NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Pizizubky V

27. srpna 2010 v 17:00 |  Anima
Po dlouhé době nastal zas čas určitého přehodnocení "neverbálních jazykových komunikací".

Nejprve rekapitulace:

  • Lidský jazyk lze reimplementovat na znakové úrovni, na úrovni odezírací, také lze běžně jak psát, tak mluvit. Tedy v prostředkové nouzi je lidská bytost schopna přehodit svůj jazykový život na jakoukoli "končetinu". *1
  • Umělecky vzato, lze se státi mistrem v produkci libovolné věty pomocí šustivého papíru. Není snad až tak těžké rozvinout možnost schopnosti vyjádřit dvě slova dvěmi zašustěními, či jedno jedním, na možnosti další, hlubší. Jistě lze takového projevu docílit pomocí sady frekvenčních modulátorů ještě snáze. Dále, slova mají určitý rytmus a melodii, určitou barevnost, a určitou zažitou konkrétní délku, takže lze i experimentálně potvrdit, že ze tří slov, která "vyslovím" pomocí zašustění igelitovým pytlíkem, většina publika označí právě to, které jsem se vyjádřit pokoušel, a to se značnou úspěšností i u slov s podobnou rytmikou a stejnou hláskovací informací - délkou, proměnlivostí.
  • Je zcela nemožné u běžného člověka dosáhnout srozumnění o tématu předchozího odstavce. Běžně intelektuálně rozvinutý člověk nemá ani dostatečnou pojmovou výbavu, ani tak, aby zcela a do hloubi chápal "jazyk", např. z programátorského a matematického hlediska. Právě takový úzus naprosto znemožňuje člověku vysvětlit, kde má co pokoušet se slyšet. Těžko říci, kolik času by bylo třeba k tak základnímu experimentu, aby určitý směrodatný vzorek lidí označil slovo ze seznamu, které se nejvíce blíží šumu, ruchu, který experimentátor demonstruje.
  • Pravděpodobně se opravdu určitá třída halucinací (ne-li všechny zvukové), generuje POUZE na zvukovém podkladě ruchů, šumů a periodických strojních produkcí. Popřípadě na základě směsného verbálního vjemu - tedy v místnostech přes sebe mluvících lidí, kde je pro přesoustředěný mozek snadné z útržků vět, a s přispěním různých redukčně-neologických*2 patologických gramatik, sestavit věty nové - subjektocentrizovaného*5 obsahu. Taková generace tedy vyžaduje určitou vnitřní změnu nebo sadu změn: tak aby byl důvod zvýšeného a překotnějšího hledání jazykové výpovědi ve svém okolí, a aby syntéza takových výpovědí byla možna (jelikož okolí k člověku na jeho pouhé přání většinou nezareaguje zvýšením výpovědnosti, nýbrž člověk s tímto informačním deficitem takovou frustraci zkrátka zalepí prohalucinační prací - jak vědomou, tak nevědomou)
  • Tato syntetická, a poměrně hluboko do logiky, sémantiky a gramatiky sahající funkčnost potom, bez jakékoli možnosti Vaší protiargumentace, může sloužit i pro jedince novým, obohacujícím věcem. Nikoli pouze, jak byste rádi uzavřeli, z hlediska zkušenosti, či v umění - nýbrž, jak neradi uzavíráte, jako vylepšení.
  • Po dlouhé, poměrně zdravé etapě (od doby sebeléčby žádné halucinace), lze uzavřít, že pizizubky dělíme na dvě charakteristické oblasti. První je vedlejší jazyková výpověď člověka, specielní to subjekt, protože člověk má toto jazykové rozhraní, a ještě pak to standartní - povětšinou verbální. Druhou je řeč vizuální (červi, hmyz) a řeč anafonetická (ptáci, psi). Tyto dvě sféry syntetických řečových vjemů jsou přirozeně výrazně odlišené jakousi "popularitou" - jinými slovy aktivnímu životu sociálnímu participuje (nikoli již parazituje) větší mírou první, či druhý typ, chápáno jako sebereflexe ohledně koncentrace na dané úrovni denně, měsíčně. Konkrétně však vnímaný slovník zvěře je rozsáhlejší, a zdravější, než kdybych se denně soustředil a nějak bych žil s vjemy vzcházejícími z rytmu lidské práce kolem mě. Lidská produkce už v počátku této schopnosti uváděla mne do frustrací, bludů apod., zatímco k rozhovorům k ptactvu pískáním se utíkám od psychosociálních traumat (bez ohledu na míru mé přecitlivělosti).
  • Dále také, jelikož ptactvo jinou, než pro člověka poměrně subfonetickou, řeč nemá, lze zde, na rozdíl od vědomé komunikaci na úrovni činnosti, dojít nových náhledů. Také zvířecí styl života a uvažování je na rozdíl od lidského vědomostí a nevědomostí rozklenutého života v negaci uvolňující, jakoby plný, absolutně čirý od všeho, co kalí lidský verbální svět. Zvířata nemají zavedenou žádnou účelovost, nemají objekty, atp. Přesto je jejich komunikace plná míst k pochopení, vyjasnění, rozvoji, vysvětlování, posměchu a pod.
  • Poměrně zvláštní novinkou v mé teorii je, že jazyk, např. Český, či Ruský, není nějakým výtvorem člověka - tedy jeho a pouze jeho použitelností: nýbrž, z hlediska pannaturaeismu, jazyk verbální je pouze výbavou lidské společnosti, a jelikož jazyk obecný je prazákladem všech určení přírodních, lze velmi bezpečně uvažovat ZDĚDĚNOST jazyka verbálního konkrétního (Češtiny, Ruštiny) od sfér před-lidských. Jistě však lze uvažovat, že Čeština a další jazyky prorůstají VEŠKERÝM životem pozemským, nikoli jako produkt, nýbrž jako základní náplň, základní půdorys každého života. Stejnětak těžko tvrdit, že jsme jedinými uživateli nástrojů, a že je to jaksi skoro jen naše vymoženost: celá příroda je založena na užívání nástrojů, tělo je tak sadou nástrojů... že jsme jedni z malé sféry, ve které nástroje přebíhají až do neživé sféry trub, háčků či tyčí není nic zvláštního... stejnětak jsou zde pouze malé skupiny specializované na to či ono, např. různé senzorismy, různé oblasti výskytu, různý způsob obživy. Stejným způsobem také inteligence, není nějakým majetkem rozumu - pouze se náš rozum opírá o fonický jazyk, o reflektovaný egocentrismus ... inteligence je však synonymem života, je jí vše, co dokáže žít, protože ať děláme cokoli, nedosáhneme dále, než, co je pro nás dokonce nedosažitelno, že se staneme adaptabilními. To nakonec, přes veškerou snahu intelektuální či vědeckou dosáhneme, že budeme stejně jako každý jiný tvor žít, a tvárnosti přírody se přizpůsobovat. Inteligencí je však uvnitř zcela každý organismus, protože funguje, užívá, udržuje sebe a jiné, je přinejmenší drobnou, inteligentní reflexí. Naše bytosti nejsou inteligencí o moc víc než kterákoli jiná. Pouze často nerozumíme ani jazykům cizích ras, natož jazykům "nižších" tvorů, či dokonce rostlin. Pevně odsuzuji snahu přetvořit inteligenci, za účelem jejího oddělení od "bytosti" a "jsoucna", na jakousi doménu antropomorfního jazyka, a tohoto jazyka jako jejího předpokladu. Člověk je vždy až druhý, ve výzkumu, ustrojení, nástrojení - vždy tu před ním bylo něco, co před ním vždy bude, co až mu dává ruku, a do ruky předlohy k strojům, a vždy to bude to, co nepodstatně zveme příroda - protože celý "živý" svět je konglomerační inteligencí, kterou člověk nechce uznat! Kdybychom vytvořili slovník přírodních mechanismů, jakousi programovou knihovnu, nalezenou a popsanou, a pokusili se napsat podobnou, do které bychom ostře oddělili to, co považujeme za "syntetické" (či spíše za svoje), jistě bychom se zastyděli. Jenže člověk, dokud to jen půjde, bude vyzdvihovat sebe, a jakoby přehlížet ekvivalenci konglomerační a jednotkové inteligence. Otázkou zůstává, zda si pod konglomerační představovat nějakou bytost, či vědomí, jenže jelikož i bytost i vědomí jsou pouhé nedotažené sociálno-náboženské berličky, nebudeme nikdy stejně schopni potvrdit jejich existenci, nebo je snad aspoň řádně zadefinovat. Jistá je tedy, pro věčné prozatím, jednota, stejnost a návaznost konglomerační inteligence* s inteligencí jedince, tedy té v první řadě prostorové identity, která byla ze schematu přírody člověkem určena identitou z hlediska podobnosti, a tedy vydělena jako identita pouze na základě materiálně-reprodukční kontinuity a jejího dělitelna.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

  1. Povšimněme si také, že mozek je schopen tímto způsobem improvizovat i v oblasti ne-zcela jazykové: vjemy, orientace ... i to lze do vědomí přepravit originálně, např. možná lze, je-li to pro mozek silnější než dostupné metody, slyšet pomocí zařízení předávajícího zvuková data pomocí tlakového zařízení v libovolném v binárním kódu, možná i částečně zašifrovaná, ruce. Možná i zde by mozek za určitý čas data správně přeskládal, a vyvezl transformovaná do sluchové oblasti (ačkoli je pravděpodobnější, že by z nich vyvodil již výsledky - orientační data, rovnovážná data, kompoziční data, tato data by vyvezl již do sofistikovanějších center, a pak by výsledný income dohalucinoval, jako že bylo slyšeno atp.)
  2. Některá slova vybraná protohalucinačním syntezátorem*3 jsou totiž už vybrána proto, že jiné, lepší slovo pro aktuální bludové téma slyšeno nebylo, a tato zástupná slova lze účinně redukovat podle obecnějších sémantik (kdy například slovo "vyřešit", může se v myšlené větě objevit v mnoha významech, a to jen z toho základu, že jde o to, něco činně uzavřít*4 - (funkčně-multiplikační abstrakční sémantická redukce) ... halucinace tedy kompletuje určitý systém jakoby slyšených vět, a člověk si u toho sám zvyká v těchto větách hledat srozumitelné výklady, takže si sám poněkud přeuspořádá slovník, a značnou část vnímaného sám si opatřuje konkretizačním rámcem. Je tedy celkem důležité shrnout, že slyšená halucinace se od myšlené liší v takovém množství, o které byly běžné úzy zredukovány na výrazně obecnější tvary, popřípadě změněny na polyfunkční)
  3. Rozuměj tu oblast předvědomí, kde jsou věci vybírány a skládány aby "daly na" určité téma. paranoik si zde vybírá nadávky a osočení, výhrůžná slova - antiutopický bludař si zde kompletuje politiku s válkou, datumy, místa, strach - idiot zas chválu, důkazy své dobroty a tak
  4. "Činně uzavřít" lze poté navázat s "zbavit se", "zvítězit", "zachránit" apod... takže v konkrétním případě lze touto poměrně sofistikovanou metodou běžné kontexty slov dalekosáhle a všemožně rozšířit.
  5. Momentálně o svůj život se bojící si prostě nahodilost vždy přeuspořádá tak, aby se jeho strach potvrdil, vyvrátil, či tematicky a fakticky prohloubil. Jde o podobný jev známý ze světa normálních: traumatizovaný ve všem vidí nebezpečí opakování svého "zla", podvedenému žádná dohoda nepřijde příliš jasná, a všechno se zdá být sofistikovanou skulinou v ní. Člověk setrvavší půl dne na provazovém mostě, v rychlíku s mnoha přestupy a pod velmi mnoho času věnuje podezření na ztrátu toho či onoho, každou ztrátu u něj vyvolá nějaký konkrétní znak - takové ztráty: nemá nějak málo věcí? neměl něco objemného v kapse? a tak dále.
  6. Té která pouze zanechává stopy, a odmítá se s námi na naší urovni vůbec bavit - přírody, či stvořitele. Konglomerační proto, že je předpokládána stejným způsobem jako kolektivní vědomí, avšak mnohem racionálněji. Např. na výtvoru fotosyntézy jako znovuužitelného konceptu se podílela určitá skupina, či lépe plocha v určitých pomnožných systémech, tvorech či bytostech. Stejnětak na každém jiném inteligentním prvku, avšak nikde není plocha inteligencí tak ohraněna, že by autor konceptu byl vymezen i na funkční ploše, jako individum, či by měl o svém výtvoru vědomí, znalost. Byl by to zbytečný výstřelek, funkční nonsense, brzda. Inteligence tvořící kompletní pokryv planety sebereplikujícími automaty nemá zapotřebí nějak označovat autora toho kterého prvku, článku, a nemá ani za potřebí o sobě v momentě své tvorby nějak vědět. A tím, že v plochách konglomeračních inteligencí chybí jakákoli identita, jakýkoli výstupek, podoben tomu, co si myslíme o sobě, jako o speciálnu, tím považujeme za inteligentní pouze to, co považujeme za svoje speciálno, kdežto vše ostatní je jaksi dáno, či pouze následkem. A tak vše co tato jiná, však JISTÁ inteligence, sama sobě přichystala, a i nám podala, považujeme pouze za něco vskutku neobjeveného ještě, samo o sobě hloupého - tedy dokud to náš detailní vědecký fotostroj v nízkém rozlišení nevytiskne v nepřehledných knihách.
 


Komentáře

1 Minda Stopel Minda Stopel | 15. března 2011 v 17:50 | Reagovat

Šmírku řekni mi na Kampu chodíš pro rozum nebo si jenom děda Lebeda čumějíc jinejm přes rameno zpoza notebooku? Vážně bych Tě přitom rád chytl za flígr a mrknul se na stebereflexy. Chytračíš chytračinky a přitom hltáš mysli tyčinky za který neplatíš zatímco se rád plazíš. Jemnou radu bych tu měl až budeš zase civět z křesla, nefušuj šmírovi do řemesla. Bez Tebe a rad Tvejch z hub dávno odhalil Tě a teď i před vočima změřil Tě zub.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama