NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Rozšíření systému PI & OIDI: abiosofie

18. prosince 2008 v 6:19 |  Sapiens
Jelikož si tato publikace už názvem koleduje o vynadáno, budu muset systémy, ze kterých vychází, a které nebyly široce publikovány, nějak obejít, a zároveň položit základní formule tak, aby čtenář nepotřeboval samotné výchozí systémy znát. Toto bude lehčí tím dílem, kterým následující látka zdaleka odbíhá od svého substrátu, tak, že ho skoro ani nepotřebuje pro svou existenci.


Je také vhodné zmínit, že látka bude velmi zširoka pracovat s terminologickým a fenomenologickým komplexem z úvah o dimenzionalitě vědomí místo evoluce, myší páčka, evoluce a částice a dalších. Především tedy bude příroda nazírána smysluplně jako jednota, funkce nebo aparát, vyžadující určité podmínky a mají určitý cíl. Ze zmíněných systémů budeme uvažovat pravděpodobnost generování času přechodem [hranicí] organizace v desintegritě [entropie].

Základní ideou je nutnost smrtelnosti a její "zjevná" souvislost se vztahem elektronu a informace, který je zjevný z tzv. "double slit experimentu" (DSE), zjm. toho se zpožděným odposlechem na předštěrbinových senzorech. Dále budeme diskutovat i poněkud nestandardní téma, a to dimenzionalitu vesmíru, a zároveň vztah stropu komplexity a existence života. Předem mne omluvte, mám totiž vždy silné nutkání zaměňovat právě v této látce život za vědomí, přírodu za život atp..

Double slit experiment pokud jsem si něco špatně nevyložil, je demonstrace vlnovo-částicové duality. Jde v něm hlavně o to, že elektrony vrhané proti tabuli přes dvě štěrbiny nevytvářejí hned dva proužky (na tabuli), nýbrž celé spektrum proužků. To je pak přes vlnovou interferenci vyloženo jako právě důkaz vlnové povahy elektronů. Avšak pokud před štěrbiny umístíme senzory, a vedle tabule si dáme dvě chronologizovaná počítadla pro každou štěrbinu, třeba nějaké "online" grafy, elektrony tvoří na tabuli právě ty dva proužky.

Berme tento fakt poněkud s rezervou, pokud by nás nutil nějak se nad ním samotným pozastavovat. Nyní si však ucelme, že jsme elektronu "něco" vzali - a protože vlnová povaha není zrovna to co jsme mu chtěli vzít, ani detekční zařízení nebylo popsáno "Wave character beam separator" - zaměřme se na problém právě od bodu, že jsme řetězci elektronů ukradli informaci. Je vcelku vedlejší, že pro nás je, v rámci této úvahy, vlnová povaha pouze informací - avšak je rozhodně důležité si uvědomit, že, zapíchneme-li si právě zde vlaječku "základní jednotka informace", měli bychom si uvědomit, že právě na tomhle místě lze pozorovat, že informace je atomárně unikátní - nelze ji na nejnižší úrovni kopírovat, pouze výhybkovat ... korigovat, řídit, třídit a separovat.

Další věcí, kterou je nutno nakousnout z jiné strany koláče, je právě povaha života jako informace, a tedy povaha systému vůči entropii.

Život je organizovaný právě jenom informací, a to v mnoha podobách, či dimenzích - od DNK po neurony, nebo jiné chemicky-informační signalizéry, transmitery - od stavu toho či onoho minerálu a proteinu v buněčném roztoku, až po městskou či krajskou knihovnu - která je taktéž do nejvyšší míry organického původu, a zároveň do přiměřeně vysoké míry organizuje biologický ruch světa. Kdybychom vytvořili nějaký jednoduchý automat, který by sbíral informace, a podle nich prováděl nějakou úpravu hmotného světa, vzhledem k tomu, jak informace "ožívá" v útrobách živočichů, nemůžeme zrovna říci, že v takovém automatu informace pracuje - právě že tam je pouze zpracovávána, a pracuje automat. Lze tedy zlehka přidat, že informace řídí vesmír jen potud, pokud je zanesena v podsystémech vědomí.

Druhá věc, která byla slavnostně uvedena, je právě povaha takové organizace, která zčásti propaguje, zčásti spravuje, zčásti je řízena, a do jisté míry vytváří informaci - to, že je, jak vidno z DSE, informace zcela deterministická, musíme, v rámci tohoto konceptu, doložit změnou v povaze hranice: organizace (tedy* živá věc) nějakým způsobem odmlčuje vnější determinismus, a celkově dosahuje jeho "zpružnění" v přechodu.

Zde, v tomto zpružnění, jsem v systému PI a OIDI naleznul dobré místo k vzniku času: kam jinam ho také umístit, když vezmeme v úvahu, že jediný objekt který může vnímat čas je právě život, příroda, vědomí atp.? Navíc, což deduktivně následuje, je čas vlastně organizací jevů, což je spolu s předchozím tvrzením dvojka hodně těžkých úderů všem svatým od 'T'. Protože první argument je dobrý důvod, dát vědomí času právě na základní rozhraní materie, a dobrý pramen podezření, že mimo vědomí není nic (tedy že čas určitě neleží ještě někde jinde), zatímco druhý argument už chytá našeho zloděje chvatem hmatem, a trhá mu nezaplacený nákup (umístění času i mimo rozhraní) z rukou...

Zároveň je dobré si povšimnout, že dobrým místem pro důkaz či popření této nejužší životní spojitosti živé organizace / vědomí a produkce či "výskytu" času, je právě DSE. Když se k němu vrátíme, a "zpozdíme" odběr z našeho "skeneru", ještě to neznamená, že jsme tím s elektrony vyběhli - ačkoli už na tabuli dopadly, zjevený obraz, nehledě na implementaci, upraví se podle toho, zda v budoucnosti dané záběry ze skeneru prohlédneme, či ne. Zde právě nabízí se otázka, zda budou elektrony předpovídat budoucnost (zda budeme nahlížet do skanlogu), nebo zda zítra naše konečné rozhodnutí poputuje nejkratší cestou do minulosti, kde se vzory na tabuli pozmění... V obou případech mluvíme o vzniku času a povaze informace.

To jsou však teprve základní fakta nutná, nebo vhodná pro následující, stěžejní úvahu. Resp. k této mi přišla předešlá fakta i coužfakta vhodná a interesantní, a bez této bych naprosto neměl zájem plýtvat na ně úhozy.

Nebudu se ptát, proč je vesmír nekonečný - nebo konečný, samotná ne zcela uzavřená otázka je nesmyslná, a vůbec, sama nekonečnost je zdaleka nepodstatná**, ne-li, zblízka, zcela nesmyslná. Budu se ptát na jednodušší otázku, zcela opovrhuje svými předešlými úvahami na "efektivitu smrtelných metabolitů", proč je život tak důkladně smrtelný? A vzhledem k tomu, že čas je jediný atribut nějak korespondující se smrtelností, je zcela na místě ptát se na tuto otázku právě nyní.

Nyní si představte, že vesmír, někdy před dekapsulací života, tedy spíše v hypotetickém okamžiku, by byl sám sobě administrátorem, v běžném informatickém smyslu, správcem svého obsahu. A přijde k němu termín "život", který už má "vědomí", avšak netrpí zatím žádnou implementací. Tu si však chce u našeho všehomíra pořídit, za levno, a hlavně v našem všehomíru. Jelikož ještě neexistuje žádný čas, mají celou vteřinu věčnosti*** na to, aby nějaký ten obchod uzavřeli, a hlavně promysleli. Náš starý chaotik vesmír však razantně zamítá všechny návrhy, které se nijak neliší od toho co už sám obsahuje: chce tedy od zákazníka slyšet definici "přírody". Náš zákazník už má nějaké náčrty, avšak už tak si jeho přítomnost žádá nějaký čas, tak se shodnou, že tenhle čas zas vesmíru postupně vrátí. Jenže nechce dělat ve vesmíru dvě věci zaráz, tak tedy dojde k závěru, že bude uspořádaný, a toto uspořádání bude dorážet negativně na nepořádek kolem, takže si vesmír bude moci posbírat naprodukovaný čas, bez toho, že by na tom vědomí našeho zákazníka nějak trpělo - právě naopak náš "život" dojde k závěru, že jeho "vědomí" bude právě příchutí času, nekonečně absorbovanou z vědomí okouzleno, a přijde si ještě vědomější - a možná bude moci i rozvinout svůj jazyk.

Takže platforma je jasná, našemu duetu zbývá jen dohoda o formálních záležitostech: zda si pán přeje radši vymezení chemickými prvky, nebo něco lehčího, v podobě energetických polí. Pán si však přeje od všeho něco, tak konečný výběr je jak materiální, tak závislý, alespoň pro začátek, na všech věcech, jako je gravitace, magnetická pole, světlo, teplo, jaderná aktivita.

Jenže ještě zbývá forma forem (zde tedy slibovaný návrat k terminologii myší páčky): jazyk přírody? Bude příroda jeden dlouhý nesmrtelný červ, spásající planety? Nebo má radši být pět navzájem se rodících a požírajících červů? Náš zákazník, jelikož už je poněkud sebevědomý (což mu vůbec umožnilo otravovat všehomíra s nejapnými nápady), má rád možnosti. Nerad by tedy dále poslouchal chabé fantazie svého admina na téma forma forem přírody, a rovnou začne mluvit o dimenzích (už jich určitě několik potkal po cestě k všehomíru). Že teda, aby neurazil, viděl by to na nějakou novemdecimální infradimenzionální agregaci: že jedna organizace bude obsahovat i úseky a vrstvy organizací jiných, což mu navrch umožní takové organizace spojovat ... tím že by tedy, aby nějak netlačil na pana domácího, uspořil mnoho místa, a navíc, že je to rozhodně něco, co se ve vesmíru jen tak nevidí - takže je možné to do něj vůbec přidat. Jenže náš všehomír, znalý zase různých nafukování, smršťování, vzniků a zániků, nemá hned jasno, zda-li je taková komprimovaná multiorganizace ještě stále zárukou něčeho nového - na druhou stranu (tedy ještě k tomu, že přidat něco nenového nelze), by nepřijal nějakého absolutně nezajímavého nájemníka, i kdyby mu to pouze "alespoň" splatilo výlohy za konzultace.
A protože nějakým (velmi zajímavým) nedopatřením, aby urychlil jednání, prohodí, že tu taky nemusí být věčně, "život" se toho chytne, a že tedy organizace budou smrtelné, mnohé, a budou si konkurovat - že by tím také mohl vesmír být překonán, "což by si snad tuhle pán i přál, není-liž pravda?". Vesmír tedy přitaká.

Jenže toto zdaleka nepopisuje vtahy, které mezi vědomím, generací času v našem intraentropickém přechodu, smrtelností a informací panují. Mé představy jsou bohužel zdaleka ne tak plytké jak má (byť rádoby) spisovatelská představivost nadhodila. Abych zapojil většinu zúčastněných systémů do maximálně funkční podoby, použiji už radši zcela strohého jazyka, a v terminologii, jako obvykle, naprosto bezohledného.

Zaprvé, nekonečná organizace není organizace, a to už jen proto, že žádná organizace v konečném vesmíru není dokonalá. Na druhou stranu nejdokonalejší organizace daného vesmíru je pravděpodobně bod, kdy vesmír jako konečná organizace končí - a je asimilován vesmírem, který z něho vystupuje. Další věc je, že vědomí je vědomím potud, pokud je schopno cítit svou vůli a samozřejmě s ní pracovat: kdybych byl život, rozhodně bych se nedělal nesmrtelným a dokonalým - to ještě mohou buddhisté, mne by to k smrti znudilo, takže bych si vybral smrtelnou cestu k dokonalosti, protože ta, ač může dojít k dokonalosti, ani potom nemusí být nudná - lidé se budou střídat, a pak je otázka, zda je společnost dokonalá více za Karla IVtého, nebo za Václava Paromana Klavla. Také může být pravdou, že vědomí, tedy aktivní informace, může existovat jen v čase, a ten zas jen na základě konečnosti vědomí: že by tedy ony bubliny v desintegritě jevily vlastní zákon, který je jak nafoukne, tak splaskne, po vzoru vesmíru. Pak by život bral nejlacinější vědomí v regále - smrtelné. Nejlépe však samozřejmě vypadá ten skin, který vesmírem dovoluje aktivitu informace (extra vývod dimenze informace do dimenze hypoinformačních regularit) jen za podmínky časové enkapsulace, přičemž syntaktickou podmínkou pro asimilaci života vesmírem je právě smrtelnost - jediné to slovo, které dělá životnost životností, a také jediné slovo, ve kterém se vesmír, bez zkušenosti času vyzná.

Chtěl jsem zde ještě nějakým pohlouplým vzorečkem dokazovat, že přírodu nemusí definovat nekonečná dimenzionalita všech potencionálních komplexit, aby byla akceptovatelná jako "organizace", nýbrž, že stačí překonat dosavadní komplexitu vesmíru... pro představu, chtěl jsem sčítat takové přibližnosti jako elektronické a herní platformy, knižní a ideové platformy, DNK a biologické vrstvy... atd, zkrátka bych zde určitě došel k určitému číslu, překračujícímu dimenze vesmíru v přibližně jistém násobku ... ale se vším všudy už je taková snaha asi pasé, protože už teď, konečně, nevím co bylo vlastně obsahem článku i představ.

* F.W.J.Schelling
** A. Einstein
*** L. Klíma
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama