NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Vůle

7. října 2009 v 2:50 |  Sapiens
Co nás jako děti táhlo k Nietzschemu, byla hlavně teorie vůle. Když o ní hovořil, velmi rozdílně než naše okolí, zdálo se, že termín nabývá záhadnosti, že ukrývá nějaké tajemství. Stejným způsobem pak pro mě vyzníval Klíma... Dnes je tento pojem okrajově "propírán" Searlem, především pouze jako "základní složka" vědomí, která je pak konfrontována s determinismem substrátu, a Searle vlastně nabízí pouze strašáka vědeckého (deterministického) přístupu ke zkoumání vědomí, protože - nelze se bát, že nás ohrožuje determinismus substrátu jako takový ... kdyby totiž vůle byla souborem vnějších určení, pouze bychom "pobývali" na ne zcela intuitivní platformě (přírody)... takže jediné co z tohoto strašáka zbyde, když vyprchá opojení Searlovým objektivismem, je strašák toho, že deterministická věda nějak poruší naše přirozené chápání a vnímání, charakter společenství, charakter ducha. Takto řečeno: bůhví, co nám chtěl John Searle vlastně říci, a bůhví, co chce zjistit. To ovšem neznamená, že nestojí za to si od něj něco přečíst. I bible je zároveň brak, i má rozsáhlý fanklub.


Co se ovšem nabízí je právě srovnání dojmu z Nietzschovské vůle, s dojmem z dnešní racionální konsciologie, ne-li konsciosofie, konsciofilie, konsciosofismu. Když lehce nahlédneme do dnešní filozofie vědomí (nikoli ducha), se stejnou rafinovaností nás za(u)jme pojem vědomí. Vedle tohoto latentního mysticismu obou pojmů, je možná ještě jedno důležité propojení a to jejich historie. V době, kdy ústředním tématem filozofického mainstreamu byla vůle (ku podivu spolu s morálkou), byla také zejména nacházena všude, připisována všemu vznešenému, a zároveň byla popisována jako "svatý grál" člověka - zkrátka došlo k jejímu zjevení, a to bezpochyby zcela v teologickém smyslu. To, že i tento pojem hrál nějakou důležitější roli ve fašistické utopii už není tak důležité. Spíš mě zaujalo, že se rozhraní 19-20 století hemžilo mystiky "vůle", tak jak se hemží přelom 20-21 věku "vědomím", jeho deklarací životu, vesmíru, jeho "pangradací". Nejen, že oba pojmy jsou striktně objektivisticky vzato pravděpodobně sublimací té-též potřeby lidstva, nebo jeho příliš alfabetické třídy, oba dokonce tento diskurz ukazují v barvách, totožných s sumárním politickým diskurzem. Tedy, stejně jako trpaslík-terorista oblékne zimní kroj v zimním kraji a khaki kroj pro khaki období a lokaci, tak si naše neznámá oblékla idealistické barvy rozjařené, impulsivní a konstruktivně-optimistické "vůle", když světem čarovali komunisté, socialisté I. a socialisté II. stupně (ve stejném pořadí tedy: idealisté-utopisté, političtí komunisté, fašisti-nacisti), a v době, kdy materialismus obsažený v socialismu dosáhl extrému dále socialismem neudržitelného, tedy v době po nastolení totálního objektivního kapitalismu, na sebe navlékla tato neznámá uniformu vědomí: bez chuti a bez pachu, bez jakéhokoli výrazu, bez jakékoli složky idealismu, a přesto pojem stále sálající nevyčerpatelným mysticismem.

Kdybychom tuto shodu vysvětlili vývojem jednoho diskurzu nejprve směrem k "vůli" a pak od "vůle" k "vědomí", dotkli bychom se pouze jedné z možností, a to ne zcela oprávněně. Ještě nejistější by byla snaha vnutit čtenáři představu, že se křesťanský duch nejdříve pod rukama revolučních idealistů změnil ve vůli, která reflektovala jak jejich potřebu měnit, tak jejich potřebu odabstrahovat z "nepopiratelna" lidského fundamentu všechen teologický balast, a potom tvrdit, že stejným způsobem již opatrnější vědci zredukovali vůli ještě hruběji. Co se však mnohem více nabízí je, že je tento vývoj fundamentální panantropické mystiky naopak umělý, a že režimy, které se odvíjejí jakoby na jejím pozadí jsou ve skutečnosti jejím následkem, její prací. Nemusíme hned utíkat k antiutopismu, a konspiracím: možná si stačí říci, že má filozofie na svět mnohem větší vliv, než se může zdát, ačkoli je zřejmé, že nad ní nikdo nemá kontrolu, stejně jako nad světem kterým nejspíš nevědomky hýbe.


A proč si myslím, že jsou vůle a vědomí jedním a tímtéž "experimentem" hlubšího a neznámého slovotvorného diskurzu? První věc, která je oběma "složkám" společna ať už je zabstrahujeme na holé nic, nebo ne, je to, že je těžké se s každou z nich neidentifikovat: je těžké myslet na něco ve mě, u mě, jinde, když mluvím o >>své<< vůli, stejnětak je skoro nemožné prohlásit o svém vědomí, že mi upadlo, ochrnulo, nebo se jinak pokazilo. Také není zcela jednoduché začít oba "jevy" zkoumat: těžko říci, zda Klímovy sebetyranie a sebecepování, spolu s jeho tréninkem zcela selektivní lhostejnosti nějak souvisí s vůlí, nebo jí nakonec nějak ovlivňují, stupňují atp. A pokud jediné co nám zbývá k prozkoumání vědomí je pořádně se zdrogovat, pak ani zde výsledky nejsou nějak přesvědčivé: každý sice tvrdí, že mu intoxikace změnila vědomí, tedy něco víc, než myšlení, něco jiného než vnímání. Stejně ale dojdeme k závěru, že nám ten člověk může říkat co chce, ale my budeme zkrátka v představách vidět zcela něco jiného, něco velmi specifického, stejně jako je specifické, ale ne úplně vyhraněné, to co si představujeme pod svým vědomím či vůlí. Nakonec ani pojmy nejsme schopni účinně a logicky oddělit od jasně vyhraněných procesů myšlení, vnímání apod. Dokonce nejsme schopni u obou jevů říci, zda to jsou procesy, stavy, či co. Je jen s podivem, že se nám např. koncept myšlení rozpíjí do konceptu vědomí a do konceptu vůle, čímž oba činí zcela neohraničitelnými, avšak sám pojem myšlení neutrpí, jeví se ze svého diskurzu jako zcela jasně ohraničený (totéž pro vnímání). Nakonec oba "jevy" mají pro každého z nás charakter nejvnitřnějšího fundamentu, jsou vzájemně zaměnitelné, a zároveň se každý z nich tváří jako složka toho druhého (např. složkou vědomí je schopnost vůle, nebo složkou vůle je vědomí, které ji zevnitř ovládá, bez kterého by byla slepá - co zní lépe?).

Závěrem tedy: to co pojmy označují postrádá pod nimi jednoznačnou identitu, oba pojmy se chovají vůči sobě Vennovsky (ve smyslu Vennova diagramu), ačkoli v důsledku ani to ne, protože si oba usurpují pozici nadmnožiny, nakonec oba pojmy postrádají jakoukoli kategorii. Jediné co o nich lze obecného říci je toto, a také, že nevíme, kterým z nich vlastně jsme, ale domníváme se být oběma. Kdybychom měli jevy seřadit podle inteligence (protože ta většinou stojí za ostrými obrysy postav), první by byly myšlenky, do zadnice by je kousalo vědomí a vůle, které držíme na vodítku. K této komedii snad ještě chybí řečnická otázka: nejsme něco více, než vědomí, vůle a jejich bionické autíčko? Nebo ta druhá: proč potřebujeme k identifikaci našeho fundamentu odabstrahovat funkce, je tolik nedůstojné být funkcí? A lze vůbec nazývat odtermínovávání všech funkcí (rozuměj označení a odložení bokem) z částečně alokovaného systému abstrakcí?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama