NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Rozum jako teoretické systémy

6. září 2008 v 22:49 |  Sapiens
  1. Rozum, ve své biologické podstatě, nemá mnoho společného se symetrickou, racionální a nezaujatou konstrukcí, která by spočívala na jednoznačných vyhodnocovacích schematech. Už proto, že jeho ustavování spočívá na neorganizované reprezentaci vnitřních a vnějších záznamů, je jeho konstrukce náchylná k chybám, a to nejen paměťovým, a nakonec, protože primárně řeší potřeby stability a udržitelnosti systému, a to poměrně komplikovaného, nemá žádné ambice udržovat své "vnitřní váhy" nestranné a nezaujaté,
    naopak, každé řízení procesu je podřízeno krajně pragmatickým a většinou nevědomým cílům, které ho spíše nutí logiku (či pravdivost a podobné rozumu přisuzované oddenky) obcházet a podvádět, nebo je alespoň inovovat. Tato možnost vrhá na "falšování" logiky ještě zajímavější světlo. Už však tato přirozená nutnost stírá poslední náznaky vnitřní propojenosti svědomí a rozumu, kterýžto blud vkládá do vlastní koncepce rozumu religiozní oddanost známým scénářům, hodnotám a postupům (nevyhnutelné míchání koncepcí rozumu a morálky v jedné mlhavé představě "lpění na dobrých zvycích" nádherně propojené s druhou na téma "lpění na funkčních postupech"). Takové lpění je mimochodem v obou oddělených oborech veřejně známým šotkem, avšak v hlubším názoru na práci rozumu si tento bludný koncept stále s poklidem přebývá, pravděpodobně ještě s řadou podobných neduživých komponentů sociálně-morální bytosti.
  2. Co je také nutné uvést, je fakt, že rozumové operace, které bychom jinak hodili do jednoho pytle, na základě shody vstupních stavů (např. podmínek úsudku nebo iniciace reflexu) nebo výstupních hodnot (stejný soud, stejné rozhodnutí), sice neprokazatelně, ale i nepopiratelně probíhají v naprosto odlišných "prostředích". Na první pohled stejné rozhodnutí, za stejných okolností, a třeba i se stejným závěrem, pravděpodobně vykonala úplně jiná rutina. Je to samozřejmě velmi nadneseno, protože žádná konkrétní rutina, nebo program, v mozku neexistuje. Mozek je natolik dynamickým a chaotickým systémem, stejně jako umělá nervová síť, že to, co způsobilo předchozí vyhodnocení se v příštím stavu přesunulo (a ani o přesunu v pravém slova smyslu tu nemůže být vážná řeč, spíše přesublimovalo, řečeno zcela mimo Freudovskou hantýrku), a následující, i když třeba stejné rozhodnutí vyplynulo z naprosto nepříbuzné sestavy vnitřních stavů a vztahů mezi nimi. Lze tedy říci, že i spojnice mezi exaktně stejnými iniciacemi a jejich výslednicemi mohou být, a v nemalém zastoupení jsou nejednoznačné, a to samozřejmě nijak nevyvrací ani subjektivní dojem myslícího, že např. k opakovanému závěru došel stejným myšlenkovým postupem, a měl k danému úsudku stejné důvody a podmínky jako prve.
  3. Abychom tedy shrnuli předchozí úvahy: logika rozumu je na tom se stabilitou proti té spisované asi jako by na tom byl provazový most nad aktivní sopkou proti pontonovému molu na většinou poklidném jezeře. A aby toho nebylo málo, to co naše mysl považuje za rutinní připravování svačiny, je v mozku jednou prováděno tuhle, jednou tamhle, a ačkoli to má výsledek vždy stejný, vnitřní proces se opíral o jiné faktory, běžel jinými cestami, a nakonec to co nám mozek podal jako naši vlastní racionální imaginaci o třech aktech, uzavřenou upřednostněním "našeho přání", nebo "obecné prospěšnosti", někde za hranicí vědomí z větší části onanisticky(egoisticky atp.), neuroticky a především bordelářsky navrhl mozek "sám", přičemž vypočítavě k výsledku operace připojil nějaké to mňam pro naší morálku a pocit rozumnosti. Vše nakonec pěkně zabalil do třech vět, a převázal úhlednou mašličkou smysluplnosti takového jednání či myšlení. Nutno však podotknout, že to vše v podstatě dělal pro nás a v dobrém úmyslu (zcela bez ironie). Realita je taková, že kdyby byly pro všechny sourodé úlohy sourodé procesy, a logika mozku by odpovídala logice derivované filozofií či matematikou, nebo kdyby dokonce člověk byl odkázán na takovou vlastní "plechovou" logiku, která by byla jednoznačná, a pouze by v závislosti na vstupech udělovala přes "maso" mozku "masu" těla zcela "pravdivé", "efektivní" či "morálně nejkorektnější" příkazy, člověk už by dávno vyhynul. Takhle, naopak, ono zdání "jednoznačné predikátové mašinerie" tvoří interface (pro naše vědomí zúhledněný a zužitkovatelný) ke stroji, který si vnitřní logikou s tímto interfacem pouze protiřečí. Nemluvím však rozhodně o tom, že by proto byl mozek, rozum či vědomí jakkoli "nepochopitelný", a taktéž přísně oddělujme kauzální logiku, od úsudkové a rozhodovací logiky o které byla řeč, obě témata jsou zcela mimo obor této sekce.
  4. Nyní poněkud odbočím a vrátím se k myšlence, která už dlí na mém ideovém vrakovišti několik let bez ambicí na rozvoj. Navrhoval jsem kdysi, že sociální chování je reflex. Nejde o žádné objevitelství, nýbrž spíše o boj s pojmy a jejich koncepty. (Běžně se dělí mozkové procesy na vyspělá a myšlenková zpracování komplikovaných sociálně-verbálních stavů, kde klíčovou roli hraje vědomí a jeho apriori indeterministický charakter, a na jednoduché 1:1 reflexní mechanismy, které jsou nadále počítány jen jako nevědomý, primitivní balast, který ve výsledku opečovává především základní pudy, a je tak konečně řazen místo mezi "rozumové procesy" mezi "téměř tělesné nástroje", které "jsou nám k dispozici" už od narození.) Tehdy jsem tedy s vervou nakopal běžnému pojetí těchto dvou škatulek, a narýsoval jsem tak nikoli reflexy mezi vyspělé rozumové funkce, nýbrž jsem k té plně mechanické, na základě primitivních pravidel reagující verbeži reflexů přikopl i dosud vyspělé, myšlenkové a sociální procesy. Tento odstavec je tu hlavně proto, že následující hlavní část úvahy toto pojmové sjednocení zahrnuje, a uvedu-li proces rozhodování, bude tento pojem zahrnovat všechny reagující a vyhodnocující procesy, nehledě na jejich kvalitu, napojení na vědomí, nebo "soluční pohotovost".
  5. Zároveň bude-li řeč o promýšlení, odhadování či přestavbě postupového schematu (rutiny), budu zcela ignorovat vztah promýšlení a vědomí (myšlení je často uváděno jako nedělitelné od vědomí). Uvažujeme tedy všechny "rutiny", které podléhají autokorekci, ať už se zásahem vědomí, nebo pouze na základě "odezvy", ať už biologické, racionální nebo "od" stability systému obecně - tedy jak myšlenkové scénáře, tak ty automatické, reflexní.
  6. Proč tedy "teoretické systémy"? Přívlastek "teoretické" je použit proto, že samotný vyhodnocující agent každého reakčního scénáře nechci považovat za nějak zásadně absolutní, naopak, každý takový "předpis procesu" (od samotného filtru vstupů, přes všechny "vpojené rutiny, zpožďující či zpětné", přes možná určení "bodů konzultace s vědomou entitou", až po vnitřní logické i faktické databáze) není, jak jsem dostatečně předznačil (1), vůbec "jednoznačně dráhovaná" a koherentní "fakticko-logická struktura", ba spíše, zaměříme-li se na bezčasový "rámec" rozumu (tedy jakousi fotografii struktury v jednom okamžiku), lze každou "rutinu" v dané struktuře lépe popsat jako teorii o vztazích zpracovávaných entit mezi sebou i k subjektu. Pro totéž se používá modelu "kognitivní mapy", avšak já mluvím o teorii, protože se snaží vymodelovat co nejužitečnější charakteristiku dané sestavy vstupů (a entit), tak aby bylo možné např. kvalitně predikovat chování "systému na vstupech", ale také aby byla výsledná mapa například recyklovatelná ostatními subjekty (rutinami - teoriemi, sociálním prostředím atp.). Primárně jsou tedy ony "rutiny" kreativním produktem rozumu, až sekundárně prochází "racionálním" vývojem a resyntézou, a vždy jsou modelovány hlavně vzhledem k recyklovatelnosti, adaptovatelnosti a koherenci výsledné globální rozumové struktury. Tyto požadavky na vývoj modelu natolik tlačí, že je evidentní, že nemůže v žádném případě brát přílišné ohledy na nějakou "absolutní logiku věci", ani na "pravou tvář reality".
  7. To, že mozek vytváří primárně kompatibilní teorie, lze dokázat např. tím, že vychýlený logický systém u některých pacientů vytvoří stejným způsobem "defektní" teorie i pro zcela evidentní a jednoduché novinky. Tak lze reprezentační charakter rozumu přirovnat chaotickému zrcadlu, které v ideální situaci odráží svět poměrně koherentní logikou a velmi "reálným" teoretickým modelem světa, avšak, jak platí pro některé chaotické systémy, výchylka jednoho parametru může znamenat takové zakřivení tohoto zrcadla, že následující teoretická produkce je natolik deformovaná, že může, mohu-li to tak vyjádřit, při delší absorpci takových teorií strukturou zrcadla*, trvale poškodit (změnit) atraktorový systém tohoto zrcadla.
  8. Rád bych však, na účet psychiatrie, uvedl, že některé nemoci právě stojí na takové modifikaci tohoto zrcadla, avšak, podloženo studiem mé vlastní nemoci, ne vždy musí tyto změny nutně vést k změně atraktoru. Jinými slovy některé nemoci, u pacientů produkujících těžce invalidní odezvu i duchovní činnost, mohou prostě pramenit z pouhé dočasné výchylky jednoho parametru (např. jedné vědomé teorie), a pacient je včasným přehodnocením zdrojové teorie schopen srovnat zrcadlo zcela do původní podoby.
  9. Také lze z této "teoreticity" kognitivních map vyvodit jiné zajímavé závěry. Například by mělo být možné vytvořením konkrétní teorie ovlivnit teorie jiné, např. osadit reflexní mapy body uvědomění atp. Dále je možné inovovat koncept vědomí a nevědomí, a to především uvážíme-li, že každá taková teorie má jiné požadavky např. na sdílení dat: určitě budou i takové, které vyžadují naprostou izolaci, a inovují své databáze pouze na základě určitých podnětů (např. ačkoli dané schema pracuje s informací o tom, zda je den či noc, nechce tyto informace dostávat automaticky od okolních, i když třeba rychleji informovaných systémů, chce si je aktualizovat třeba jen když je příliš zima, a navíc chce tuto informaci obdržet pouze od vědomé entity).
  10. Když takto vyjádříme rozum jako soustavu teoretických systémů, a vědomí vezmeme v úvahu jen jako další vstup/výstup, je zřetelné, že nevědomí nelze přímočaře deklarovat, nýbrž že je pouze atributem té které teorie, zda "považuje za vhodné a užitečné" některými svými uzly kontaktovat vědomou entitu. Takže jak nevědomí tak vědomí jsou nikoli pevně ukotvitelné hranice, nýbrž jejich předěl nemá žádnou generální specifikaci, a je tak spíše "dočasným" produktem součinu všech daných teorií v oblasti, maje spíš "jemný rozprsk" než "vymezení". Dále ani nelze tyto dvě kategorie nechat takto striktně vymezené, protože je věcí dané teorie, nakolik přímo podsune náhled na daný proces k vědomému zpracování - kdybychom řekli, že daná teorie preferuje kontaktovat vědomí přes určitou soustavu jiných teorií, mohli bychom klidně zavést míru uvědomění určitého faktu či stavu jako desetinné číslo, nebo komplikovanější faktor.
  11. Nesmíme však zapomenout, že tyto teorie nejsou vždy zcela autonomní vůči vědomí, už proto, že některé jsou vědomím částečně nebo zcela vykonstruované, proto nad nimi může mít vědomí první i poslední slovo (řekněme, konstruktivní autorizací vědomé entity pro danou teorii je daná teorie pro vědomí alokována). Zde mi však nelze příliš oponovat, neboť je evidentní, že "tvrdě nevědomá a binární" schemata jsou, z hlediska míry vlivu na konání jedince, rovnocenná s teoriemi ryze duchovními. Člověka může stejně tak dohnat k sebevraždě nevědomý panický strach, jako ho může jeho světonázor zahnat na tu kterou stranu světa. Nelze proto nevědomé procesy nějak nadhodnocovat či naopak. Role, kterou ve výsledku sehraje "velmi reálný" předpis reflexu, je tedy srovnavatelná s rolí, kterou v životě sehrávají naše myšlenky, či správnost našich pojmů.
  12. Závěrem uvedu celou myšlenku tak jak přišla, protože je možné že některé základní body se jejím předešlým rozváděním ztratily, nebo se jim nedostalo zaslouženého místa na slunci. Schemata, kterými mozek procesuje dané vstupy, nejsou "reálná", jsou vlastně v základě vždy jen "teoriemi" o daném řešení či reakci. Zároveň možná užitečnost dvou schemat pro "tentýž" problém, degraduje obecně chápanou logičnost, popisnost i koherenci kognitivních map. A konečně "naše vnitřní logika" pro svoje pragmatické podloží také s obecnou logikou nemá mnoho společného.
*) Považuji za vhodné zde doplnit ještě jeden svůj koncept ze starších dob: filtrová teorie dat

Nyní pouze několik nesourodých úvah, které vypluly během úvah nad Teoretickými systémy:
  • vědomí jako trvalá pozornost
  • zdvojený zážitek a ospravedlnění: existující neurotizující inkongruence přivádějí rozumový aparát k větší "receptabilitě" zfalšovaných doplňků, a nakonec sehraje-li svou roli náhoda, a objeví se dostatečně "komplex" reflektující jev (vizuální, dějový, prožitek..), je tento jev fokusován pozorností, na základě své asociativity s neurózou v pozadí; neuróza přebírá otěže logiky (komplex vystoupí do popředí, a je třeba ihned potlačit jeho bolestivost: iracionální schéma reality, které dlelo v pozadí pro svou slabost je nyní oprávněné, navíc získává pro vědomí zástavu, a to mystický jev v realitě, který není ničím víc než původním jevem už bludnou logikou zfalšovaným). Neuróza tedy na základě vhodné sekvence reality deformuje následný vektor jedince, přičemž dočasně získává doplněk, který, když je zapojený (přijímaný vedoucí logikou vědomí), úplně odstraňuje následky inkongruence: bolest, méněcennost či sexuální frustraci, a zároveň právě excitovaná mystická teorie světa naopak naplňuje jedince unikátním pocitem, srovnatelným s extází - jedinec má v řádu světa, na rozdíl od ostatních, specielní roli, svět je plný nových možností, a "problémy které řešil" pro něj nyní neexistují (nic jiného chorobná teorie samozřejmě neřešila).
  • jako abstrakci základních léčebných postupů v oboru psychotické (neologické) deformace lze uvést "tvrdou asociaci". jde o to, alespoň dočasně, podřídit zcela všechny duchovní procesy tvrdé, assemblerovské racionalitě, nedbající na hloubku úvah, a slibující vytvoření tvrdé asociační mapy, která neumožňuje žádný chybný krok. jak tyto tvrdé asociace postupně expandují, v podstatě vytvářejí bezpečný chodníček mezi bludnými myšlenkami, mystickými ospravedlněními a halucinacemi, který v závěru buď poslouží jako základna pro vybudování nového, zdravého rozumu, heuristicky už proti podobnému skluzu obrněného, nebo umožní nalezení některých chybných částí konceptu duchovního života, a vylovení zbytku funkční asociační mapy (tedy logiky a rozumu), jeho restauraci a znovunastolení.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama