NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Schizofrenie a Syntézie

19. ledna 2010 v 14:15 |  Anima
Nyní se proslýchá, že prý autizmus a schizofrenie mohou být spojené nádoby. Je to dar z nebes pro medicínu autizmu, ovšem pro schizofreniky to nic nového nepřináší, tedy až na pochybnosti o "velikosti" svého mozku (autista větší, schizofrenik menší ?). Přijde mi to jako celkem humpolácké spojování diagnóz.. nebo účelné?

Já mám pro svou bývalou (nebo "občasnou") chorobu (nebo "nepodobu") lepší vysvětlení. Navíc, jak u mne zvykem, zcela psychologické.

Začněme audio halucinací. Lehká subjektivní charakteristika sluchové halucinace následuje.

  • Slyšíme hlasy
  • Slyšíme je, v případě že je neumíme ovládnout, i když je slyšet nechceme, a i když jsme v zcela tichém prostředí
  • Čím více se na ně soustředíme, tím více si podmaňují vědomí, a tím více je slyšíme... a tak dokola
  • Slyšíme je zejména ve společnosti, jejich výskyt však koresponduje s naší psychosociální a emocionální situací
  • Nezřídka je slyšíme jakoby vystupovat z běžných šumů a hluků prostředí, nebo krve (tělo dělá mnoho zvuků)
  • Hlasy mohou být pohlavní, ale prakticky nemají výraz, formu, přízvuk. Ani o jazyce není lehko mluvit
  • To co říkají je "rozladěné" ... jinými slovy podléhá výkladu - slyšíme větu, ale ta mění svůj význam několikrát až do svého dovyřčení. Taktéž mění svůj význam po doposlechu, podle našeho naladění
  • Hlasy jsou rozeznatelné od lidských hlasů i svou hlasitostí (nebo obecně formou příjmu). Bez pochyb většina pacientů různorodých diagnóz je schopna od sebe vnější svět a hlasy jednoznačně odlišit
  • Psychiatr apriori podezírá vše "slyšené", podáno od pacienta, za potenciální halucinace, jakmile informace není úplně normální. Ačkoli se jeví pacientovi v tomto případě směšným.
  • Máme několik rozlišitelných "prahů" vnímání halucinací, nebo prostě procházíme rozrůzněnou odolností, taktéž pramenící z psychosociální konfigurace. Někdy halucinace úplně "promizí", někdy se sem tam vylupují z hluku a šumu, a někdy pevně sedí v hlavě.
  • Hlasové halucinace (tzv. "hlasy") jsme schopni triviálním mišmašem metodik překonat v hloupě krátké době, ovšem vývoj onoho triviálního mišmaše metodik trvá několik měsíců / let. I přistoupení k sebeléčbě je mnohem obtížnější než sebeléčba. Záleží na psychosociální konfiguraci, náhledu, soběstačnosti a neomylnosti (nebludnosti) interpretačního rámce.
  • Základním kohoutem halucinací je "potřeba halucinací". To je skutečnost. Pochopitelné je to tehdy, když to přeformulujeme ... halucinace začínají dotírat kdykoli "mystizovaný" (Bludimír) pacient v úvahách a představách odmítá pokračovat, než mu (tehdy akceptovaná) mystická entita přitaká, než mu to pomůže zhodnotit, než se za odpověď zaručí ... atd. Halucinace kvetou tam kde hnije morální neduživost v egu.
  • Halucinace nejčastěji postrádají logický smysl. Blábolí. Opakují se. Nadhazují retroevoluční témata (tedy prehistoricky stupidní).
  • Halucinace jsou většinou, a to včetně duševně slabších lidí, chápány jako otrava. Každého dříve či později ze své přirozenosti (repetitivní otravný blábol) otravují.
  • Halucinace nereagují na podněty. Nelze se jich tázat na něco složitějšího než otázky ano či ne. Tedy lze, ale odpoví úplně z cesty.
  • Halucinace nejsou propojeny s nějakou virtuální entitou, která by jim propůjčovala paměť, charakter nebo náladu - všechny tyto charakteristiky jsou i v době poblouzení zcela jasně derivátem mě sama. Sám vnímám, že povrch halucinací je tvořen jen mou vlastní náladou. Zčásti jsou jejich "reakce", nebo lépe interakce se mnou, zase jen nějaké fragmenty mě, když "plánuji vyslyšet" nějakou halucinaci, na třetí pod-úrovni vědomí si připravuji, co bych tak asi rád slyšel. Toto uvědomění však předpokládá semifinálový rozsah seberegulativního aparátu: základní nástroje sebekontroly, zalarmovanou minimální oblast vědomí, složky ega jasně mobilizované proti vnitřním projevům duševního poklesku, a ostatní nástroje odstranění halucinace a bludu, dále rozebrané v starších článcích zde. Halucinace tedy tvoří zcela separátní oblast dysfunkčního vědomí propadlá do podvědomí, a jak proliferují, jsou dotvářeny a modelovány druhou, neúplnou, ale stále ještě možno vědomou částí vědomí. Tento náhled je potom zprostředkován onou minimální "bojovou" oblastí, kterou je nutno v subjektu separovat, obsadit a znovucivilizovat.
  • Toto chybění charakteru za hlasem je mi zcela zřetelné, a vnímám je přinejmenším skrze nedůvěru v hlas. Podezřívám jej už v první fázi, vlastně zatímco maximálně poblouzněn, podezřívám hlas z toho, že je tím předchozím, a ten tím před ním... nevědomky tedy už první náhled směřuje k hledání sama sebe jako "hlasového loutkáře" (také popsáno v archivních spisech zde).
  • "Obklíčený hlasy" hledá mobilní východisko: intuitivně hledá tišší místo, utíká od narušitelů p-s rovnováhy, což může pomoci, avšak minimálně a s vedlejšími účinky (přechod z halucinační aktivity do intenzivně myšleného bludu atp.)
  • Bohužel jsem neměl tu čest mít přikazující, děsící a jiné halucinace. Ale dvě tři věci jsem na jejich popud, či lépe přitakání učinil (jako návštěva určitého místa či vyhledání určité ať už existující osoby na správném místě, či jiné osoby na nereálném místě). Většina mých halucinací byla spíše nahlodávající, a to jen ze setrvačnosti mé, tehdy sebezničující psychiky. Tedy dost rychle otravné.
  • Není naprosto žádný problém sluchové halucinace po libovolný čas zapisovat, a tvořit jejich dialogy. (To že v zápisu mají jména ještě nevyvrací, že nenesou charakter, a explicitně nikomu nepatří)
  • Halucinace se rozkládají i do hudby, do filmu, do knihy, a do odposlechnutého dialogu. Toť hlavní bod 1. tohoto seznamu.
  • Halucinace mají nízký intelekt (= jen pomocná reformulace staršího bodu)
  • Halucinace těsně kauzálně a logicky navazují na kognitivní, ideový a vjemový rámec vědomí. Nejsou nějakou příšerkou z temného rohu. Vždy pevně ukotveny v konkrétním myšlenkovém procesu, bez skulinky. V tomto rámci jsou pak manifestačně zcela jinak (chorobně) vnímány jako předpokládané, než bylo řečeno v předchozích bodech. Chorobné vědomí celé funguje naopak velmi střízlivě, velmi jemně, a extrémně schematicky, predikovatelně. Leč fantastický svět vyplňující tuto souvislou lesklou infratkáň zcela nahrazuje afektový a jinak relační svět a vytváří mnohem akutnější podněty, scénáře, děje a symptomy, v povrchovém měřítku uznáno. V tomto bodě budiž zdůrazněno, že halucinace jsou stejným způsobem nebezpečné, jako myšlenky, paměť, smysly. To vše je propleteno v absolutně abnormální politice přírody, takže "hlasy" nebo "bludy" jsou ... ani ne symptomy. Prostě jen dva atomy, pojmenované humpoláky s prostým pohrdáním celou tabulkou prvků.
  • Halucinace jsou kalamitní. Jejich produkce, se svou vlastní frekvencí i jinak ve své vlastní diskurzívní regularitě, bývá započata subjektivně externí událostí, a jejich ukončení je pozvolně docíleno vnitřní přestavbou (ačkoli s rapidní fade-out charakteristikou .. sejde z očí ..). To bez teoretizace.
  • Vtíravě milé halucinace jsou realitou, o to více jsou však tyto otravné.


Tolik fakta. Jelikož jsem seznamem vyčerpán, přejdu k teorii, ačkoli považuji za bolestné, že jsem pro následující oddychovou teorii shledal zajímavým pouze jeden bod (označen pomocí č. 1)

K teorii. Představme si ochablý rozum, hledající útěchy, postrádající a žíznící po chybějící logice věcí. Představili-li jsme si to, napůl jsme se vcítili do jedince, který je plně otevřený bludům, halucinacím... (schizofrenii?). Proč? Prostě protože věcem logika nechybí, když se na ně opravdu díváme. Když je však pouze vnímáme, a drasticky i hystericky, v panice je vtahujeme do odlehlé vnitřní pouště, logiku pozbudou. Proto potom jak feťáci vtahujeme další a další věci, mysle si, že tím snad doplníme logiku těch předchozích věcí. Tahle věta je vcelku zásadní. Princip vršení je základní logikou blouznivce. Jakoby chtěl ssát všechny objekty světa, z nich vystavět původní svět, opomíjí však, že je nasává bez jejich smyslu. Mimoto jsou v jeho duši dva až tři zcela Freudovské dekadentní pudy. Právě kvůli nim, a do jejich manifestační antiformy pěchuje blouznivec novou strukturu bytí. Slovy Rogerovské analýzy, jsou zde vždy nějaké inkongruence ega, nebo inkoherence základů osobnosti, které místo sebe manifestují změněnou logiku.

Vždy tedy hledá nějakou oporu, přitakání pro zapření, nebo něco jiného, co mu společnost nenabízí a odmítá dát, nebo co mu právě bere.

A co třeba ta televize? Zkrátka poslouchám zprávy, a souběžně se zlatentňovaným reálným obsahem syntaktických struktur implementuji na základě souzvučnosti a syntax-synonymity nový obsah. Takových obsahů je opět možno v jednom zprávovém šotu zpracovat vícero, de facto paralelně. Mozek je v případě této odchylky (poruchy) uzpůsoben k neobvyklému typu vnímání, a to je právě současná multi-interpretace vjemových stop. Drobný problém, spíše více mystický, než filozofický, je ten, že všechny potenciální interpretace nějaké zprávy z televizních novin musí splňovat velmi přísná logicko-syntakticko-morfologicko-metaforická kriteria. Je tedy nutno podotknout, že ne všechny události a vjemy vůbec umožňují "dvojí výklad" / "dvojí vnímání", ale prakticky všechny-

Nyní rétorická zpátečka: pozastavme se nad výkladem/vnímáním. Není to zcela neúmyslné lomítko, a taky ani zrovna normální. Protože změněné vnímání následuje změnu výkladu. Doufám, že je jasné, že vnímání obvykle předchází výklad. Odtud už jen krůček k syntézii.

Pro synestézii tu pak mluví i ona "přísná kritéria" pro potenciální derivaci jiného výkladu. Není to totiž jiný výklad, nýbrž lze se zde prostě pouze zamyslet, zda vnímání neobsahuje už v své implementaci interpretaci (před-kraunčování*), a právě v tomto případě je tato vestavěná mini-interpretace příliš obecná, než aby dokázala zúžit vjem na jednu interpretaci. Tedy něco ve smyslu "primary filter damaged, filtering out 15 / 70 semantic associations" ... velmi duchovní. Ale to rozhodně není vše co jsem chtěl na filtr napráskat. Také bych jej tímto chtěl usvědčit ze špionáže pro vědomí. Nejasné, že. Filtr je totiž možná tolik obecný, protože, stejně jako jiné mechanismy upadly z vědomí do nevědomí, tak on, filtr, vylezl obnažen do řídícího panelu vědomí. Pacient právě tento filtr v rukou třímá, proto se v obecném výkladu jevilo, že pacient "aktivně diferencuje interpretace". Ano, pacient bohužel má v rukou vyhřezlou součást svých smyslů, a s ní by si rád uhladil nějaké vnitřní konflikty, protože přinejmenším ví, jak snadné je zmnožit nepřijatelnou realitu v spoustu roztodivných, nekontrolovatelných ale silně poddajných nerealit.

Správné fungování vnímajícího vědomí (uvažujme rovinu vět a významů) je pouze bijektivní. Tedy vzhledem k tomu, že nám náš pacient vnímá zbytečně mnoho významů, ať už pro-to či pro-ono, lze s klidným vědomím zařadit tuto televizní halucinaci, tento ponor do alternativních snových, ale do reality zahřezlých metafor nad kauzalitou proudící z příjmače, mezi synestézie.

Co dříve zmíněná hudba? To je totéž, pouze hudba je jednoznačnější - tu je alternativní vnímání pouze jedno, a to degeneruje (přehlušuje) originální vjem (melodie, polohy, afekty, city - zkr. hudbu). U té televize si člověk ještě celkem rád "ulítne", ale hudba je jeden z hlavních "proč se vyléčit". Protože paměťová stopa požitku z hudby, z dřívějších zdravých období, je natolik vitální, že když na nás hudba místo potěchy chrlí blábol, je nám to z hloubi duše překážkou. Víme zkrátka, že chceme něco jiného.

Co například hlasy a bludy generované sociálním odpadem (komunikací skupinek lidí)? Nic těžkého, prakticky totéž jako televize. Jen s tím rozdílem, že v televizi hledáme sebe, protože nějaké ubohé nic někde hluboko v nás by si rádo myslelo, že právě o nás, pro nás, za nás a s námi se v televizi jedná - a o něčem z čistého nebe důležitém [..] Zatímco ve společnosti hledáme kritiku, hledáme nepřítele, který o nás vše ví (ecce paranoia), proto nám naše "řízená syntézie" ráda překroutí jazyk (a vyvine nové jazyky) jen abychom JE o nás slyšeli ZLE mluvit. /marker/

A konečně normální hlasy? Ty zkrátka vznikají hlavně ze setrvačnosti všech předchozích syntézií. Protože je mozek rozjetý v překrucování sémantik, rozjetý ale i v bludném myšlení, není pro něj problém zcela automaticky aplikovat mnohem vyšší mistranslaci na šumy než s jakou jsme se setkali v ostatních bodech (symptomech, kdo chce... ať si to tak říká, ale ať si uvědomí, že televize je jen chabý začátek kroucení plastikového světa nad surrealisickou2 svíčičkou). Také nezapomeňme, že ani v absolutním tichu není ticho: právě v absolutním tichu mozek zeslabuje hardwarovou filtraci, takže neslyšitelné a de facto neexistující šumy nabývají nezvyklých vzájemných kontrastů (což je nejvhodnější terén pro uchycení nějaké sémantiky pomocí přetúrovaného asociačního aparátu, a také pro dovirtualizování syntaxe). Tedy shrnuto a podtrženo je právě nevnímaný a zdrsněný povrch generovaného šumu ideálním adaptérem bludných intepretačních aparátů uvolněných z sémanticko-syntaktických helperů toho kterého smyslu. Ale to už de facto opakuji to co bylo řečeno v El Papel ...

Suma-sumárum: narušené filtry vedou k syntézii, metaforický-meteorismus neurózy syntézii implementuje, a pak už se to jen opakuje, násobí a vrší.

Ecce teorie #21545454545488!


* anglicky "předchroustání"
2) pokušel jsem se napsat "syrealistickou", nebo to nějak počeštit (to se snaží víc lidí) .. ale bohužel to není možné, protože předpona je "sur" nikoli "sy". Ale jak jsem byl nevyspalý, přišlo mi za vhodné i "syreal". Ble.
 


Anketa


Komentáře

1 autor autor | Web | 19. ledna 2010 v 14:36 | Reagovat

k nesrovnalosti o charakteru halucinací si rád promluvím. přijde mi zbytečné to v článku nějak rozvíjet

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama