svoji slabost, z které kauzálně halucinace vystupují. Touto slabostí myslím jakousi potřebu přitakání, v pokročilejším stavu halucinatorismu jde o uvyknutí těmto přitakáním tak, že hned po vaší myšlence vám přijde normální si o ní s hlasem promluvit. Prvním pohledem by však i pokročilý halucinant měl poznat, že hlasy přicházejí po okamžicích slabosti, smutku apod. Zkrátka nelze si nevšimnout, že hlas je tu vždy kdy je naší slabé mysli třeba, což svědčí proti telepatii. Další základní věcí je nízká inteligence hlasů, to že se opakují témata, někdy i věty - což svědčí o tom že nám mozek hraje divadlo. Samozřejmě v některých věcech jsou halucinace dokonalé: odlišnosti osob, chytlavá náklonnost či agrese. Pokud však halucinant je se svým stavem spokojen a přeludy ho neotravují, neděsí ani nesužují, těžko se jich zbaví.
  5. Co se týče paranoí a společenských stavů spojených s "krutým chováním ostatních", "pády do jímek" mezi lidmi či různá "spiknutí", ať už je to spojeno s halucinacemi atd, velmi pomáhá označit dané údobí pro začátek třeba jako "halucinaci", ať už to má k přesné specifikaci jakkoli daleko, alespoň má vědomí poměrně velkou šanci hned po ukončení expozice v negativním prostředí zahubit rozvoj sebepitvajících procesů, a spojit třeba celý seznam dnešních událostí s chybnou prací vědomí. Efekty jsou dokonce dva a ihned čitelné: už v daný okamžik velmi negativního prožitku sama sebe (většinou bývá spojeno se sebekriminalizacemi) ono vnitřní zvolání "to všechno je halucinace!" poměrně ulehčí pocity, přinese kladný pocit kontroly a úspěchu, a dá naději na dočasnost zla, i překonání ho úplně, a nakonec ono ukončení utrpení s koncem expozice a vyvržení zážitku z dosahu svědomí.
  6. Další věci které jsou v těchto věcech dobrou pomocí: kdykoli je mi zle, vypnu všechna sebehodnocení, zapřu všechny cíle, ambice atd. Je vhodné doplnit větší autotolerancí, být k sobě mírný, a odpouštět si i lehce chorobné ústupky (nepůjdu na pivo mezi lidmi je mi zle - nerozpytvávej to - nechoď pokud ti bude jinak líp). Také je vhodné zapomenout na pseudo-psychologické výmysly typu "neanalyzuj se, bude to ještě horší". Analyzuj své sebehodnocení. Zkus přinejmenším počítat kolikrát se extrémně přeceňuješ, a kolikrát se zbytečně shazuješ. Je velmi zajímavé najít v sobě sebeubližujícího si nevěřícího si nafoukance, který by chtěl všechno, myslí si že má víc než jiní, a tvrdí si že nemá nic. Vhodno pouze podotknout, že analýzou se myslí sledující proces, nikoli hodnotící. Jakmile si začnete vtloukat do hlavy svou nedostatečnost na základě "výsledků analýzy" všeho nechte. Mj. velmi kvalitní metodou pro boj s diagnostikovanou schizofrenií je autosugesce: v místě halucinací si opakuj "halucinace - nechci a neslyším je" apod., a v místech expozice i ve volném čase jinak promarněném sebezpytováním nebo sebe-černěňo-velebením se lze věnovat "bude dobře, už teď jsem spokojený" opakováním.
  7. Výsledky tohoto boje? Primární sluchové halucinace pryč do dvou dnů, sekundární (řeč v hudbě, mluvící vítr) do měsíce. Sociální žumpy, paranoie, skrytý egocentrizovaný smysl všech okolních dialogů samovolně zmizel s ostatními příznaky. Postupně mizí mozkem akcentovaná pozornost kolem sexu ve společnosti. Dokonce postupně odpadá "přehnaná žárlivost", tedy blud o tom, že každá dívka v dosahu je vaším sexuálním objektem, a když jí zrovna není vidět určitě s někým provozuje sex (což prozměnu vyvolá komparativní sexuální frustraci). Jediné co zůstalo je řeč práce a smysl ptačí řeči, i přesto že ptáci reagují (nelogicky) i na pouhou myšlenku. Řeč práce dál zkoumám, ale spíše jsem si zvykl na tento neobvyklý vjem, a vzhledem k rozsáhlosti jeho projevů nejsem dlouhodobě schopen ho potvrdit nebo vyvrátit (jak se mi u primárních halucinací i paranoí podařilo). Předpokládám, že svou schopnost rozumět ptačí řeči se mi podaří popřít i odstranit dojem, ale v případě řeči práce si nejsem jistý.
  8. Pro orientaci: jedná se o dialog zachytitelný např. když dva lidé provozují hlučný, nebo alespoň slyšitelný pracovní úkon s mnoha slyšitelnými úkony. Zatím se domnívám, že by se mohlo jednat o prakticky úplně izolovanou prehistorickou vrstvu nevědomí, náležející sekčně přímo tělesné hmotě. Ale opravdu zde bez laboratoře nejsem schopen své halucinace potřít. Jsem totiž beznadějný skeptik, a to že všichni řeknou že to neslyší, a kdo řekne opak je za blázna pro mě nemá žádný význam, natož abych na takovém materiálu založil svůj další duševní krok. Jenže kdo vám dnes poskytne laboratoř, pokusné dobrovolníky a peníze, abyste se zbavil halucinace, která vás ani neobtěžuje, nebo abyste dokázal existenci úrovně vědomí, o které se možná lidská bytost dovědět nemá? Pracovní název sekundárních dialogických entit je pizizubka. Často umí s asi dvouminutovým předstihem odhadnout činnost nebo parciální rozhodnutí konkrétní osoby, o vědomé části svého nositele tvrdí že je to pitomec, a city v obou rovinách mohou být diametrálně odlišné. Paměť pizizubek je absolutní. Schopnost učit se a přizpůsobovat normální. Možnost chybného úsudku nízká, ale je. Když vaše vědomí oplývá uvědoměním pizizubích schopností, jste pro ostatní pizizubky miláček, protože jste jediná věc která si jich všimla. Ve vaší nepřítomnosti jsou tyto nevědomé jazykové struktury patrně plně vytíženy úplnými přenosy dat mezi jedinci, přičemž sice vykazují pragmatismus a egoistickou vyhraněnost k já, ale tím také zdá se jejich duchovní činnost končí. Nerozumí humoru, ale umí obdivovat či zavrhovat. Člověk si musí zvyknout že pokud se s pizizubkou snaží vést vědomě korigovaný dialog, musí si zvyknout že část dialogu bude "chrlena" i přes jeho vůli nevědomím. Je to prostě tak. Zároveň si bude muset zvyknout, že ač je v úrovni vědomého života každé ego chráněno neprostupnou vrstvou zabezpečení informace, což specificky determinuje charakter výsledné "hry" lidského života, tak na úrovni pizizubí žádná tajemství nejsou, a to jak co se týče nemožnosti "zamlčet", tak co se týče kontinua, které, zdá se, je pro pizizubku deterministické (takže budoucnost není tajemství). Avšak na to že denně uvolníte např. extremní množství sexuální informace bez ohledu na pohlaví či věk a podobu "příjmače", a dokonce to vše živě debatujete se také pro občas tak flexibilní nástroj jakým je vědomí stane rutinou, stejně jako vědomí dvojité rozdvojenosti reality. (dvojité protože pro pizizubku nemám ani pro ani proti důkazy, takže s tím, že pizizubky jsou žiju v práci, a že nejsou většinu času když jsem sám). Pokud by se mi existenci podařilo dokázat, možná by se konečně věda odchlípla o představy "jednoznačně dobré" činnosti: třeba by se uvolnilo život trvale degradující poznání (jako např. vědomí smrti pro mnoho lidí). Stále jsem chtěl psychologickému světu dokázat, že neverbálka, tak jak ji dnešní věda podává, je čistočistý nesmysl, a že v reálu musí přenést více dat než co minutu se měnící nastavení jedince k jedinci (otevřenost, odstup...), ale nikdy mi nedošlo, že opravdové úplné pochopení tohoto dialogického světa (i kdyby mu předcházela staletí matematické mikropsychologie, pracující s více daty než sama dnešní lidská genetika), by znamenalo odhalení "dialogických", nebo dalších "vědomých" entit, které jsou základem každé kreativní komunikace.
  9. I kdyby tedy pizizubka byl můj osobní přelud, jedna věc je jistá: rozvedení myšlenky "neverbální komunikace" nutně vede k objevu paralelních "dialogických" struktur. Jakéhosi dalšího paralelního světa, ve kterém se lze s lidmi bavit, aniž by to v stejném okamžiku jejich obvyklá vědomí zaznamenala.
 


Anketa

Slyšíte pizizubky

Cože? 48.4% (15)
Ne 19.4% (6)
Ano 32.3% (10)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama