NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Svépomoc, p.p.sexuální výchova, druhé panictví, Dvě stránky Freudovy tvorby

29. srpna 2008 v 21:12 |  Anima
  • Jako další, už pokročilé, řešení halucinací lze použít "racionalizaci přeslechu".
    Domnívám se totiž, že sluchové halucinace jsou spíše způsobeny "latentní syntézií" (tedy zhruba ve stejném schematu jako je schizoidní vůči schizofrenní). Tím myslím pouze to, že pacienti s hlasy, nemusí ani tolik "trpět nemocí", nýbrž stačí pouze větší náchylnost sluchové asociační mapy k přeslechům, a vlastně k invalidní asociaci fragmentárních zvuků k "falešné reprezentaci" určované potom už samotným neurotickým zaměřením pacienta. Pokročilejší řešení (tedy jste-li už trochu v svépomoci sběhlí) pomocí racionalizace potom spočívá v tom, že veškeré, povětšinou atakující slyšiny v šumovém prostředí (míchanice reálných lidských hlasů atp.), zpětně zachytíme, předem si uvědomíme, že pokud by nám chtělo okolí něco sdělit, řeklo by nám to jinak než "zezadu", za druhé si uvědomíme, že neděláme nic, pro co by nás mělo okolí atakovat, tím uzavřeme samotný přeslech do jakýchsi "závorek iracionální produkce". Nyní můžeme použít velmi užitečnou přípravu: uvědomíme si snovou podstatu slyšeného (to má velkou výhodu v tom, že nevykládáme svůj stav jako halucinační, jak jsem dříve navrhoval, nýbrž uvědomíme si samou podstatu slyšeného, zároveň se vyhneme vedlejším účinkům (autopersekuce) samotného výkladu jako "halucinace", a konečně celá situace se namísto "chorobných zážitků" přidruží k prožitkům spánku, usínání a probouzení, kde takové přeslechy může mít i úplně zdravá a silná osobnost). Nyní hlavní krok, který metodě dává jméno racionalizační: zkusíme se zaměřit na mluvený zdroj fragmentů. Pokud tedy k přeslechu např. dojde u vzdálenější řeči konkrétní osoby, zkusíme vypátrat co nyní dělá, a na co se nejspíš ptala, že jsme se takto přeslechli? Zkusíme prostě vypátrat opravdu vyřčená slova, která při horší slyšitelnosti mohou být zdrojem konkrétní "falešné" věty kterou jsme zaslechli (kterou nám sluch zfalšoval). Pokud se nám to alespoň zčásti podaří, lze to považovat za poměrně velký úspěch, ale můžeme klidně pokračovat analýzou toho, proč jsme zaslechli právě toto (předcházel přeslechu nějaký psychický pokles? prožili jsme předtím nějaký nadměrný stres? trápilo nás dnes něco více než obvykle? nejde o nějaký dlouhodobý osobností problém (jsme v něčem opakovaně neúspěšní) atp.)
  • Dále může být velmi vhodné přestat v nepříjemných vjemech hledat logiku a smysl. Je velmi dobrým nástrojem opět začít brát věci s nadsázkou, a nebát se označit naprosto všechno nepříjemné za nesmysl či hloupost. Je vcelku jedno, že takhle naházíte většinu zážitků a "zkušeností" do jednoho pytle, hlavně že se vám uleví. Také si časem možná uvědomíte, že přít se s hlasy o oprávněnost své činnosti/myšlení je nesmysl, nebo alespoň poznáte, jak jsou hlasy vlastně hloupé. To je dobrá cesta k poznání, že jsou především otravné. Zkuste srovnat své zdravé zážitky (třeba z mládí) se svým nynějším stavem: bylo daleko lepší, když jsem mohl v tichu vychutnat ticho, bylo neskutečně lepší, když jsem mohl poslouchat hudbu, a slyšel jsem jen ji atd. Opravdu nejtěžší je přesvědčit sama sebe, že jsem schopný většinu nepříjemných psychických činností i produkcí odstranit, a hlavně v nich rozpoznat "mě vlastně cizí nesmysly".
  • Nyní se vrátím k "druhému panictví". Kde se tento logický závěr bere? Řekněme si pravdu. Před naším prvním sexuálním stykem jsme prodělali mnoho nepříjemných problémů: kam se zařadit, pocity bezcennosti sebe i světa, dojem obtížnosti sexuálního života, naléhající stále k rozkladu identity. V době sexuálního života, který je nyní pasé, jsme se cítili celí, připravení na život: téměř dokonalí. Avšak po překonání sexuální aktivity, jsme upadli do zhruba stejného období chaosu, desintegrace osobnosti, a hlavně sociálně-sexuální autopersekuční myšlenkové činnosti. Lidé jako mi, se velmi liší od ostatních: náš sexuální život je obtížnější, protože o sobě stále přemýšlíme, nimráme se ve své sexualitě, osobnosti, a jinými způsoby se snažíme "být co nejkorektnější" - jsme si ve svém pohlavním životě nesnesitelnými dráby, ale budiž, taková je podstata naší racionality - chceme být dokonalí, a tím jsme k sobě často bezcitní. Jak jsme prožili reálné panictví? Vnímali jsme nekonečnou propast mezi námi, a sexem. Dělali jsme mnohé nezdařenosti a úskoky vůči našim "vyvoleným protějškům". Vůbec jsme si přišli příliš "objektivní" pro "citový život", takový jaký jsme se domnívali vidět u jiných: jednoduchý, drsný a bez soucitu, ale zároveň prožitý, nikoli promyšlený - autentický a opravdu emocionální. Sebe jsme vnímali jako citově uzavřené a těžko přístupné druhému pohlaví. Zároveň jsme určitě prodělali spoustu "dogmatizací" "skrytého klíče k sexu" (prostě spoustu domněnek, proč právě my nemůžeme). Také jsme nejspíše většinou čekali, až ten druhý projeví nějaký náznak citu, a pak jsme eventuálně spustili náš "retardovaný scénář sexuální žádosti". Zároveň jsme ve své pasivitě viděli démona, stojícího za nezájmem o nás. Dále jsme si, někteří, asi vytvořili prvotní překlepy v sociální logice: např. že žena má zájem jen o aktivní a otevřené muže, nebo dokonce že každá žena v nás vidí jakéhosi "nepřítele její sexuality" kterého se svým milencem "podprahově týrá". Budiž. Ale proč jsme došli k závěru, že jsme opět panici? Prostě proto, že spatřujeme stejně hlubokou propast, a vyvozujeme stejně slabá logická schemata sexuální společnosti. Také zbytečně přehodnocujeme vlastní význam sexu. Toto vše nám prostě vyvolá tak silný dojem, že jsme na tom stejně jako tehdy, že ať už jakkoli iracionálními důvody vyložíme svému rozumu teorii o svém "druhém panictví". Nejdůležitější na celé koncepci je to, že druhé panictví je vlastně důsledek našeho nimralství a nedostatečné sexuální zkušenosti. K tomu přidejme snahu vše logizovat, a jsme v hotovém pekle: každý kdo se na ulici políbí se nás snaží umořit láskou, kterou my neumíme nabídnout. K tomu se přidají halucinace atd.
  • Chceme-li takovýmhle následkům předejít, a vyhnout se sáhodlouhým sebepsychoterapiím (protože psychiatrie nám nenabízí takřka nic, krom těžkých prášků na spaní, bůh zaplať :), je nutné zavést alespoň minimální psychiatricky preventivní sexuální výchovu v předpubertálním věku, kdy dítě má zájem o jakékoli vzdělání, ale ještě nemá tak málo rozumu, aby si myslelo, že mu už nemůžeme nic sdělit. Jde samozřejmě o minoritní edukaci, avšak uznejme, že současná sexuální a rodinná výchova nenabízí lidem jako jsme mi naprosto žádnou oporu. Lze také pochybovat o vlastním významu poměrně úzce orientované a vůbec špatně pojaté sexuální výchovy vůbec. To jak probíhá styk, k čemu slouží v přírodě, a jak se chránit před početím při sexuálním styku jsou krajně nezáživné informace, které jedince sexuálně nevychovávají, nýbrž je lze shrnout třemi obrázky v nějaké brožurce, kterou sedmileté dítě dokáže splácat z kolujících sprosťáren také, a puberťák už nenajde jiný význam takového výkladu než se blbě uculovat při naprosto negativně provedené hodině (citová úroveň takové hodiny sexuální výchovy je nulová: žák se stydí a své negativní pocity invertuje v humor, učitelka si připadá hloupě, a přenechává celou záležitost na danou kapitolku, nebo trapný videoklip). Co navrhuji je poněkud smělé, a z hlediska zaměření na "psychiatrickou prevenci" bude s jistotou zavrhováno. Jde o to ukázat dítěti jak vidí svůj sexuální život už dospělí lidé, jistou rekapitulaci dospívání. Vyčíslit omyly a zklamání, překvapení a radosti, avšak i povinnosti a možná přidat některé "triky" jak se s něčím záludným vypořádat, či kde nečekat příliš. Také však je zcela nutné poukázat na hodnotový kontext sexu ve společnosti: jak je možné žít, a co vám takový život přinese, avšak i konkrétní zvyky, které prostě nelze obejít nějakým zjednodušením. Je však zároveň nutné (což je stěžejní myšlenka této práce), především už konkrétně v rámci psychiatrické prevence, poukázat i na naprosto zásadní avšak zcela triviální aspekty sexuálního života, a to i ty věci, které normálnímu kantorovi přijde zbytečné nějak popisovat (např. že nikdo po nás nechce, abychom sexuálně žili, že ženy netrpí, když je nějaký chlapec dlouho sám, a nakonec že provozovat sex není žádná zásluha a v ideálním případě neprovozovat ho, a třeba jen čekat na ženu není žádný skluz na společenském žebříčku atp.). To jsou věci které v zásadě tkví za velkým množstvím až tragických případů lidí, kteří buď spáchají sebevraždu, nebo zbytečně dlouho trpí odtrženi v nerealistických úvahách nad svou identitou někde v osamění, nebo jsou konečně bez jakéhokoli náznaku psychoanalýzy označkováni nějakým dekadentním F a šoupnuti do lochu, kde léčba spočívá ve vykouření alespoň dvou krabiček cigaret denně, a v neustálém pocitu křivdy, pod plechovou pazourou často nelidských, ale hlavně bezstarostně chybně diagnostikujících primářek, a s rozsudkem neodborné, tvrdé a maligní medikace s řadou extrémních vedlejších či extrapyramidálních účinků, a především bez účinků užitečných. Většina českých psychiatrických ústavů také pravděpodobně, vymlouvaje se na nedostatek financí, zanedbává i v prospektech reklamované součásti péče, jako jsou sezení, terapie atp. Často jsou sice tyto věci provozovány, ale jejich náplň je ryze administrativní, nebo velmi, ale velmi naivně a neodborně provedená, takže se vzdělaný psychoterapeuticý laik musí v jejich průběhu provádějícímu lékaři jen vysmát. To jde však stranou, pokud by se takto vylepšené sexuální výchově opravdu zasazením sexu do širšího kontextu, a především už konečně vlastním vzděláváním v duchu předávání zkušeností, povedlo uchránit před neurotickými chorobami měřitelné procento "absolventů"! Bohužel, dokud si budete stát za svým, že sex je naprosto otevřené téma, a především natolik intuitivně pochopitelné, že nepotřebuje výkladu (jaký to stud!), natož aby bylo nutné vysvětlovat zcela triviální fakty, nebo dokonce žákům osvětloval pravou tvář promiskuity i "postkatolického stylu párování", či dokonce nedej bože, aby žáky pro svou otevřenost vyučoval homosexuál! Překážek je dost, ale výzva je obrovská, pro toho kdo uvěří, že značná část psychiatrických (zjm. neurotických i n-psychotických) onemocnění pramení z dekadentního zjevu současné sexuální edukace a tabuizované tabuizace sexu, negující do té míry, že se veřejně chlubí svým "detabuizováním", které je však naopak zcela odtrženo od reality a působí v pravdě jen v pornografickém průmyslu. Obecně však sexuální kultura je dnes příliš zvrácená (už takové tabu nazývám zvráceností, ovšem nepopírám jeho funkci, bude-li rozumně provedené, a především promyšlené) co se týče její "verbální pravdivosti", než aby tu bylo jednoduché řešení a jednoduchá realizace. Sama reforma sexuální výchovy vyžaduje zdravé jedince, schopné otevřít vhodný kanál pro sdělení takových informací, schopné vyhnout se "zkažení" nebo "navádění" - tedy v pravdě otevřené a svobodné duchy, avšak nikoli ustrnulé (stydlivé klidně .), nebo naopak amorální, či příliš sem či onam. Prostě nějaké "zeměpisce" sexu a společnosti, schopné vidět vše tak jak to opravdu je, a schopné předat to tak, aby i mladý sexuálně nezralý člověk zhruba pochopil široké obrysy toho, do čeho se narodil, a zároveň aby získal určitý dojem svobody rozhodnutí, a vystavěl tak vlastní společenský život a "sexuální logiku" na základech té edukované, či jejím překonáním. Zároveň je to vhodné místo k vytvoření orientační "tolerance", nikoli však k jejím klavírování. Proces by měl být také především tvůrčí a nezaujatý příliš polaritami, radši už analogiemi. Samotný význam a použití kondomu bych snad úplně z výuky vyškrtnul :) Už vzhledem k nekonečnému množství podobných preparátů.
  • Freud se určitě nemýlil ve významu sexuálního pudu ve vztahu k neurózám, obsedancím, snům i psychózám či narcizmu a o.k. Avšak jednu věc zapomněl uvést (ve formátu ála Nietzsche, Klíma: "pro osly") : to že je pud tak důležitý na poli psychiatrie, ještě neznamená, že je tak důležitý společensky. Nevěděl totiž, že jeho knihy psychiatři zahodí, a z popela smetiště budou preparovat dospívající lidé, které naopak jeho myšlenky zaujaly, a kteří se chtějí vnitřně vzdělat, na rozdíl od svých povrchních užvatlaných odborných současníků; Není to ani zásluha, ani povinnost, a konečně vůbec důvod v sobě rozpoznávat komplexy, když někoho máte, nemáte či jen špatně hledáte a čekáte. Klidně zůstaň u toho, že je to prasárna, a že hlídáš v svém nitru duchovnější pouta pro vyvolenou osobu, která někde je. Není naprosto osobnostním defektem sexuální život odsoudit do nejspodnější přihrádky a věnovat se vlastním zájmům. Nikde taktéž není psáno, že mít děti je smysl života, jeho hlavní náplň. Nikdo vám nemůže vyvrátit, že plodit děti do této "sociální pustiny" je nezdravé a nerozumné. A konečně vaše psyché absencí sexu či partnera nijak nestrádá a především jste rovnocenní, vaše dílo je rovnocenné, a váš život je plnohodnotný, a nemusíte být asexuál. Zároveň sexuálně žijící neovládají žádné tajemné citové jazyky, ani neoplývají nějakými "sexem indukovanými vlastnostmi". Ačkoli je pravda že sex může poněkud uvolnit fantazii, zvláště ten první, ona změna rozhodně není "něco extra", nebo dokonce trvalého rázu. Je však velmi důležité před "svým rozhodnutím o sexuálním životě" velmi dobře zvážit míru své závislosti na společnosti, a opravdu dobře si určit priority: může se vše zvrátit, a můžete buď klít, že jste se nevěnovali např. studiu místo zbytečného "čmuchání k rozkrokům", avšak naopak se můžete jednoho dne vzbudit, a zjistit že vás vlastně obor nezajímá, nebo na něj nemáte, a zbytečně jste zavrhli své "mládí" a "ženy", pro chiméru (viz Kupka a knihy :).
  • Jste-li ještě "čisti", a trpíte-li teorií, že sexuální pud je živen "závislostí", či dokonce, že dnešní sexuální kultura trpí abusem sexu, rád s vámi souhlasím, avšak je to stále jen naše teorie. Hlavně se prosím vyhněte nějakým primárně sexuálním žádostem, nemáte-li na to náturu či tlačí-li vás k tomu jen váš dojem méněcennosti, takový krok nemůže skončit než neúspěchem, a zbude vám ve svědomí obrovský flek (vlastní zkušenost). Držte se hesla že nejlepší je "nejdříve se spojit duchovně pak se oťuknout, a pak teprve v rodinném kontextu žít sexuálně" - je to sice, jak vám řekne většina spoluobčanů "pěkné srabáctví a podivné zpátečnictví", ale pokud máte alespoň zčásti stejné nastavení jako já, je to jedna z nejsnadnějších cest, jak si zachovat odstup od případných chyb, ponechat si místo k uvažování o sobě, a nakonec neohrozit se zbytečně deziluzorními a bezcennými vztahy, které vám vše kolem druhého pohlaví akorát zkomplikují a znechutí. Také příliš v oblasti sexu neteoretizujte, nemáte-li k tomu zvláštní kreativní důvod. Často tím sice, ne jak myslíte: zkazíte svou psychiku a zneužijete filozofii k racionalizaci komplexu, nýbrž pouze skazíte filozofii :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama