NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Makadam: odsluní a anabióza

18. února 2011 v 16:52 |  Ars

Makadam je zvláštní typ štěrku: nic pro lopatu, dalo by se říci. Zvláštní, že to zní jako "maká - dám". Jakoby to spolu nějak korespondovalo. Na druhou stranu je makadam věda: člověk si teprve v jeho přítomnosti uvědomí, že štěrků je více. A že mají i jména podobná Lemurům a jiným kostkovaným od přírody předložkám před postel. Ovšem zde by si člověk příliš nohám neulevil. Makadam, jak ho znám, je strašná kombinace těžkého, nerozbitného a ostře lomeného kamene, který převážně zablokuje lopatu už v menším počtu. Pod drahé chodníky lázeňských čtvrtí romexportních zapadavých měst, drahá dlažba, nedostatek lopat, odměřený na čtvrti kubíku na hlavních rozpočtových sezeních míchaný beton: a nemíchaný makadan. Není se pak čemu divit, že na technických službách dnes chybí vše, od respektu k bezpečnosti, přes bezpečnostní pomůcky, až po zahradnické náčiní: chceš lézt do kanálu, pak bez helmy a asistence, chceš lézt půl dne po kolenou v robahněném výhrabu, pak bez rozpor, a máš-li upravit krajinu kol chodníku, pak krumpáčem a lopatou na písek. Věcné. Doufám, že ne věčné. Nicméně jsou však technické služby dobrá volba pro libovolně vzdělané charakterní lidi, kteří vědí, co je charakter, čili na něčem o sobě jim záleží a to a ne ono od sebe činí. Tu vás kolegové naženou místo dlouhého otálení bez helmy opravdu kamkoli alespoň s humorem... onde by to i řadový kolega přenášel na tebe z nadřazeného pakolegy toliko s vážností koncentrákově poučenějšího osla...což je právě to, co normální lidi drží při zemi i bez helmy. On je totiž výrazný rozdíl, když vás španělský otrokář nutí strkat pracky do cirkulárky prostě ze zásady, nebo když kolega ve fabrice vám vysvětluje vhodnost respektování normy spíše než zdraví a bezpečnostních předpisů, jako by právě v tom tkvěla vaše nejhorší nemoc oddělující vás od veselého a jasného světa, a jako by dodržování něčeho jiného než toho pohodlně-pochopitelného bylo automaticky cosi hitlersky amorálního, nebo, když zkrátka do jámy tak jako tak jít musíte, avšak alespoň s humorem, a neméně humornými pokusy kolegů vypiplat až s vědeckou důkladností nějaký alternativní prostředek, který by ukojil vaši potřebu většího bezpečí práce.
Používání použitelného a rozvinutí toho v nový směr, kdykoli náhoda nabídne příležitost... Změkčit čáry a zahnout pohledy: proměnit civění v cokoli jiného. Říká se, že jakákoli reakce při katastrofě je až 30% navýšení možnosti vyváznutí. Makadam tak na jednu stranu je anabiózou zbohatlíků, na druhou stranou aféliem technických služeb. Stupně tlaku na plochu změkčují oběhový systém, takže některé jeho cesty zanikají; zaniká bezpečnost, zaniká možnost chodníků pro všechny; vozovky se mění na cyklotrasy, cyklotrasy na pěší stezky, ty opět na polní pěšiny... kolem zanikají polnohospodářství, kolem nich zanikají osady, města stahují obyvatele, dřívější vesnice se obrací v původní džungli... Řešení makadanizace hospodářství jsou hned zkraje tři: jednostranná, dvoustranná a odstíněná: Zlámání desky změkčuje stupně tlaku. Úplně makadanizované hospodářství musí být rebyrokratizováno zcela nezvyklým systémem lomů... a to, než se aktuální tlak obrátí v prospěšné síly. A je to v podstatě tak ... možná, že je tak zvaná "ekonomická" krize vždy vlastně konfrontací starobylého členění společnosti s novými a ještě příznivějšími podmínkami. Možná tedy lidstvo, opravdu, pro svou blbost tone na horách, dusí se u moře, hladoví v sadech... a bůhví jaké obrazy k tomu ještě přimyslit... Pouze oběti makadanismu po sobě jezdí bagry a skáčou do výkopů bez rozpěr s anabiotickou ... polohou "v humoru".



Náhodný výběr témat versus jednotná konstrukce hledisek a směrů. hra podvědomí v náhodě. nutnost doplnit značky dle jejich logiky. zcela strojní náhoda. výběr slovníku a znakovníku (zde slovník cizích slov a celá mapa znaků písma Arial). nutnost ukončit samotný provaz. možnost, že po racionálním rozvití vzorku možno opět doplnit náhodným vstupem samotný směr úvahy. esencialita takových vstupů podle níže zřetelných charakteristik pseudonáhodnosti "nyní smícháme seismickou produkci s počítačovou" a pod. zřetelná fotografičnost nevědomí, schopnost rozeznat všechny rozměry a charaktery slovníku, tak, aby na přetřes přišlo nějaké vhodné téma. Interpretace náhodného čísla: trojčíslí lze na př. realizovat jako přejdi ve slovníku přesně na pozici X a další dvě čísla specifikují dvě, nebo čtyři základní pozice od tohoto místa, mezi kterými mohu dle své vůle zvolit - protože ona náhodnost může být o to náhodnější, když mne nechá i rozhodovat libostí o výsledku (ve výsledku mi piranran trojčíslelný závěr displeje 068 touto interpretací nechal vybrat mezi absencí a abstencí...).

Ještě s odkrytým zrakem na slovník, superpseudonáhodný
mafie ј≤
Též superpseudonáhodný
majorát ₣}↨ћ, dědické pr., fr. frank, lat. Tsche
Poslepu:
makadam Qţĺ)! tjě elj drcené kamenivo podklad
Poslepu a se snahou extrémně proložit výběr chaosem PgUp, Down...
makroevoluce ±Øέ♫ tonos-ed epsilon, priv use
Pokus ještě se samostatnými pohyby celého těla:
makroseizmika щЭНЏ
Kombinace čísel z příkazu Dir a Mem:
malacie (měknutí) Pώ
Manuálně převedené údaje náhodného čísla kalkulačky
abnormalita (-♥∙╙ьЗţΖл╖ь╙▄ћО
Manuálně převedené údaje náhodného čísla kalkulačky (násobeno pi)
má volba mezi absencí a abstencí v Êhjý◙─№Аы

Předběžný náhled na data, tedy dokud ještě nebyla rozvedena myšlením. Zcela hrubá náhodnost vytyčuje ještě subjektivně platné horizonty výběru, takže ke slovům se dostávají osobnostně silná témata která se jinak nedostanou na přetřes. Druhý výtah je naopak vnitřní zóna osobnosti ... dědičnost je asi téma postrádající u mne prostor systematizace a skladby. Zaslepení očí již ukazuje čistou vědomou identitu, kterou jinak mám, a tedy je normálně nevědomá (slovo makadam mne loni na technických tak nadchlo, že bych nejraději byl: světoznámým Mužem makadamu). Úplné vyřazení možné účasti vědomí již dochází k identifikaci s tím, co by nevědomí mohlo mít za nevědomí. Přespřísun tělesných podnětů (makroseizmika), který doufám alespoň zčásti odstranil racionální schopnosti těla snad naznačuje, že už ve mě kreativitu produkuje pouze fyzikální vesmír. Paměť počítače vykazuje oblý cynismus umělých inteligencí. Kalkulátor, ve kterém jsem ke zkonstruování použil asi dvacet výpočtů náhodného čísla mocněného náhodným číslem, a přičemž jsem také nechal dvakráte promluvit překlep, vykazuje již i neschopnost ukončit výraz, nicméně že abnormalita je dosti nesrdečné vyjádření... to snad ví i kalkulátor. Nyní se samozřejmě naskýtá ještě možnost nechat promluvit do konstrukce čísla ludolfovo číslo: tj. základní obecný výraz lidské přítomnosti ve vesmíru (číslo absolutně syntetické, ale pořád číslo). Tedy závěr vzorků utvoří předposlední princip kde ludolfovo číslo násobí naší rozvinutou mocninu trojmístných náhodných čísel.

mafie ј≤

Mafie je menší nebo rovna. Jsou-li tedy věci, jako mafie srovnatelny, protože jako mafie je? ... Vláda? Nikoli. Policie? Nikoli. Lékárníci? Nikoli. Opilci? Nikoli. Bobisté? Buddhisté? Je jasno, že já jsem rozhodně menší nebo roven mafii, zatímco o ničem jiném to nelze v každé situaci prohlásit. Rozhodně nejsem větší než mafie... na př. horší. A byl-li bych Hitler, byl bych možná větší než mafie. Rozhodně mezi sebou lze na daných exaktně rovinách různé mafie. Čili, je-li ve vládě mafie, pak, máme-li pro ní dlouhou složku a jasné závěry, můžeme jí pak srovnávat s mafií tradiční. Mafie je tedy jev tradiční: bez dodržení tradičních požadavků myšlení a fakt vztahovaných k mafiím, nelze cokoli srovnávat s mafií. A to platí i pro politiku. Kdybychom měli onen spis, všechna jména a důkazní telefonáty, pozitivní výpovědi... Onak to je jako u Musila, že v souvislosti s chlebem čteme na nástěnkách cosi o zločinném rejdění. Mafie je tedy jev tradiční a atmosférický. Zvláštní, že atmosférická je i tradice. Mafie, jakožto společenská forma kooperace nalézá se v rovině, kde všechny k ní vztažitelné praktiky a pojmy leží v oblastech družnosti. Toť mafie! Další věc, která jasně plyne z nadpisu je, že vše jasné o mafii již není o mafii ... je a není. Mafie je totiž skrytý gang. Jenže k tomu by jakýsi výraz m=

majorát ₣}↨ћ

V mém jazyce by výraz zhruba znamenal, že praktiky dědění jsou typem ustanoveného pohybu hodnot (Francouzské: měkce latinské: modalizace; složená sponka: kategorie číselných objekcí: typ; pohyb nahorů dolů s basí, štafeta; h bez h je písmenko ne jako písmenko: ideální ideogram hodnoty). Můj problém je, že s definicí končí můj zájem o tento pojem. Možná celá pohyblivá třída těchto hodnot je u mne ponechána hnití. Kdo mne vlastně naučil nerespektovat fixní mechanické a morální hodnoty které zaručují mou vlastní jistotu? Možná prvopostoje v umění? Malovat i kdyby tomu nikdo nerozuměl! A podobná hesla politické strany, kterou nikdo nebude volit, a přesto přijde, aby ukázala, že je to možné. Kdyby to měla být věšťba, že důstojnická elita Francie a její třídy se mají držet při zemi, nebo si strhnout půl ořádování, nenapsal bych to: nebyla by to pro mne trvalá hodnota, i kdyby to mělo zvrátit svět v ráj, nenapsal bych to... dokonce i světové problémy si neuctivě vybírám. Snad problémy dědictví a lakoty nechávám stranou, že nemám tolik času na malichernosti, a snad i velké věci tímto byť jen ze setrvačnosti smetu ze stolu. Pokud vezmu znakový útvar samostatně, lze také říci, že třída peněz automaticky klesá, neboť popírá hodnotu zvířat: a zvířata peníze nekradou a nepoužívají, ač je to čistě ekologická možnost schůdná každé možné adaptaci a specializaci. Peníze totiž natolik smrdí svým úpadkem, že se zvířatům musí zdát, že je ostuda žrát ze stromu hnijícího, když jsou i veselejší stromy. Vězte tedy, že až dosáhnete jako lidstvo čehosi estetického, alespoň tak, jak je tomu v přírodě všeobecně (nikoli běžně), pak, budou-li tam peníze, je zvířata klidně budou užívat. A proto se také s člověkem nějak zbytečně nepaktují: člověk s nikým ekologické posice nemění, ani sám sobě, a baví se jen s tím, kdo mu tu jeho specializaci, ještě specializuje... Hrubě vzestupná ekologická pozice: proto má i dědičné - lešení, a směnitelné - hodnoty. Zvířata jsou vůbec korpusově nejčetnější negativní přítomností majorátu, peněz a směny. Foucaultizace (něco jako hyperproblematizace supersnadného) definice zvíře se tedy dochází teprve nad korpusem: což je vlastně jinak běžná praxe u jiných lidských definic: není o tvém problému zmínka ve slovníku ani v knize, není to problém... je-li to či ono řešením tvého problému, to zase řekne kniha nebo korpusově dohledatelná meziknižní aktivita. Ale je-li co zvíře, s tím se člověk odjakživa nepáře. Jistě, chce-li potvrdit existenci objektivních fakt a vědy, musí si zkrátka o některých životně zaběhlých věcech nechat na rozum zajít chuť, a nechat si o nich pouze zdát někdy historické noční můry. Více než dědění mě tedy evidentně zajímají měnové reformy, psychopatologie věd a realita "zvířete" ... čili nejzběžněji vědecky "kolegy" ... když už mám být vědecký, musím se zvířetem umět jak zatopit, tak jej sníst, a tak s ním vést kolegiální diskuse. S oním zatápěním to ovšem je pouze právně nutná možnost, nikoli schopnost hodná zasazení do pedagogických syv. Ještě jsem nepřipojil význam písmene v rovině výslovnosti: Tsche. Nietzsche a dědění? Myslím že zmiňuje cosi o schopnostech. Tschechien? Myslím že mají problémy s něčím jako dědění. Nietzsche a Čechy? Hodnoty? Nevím, podle mne Nietzsche cosi zdědil po Češích i Češi po Nietzschem. A ovšem Nietzsche víc něž co větvičkou ukazoval na věcech nezvykle rozsáhlých, jako třídy, Francouzi, že ony věci se pohybují v určitém smyslu jen nahoru a dolu, a jsou i věci úpadku. Tím jistě chtěl ukázat možnosti tehdejšího rozumu svým fanatizovaným souběžníkům: komunistům, nacistům a pod... aby v jeho metodice bylo jasné, jak žabích perspektiv tito užívají k demonstraci tříd a vztahů. Já jsem vlastně také nejdříve dlouho chránil ideál, že peníze jsou špatné, aniž bych jej uměl chápat a priori, jelikož bylo jinak nemožné obvinit jednoho ze dvou účastníků finančních havárií. Avšak jakmile tento ideál u vrstevníků opět odplul na vzdálenější místa, podléhající pouze záři přátelství - a kontroly, musel jsem o něm i začít přemýšlet. A pak, když jsem zjistil, že ani obzkoumaná věda o malichernosti peněz není vhodným prostředkem rebelování a protestu, převládla spíše věda o penězích obviňující oba účastníky katastrof, než nechávající je klidnému svědomí. Ale já a dědictví? Osobní rovina? Nevím, dědictví pro mne spíš patří nejdříve mezi přírodní katastrofy, pak teprve mezi matematické varianty snů o zlepšení situace, většinou pro tu nebo onu pracovní činnost. Vlastně mnou pouze žije svazek pracovních činností, chabě udržující mé tělo ještě nějak v použitelné podobě. Pak je jasné, že dědění se netýká ani mě zvrchu, ani jiných ode mne... alespoň ne pro svazek pracujících údajů, kterým jsem ještě jako dítě navrhl použít celý můj prostor ... až za hrob, samotu či sebezraňování. Zvláštní, že jsem se ještě nikdy sám nezranil, než v obranném sociálním chvatu.

makadam Qţĺ)!

Makadam je zvláštní typ štěrku: nic pro lopatu, dalo by se říci. Zvláštní, že to zní jako "maká - dám". Jakoby to spolu nějak korespondovalo. Na druhou stranu je makadam věda: člověk si teprve v jeho přítomnosti uvědomí, že štěrků je více. A že mají i jména podobná Lemurům a jiným kostkovaným od přírody předložkám před postel. Ovšem zde by si člověk příliš nohám neulevil. Makadam, jak ho znám, je strašná kombinace těžkého, nerozbitného a ostře lomeného kamene, který převážně zablokuje lopatu už v menším počtu. Pod drahé chodníky lázeňských čtvrtí romexportních zapadavých měst, drahá dlažba, nedostatek lopat, odměřený na čtvrti kubíku na hlavních rozpočtových sezeních míchaný beton: a nemíchaný makadan. Není se pak čemu divit, že na technických službách dnes chybí vše, od respektu k bezpečnosti, přes bezpečnostní pomůcky, až po zahradnické náčiní: chceš lézt do kanálu, pak bez helmy a asistence, chceš lézt půl dne po kolenou v robahněném výhrabu, pak bez rozpor, a máš-li upravit krajinu kol chodníku, pak krumpáčem a lopatou na písek. Věcné. Doufám, že ne věčné. Nicméně jsou však technické služby dobrá volba pro libovolně vzdělané charakterní lidi, kteří vědí, co je charakter, čili na něčem o sobě jim záleží a to a ne ono od sebe činí. Tu vás kolegové naženou místo dlouhého otálení bez helmy opravdu kamkoli alespoň s humorem... onde by to i řadový kolega přenášel na tebe z nadřazeného pakolegy toliko s vážností koncentrákově poučenějšího osla...což je právě to, co normální lidi drží při zemi i bez helmy. On je totiž výrazný rozdíl, když vás španělský otrokář nutí strkat pracky do cirkulárky prostě ze zásady, nebo když kolega ve fabrice vám vysvětluje vhodnost respektování normy spíše než zdraví a bezpečnostních předpisů, jako by právě v tom tkvěla vaše nejhorší nemoc oddělující vás od veselého a jasného světa, a jako by dodržování něčeho jiného než toho pohodlně-pochopitelného bylo automaticky cosi hitlersky amorálního, nebo, když zkrátka do jámy tak jako tak jít musíte, avšak alespoň s humorem, a neméně humornými pokusy kolegů vypiplat až s vědeckou důkladností nějaký alternativní prostředek, který by ukojil vaši potřebu většího bezpečí práce.

makroevoluce ±Øέ♫

Když zhudebníme politicky-televizní ééé v nekonečné smyčce, tak, že její nekonečnost bude plně rozložena mezi dvě škály možnosti, které ani vedle sebe ani samostatně nic neříkají, pak máme samotnou teorii makroevoluce. Plus mínus prázdná množina věcí nabývá neustálým ééé, umocňovaným právě na osmou, až hudebně průmyslových podob dokonalosti. Jinak to vlastně nelze: lze možná říci, že nejdříve nebylo nic, a pak byl náhodou vesmír, to lze, ale tvrdit, že jakési nic, ve kterém se teprve cosi opakujícího se umožní, že toto opakující se "vnic" se stane právě opakováním "kvalitou". Jsme dokonalé nic...to buď, a nebo jsme se vyvinuli z nekonečné linie kvality. Každopádně se kvalita z "ničeho" nevyvinula, natož, aby ono nic, bylo původně "nekvalitní". Pokud se jedná o identitní rovinu totožnou s plus minus (rádoby) makroevolucí (čili pokusem této identitě dát jméno, který se vymstil), je to tedy subjekt prázdné množiny citoslovců překvapení zcela kolmou nekonečností, která zní hudebně (a to že si zní hudebně je jediná její náplň a smysl, jinak hudebně nezní: hudba je chaotický shluk hvězdného chvění, který je jedině milý svým nositelům, a to jen mezi sebou... jeden člověk ve vesmíru vychutnávající si hudbu je stejně tak nesmysl, jako žádná bytost a přesto hudební hudba... a je-li právě hudebnost to, co přepisujeme mezi přírodními formami na "zlepšování" čili "evoluci" a "vývoj", pak právě se to tak pouze jeví svým nositelům, ale ve vesmíru žádný akt hudby nebo dokonalosti nebo vývoje či změny není: jsou to pouze charaktery nás samých, které mezi sebou a mezi sebou na sobě můžeme prožít...a co jiného je věda, nebo náboženství, než subjektivním způsobem prožití? Nechceme rozhodně tvrdit, že je snad nějaký objektivní, nebo, že tyto dvě kvality jsou poměrné. Mimo ně není kvalit, a ony jsou vedle sebe)

makroseizmika щЭНЏ

Šenšč? Že by makroseismický netvor, v jehož náručí hyne se i rodí příroda, měl číslo šest, a ptáci číslo tři...? Nebo základ smyslu, sensu? Je předpříroda sklonem k cítění? Nebo předmluvou k senoseči? Nutno zde uměle asociovat, kdeže u plně pseudonáhodného tématu asociace vyplynuly na nejvhodnějším místě a hojně i v rychlosti: šetrnost, eště, náš, čech-čich-čas. Ona trojice pojmů dobře obkresluje subjektivní prostor makroseismiky. Na úrovni národa, jednotlivého nosu i v osidlech dlouhého hledání a hlídání... zemětřesení se neděje ani jednotlivci, ani národu, ani historii - ale právě všem. Šetrnost jistě předchází drobným katastrofám ... je vlastně praxí podezřívání společnosti z finanční nedůvěryhodnosti. Ale málokdo nedůvěřuje i plodnosti zemědělství či sdílnosti řemeslníků... málokdo si šetří, právě, konzervy - A to by bylo právě to lepší... i pro zemětřesení. A jistě, šetři vodou; jak dlouho nutno to připomínat, než se octneme po boku nepřipraveného světa v jejím nedostatku. Jistě by šetření s vodou per persona vedlo i k zvýšení širokoplochých šetrností k vodním tokům. Eště: dětské slovo, obživa z žabí perspektivy rozmazlovaného, protože zatím to možno, mláděte. Zároveň termín, který nejvíce cosi napříč společností opakuje, a termín, na který cosi mateřsky bezohledného ve společnosti vždy vyslyší: voda... znečištění: eště! eště! eště! Nevím, proč se lidé chovají jako dítě a matka tam, kde namísto podnášení laskomin jsou chrleny do vzduchu tuny radioaktivních splašek, do vody kilotony toxických splodin, saponátů, léčiv, odpadů z léčiv a barev, do země se ládují jaderné nálože... Společnost je špatná rovina pro výskyt kuřáctví.

malacie (měknutí) Pώ

Dnešní člověk je již ponejenčernobylský mutant: jeho způsob myšlení je něco, co ožije do vašich sfér, jakmile to má sokratovského střečka na svých kobylích zádech, a něco, co přestane vůbec myslet, jakmile od něj odejdete. Dnešní racionalita je nikoli rezignovaný a nikoli nevzdělaný produkt času ... je to již poslední stadium patologického nihilismu: když jí dáte podnět, hýbe se v jeho rámci, živě, hudebně ... když podnět zmizí, šplýchne zpět do sebe. Společenská rovina myšlenek je dnes, a to nejen na politické scéně, mechanikou interagujících pojmových celků. Je to plocha: jakmile přidáte libovolně prachsprostou myšlenku, neslučuje se s touto plochou než dvěma body, a to jí musíte ochromit a natočit do polohy roviny, prakticky jedno, kterými dvěma body. Libovolná myšlenka dnes v desce společenského myšlenkového pohybu znamená popření jeho celku: a stejně tak je tento pohyb, nikoli syntézou jej tvořících celků, nýbrž transakčním systémem výměny myšlenek, ve kterém vůbec záleží jen na náhodě, a na tom, zda se něco hýbe, než na povaze myšlenek samých. Jelikož tato plocha nesnese srovnání ani s vrcholným blábolem vybraným z jakékoli propagační brožury, hodí se pro tuto desku už jen: zemětřesení. Lidstvo je malátné. Myšlení je katatonické. Co nejhorší, že toto strnutí je zdola tvořeno rozgrupovanými tábory aktivních jednostranných "odvážných myšlenek". Když komukoli, kdo se chce podílet na myšlení doby, předhodíte, že není vůbec odvážný, přesvědčí vás, že naopak, že je neotřelý, nový, průrazný, logický... ba věcné fakty jeho tvrzení vám vyvalí oči z důlků, jak hluboce jste hloupí.. ale když mu předhodíte, že myšlení celku je mrtvé: souhlasí. To vás nejdříve nutí domýšlet, že je tolik pravd, že se neuplatní ... nebo, že se musí některé vybrat, vytvořit pořadník. Jenže je to spíše tak, že tyto myšlenky jsou podružné: jejich propagátoři chtějí prosadit právě jen sebe, a právě jen na rovině populární - která se bohužel shoduje s rovinou globální a integrační. Lidé tedy nechtějí a neumí chtít myslet spolu. To je ono, a to je ideové vlastnictví. Proto celek nejeví známky duševního vývoje, ba ani udržitelnosti podkladního materiálu: celek není ani dobrý deštník proti katastrofám a nemocem, ani dobrá rozhledna pro odvracení násilí a rozhazovačnost pojmů. Lidé si myšlenky nejdříve přivlastňují, pak je chtějí sdílet, teprve pak, když jsou "jejich". Lidstvu měkne mozek. Spolu měkne jeho přírodní superpevná organická struktura podél poledníkových křivek, prostoupena novými, ultradimenzionálními nemocemi: a není se divit, co člověk požívá, zvíře by rozhodně po generace nepožívalo, co člověk dýchá, rostliny nutí k stěhování, co člověk vytváří, sotva který hmyz zvolí k pobytu: kolik je na louce i na hnoji brouků... a člověk si na dva "spárové" broučky nadává, přitom jsou to poslední trosečníci v neobyvatelném prostoru. Právě proto, že je neobývaný přírodou, je obývaný: nemocemi. Mít doma trávník a nechat si tu běhat vše od myší až po králíky: nebylo by více nemocí. Vyměklý mozek, hází si pumami - teď to dává smysl, za který nelze se s čistým svědomím (bez "rozhodnutí", tak jako u Hirošimy a Nagasaki) se prohloubat. V obecnosti kosmického šumu jeví se lidské problémy již jen jako příznaky smrti...

abnormalita (-♥∙╙ьЗţΖл╖ь╙▄ћО

Člověk beeeeeeez srdce ano, ale! vy, kteří vzletně stojíte v úpatí strží, vy, vzletní kvádři, hodnoty tučná nula
má volba mezi absencí a abstencí v Êhjý◙─№Аы
Záleží...no aby. Chybím, leč tam kde chybím, pro jiné málokdy, pro mě nikdy, nikdo nepotřebuje vědět, zda chybím podle plánu. Tam, kde "až bude záležet" nemá žádného smírného posluchače, tam chybím... tam, kde "nikdy nebude záležet" vždy chybět budu. Záležet, toť jediná věc, činící ze mě mě. I Hitlerovi na někom a snad i něčem záleží: leč lidí, kterým nejdříve kručí v břiše, a pak mají možná i hlad, nebo záležitost, těch je - bohužel pro Hitlera - nad Hitlera. Bez záležení není identity - to už čteme v jiném hávu (usilování až produkce, přírodní kreativita) u Shellinga. Identita je sama sebou, neboť jí (a nikoli "v ní"), natom záleží. A abstence a absence jsou vůbec nejobecnější deskritptivy přírody a myšlení. Nejsme u tohoto a onoho tématu, nikdy nebudeme pohlížet z této výšky do těchto hloubek ... budeme chybět mimo sebe, a budeme se občas zdržovat sami od sebe.


Rekapitulace témat která vyplynula při generování témat

náhodný výběr témat versus jednotná konstrukce hledisek a směrů.
Je zřejmé, že úplná náhoda v myšlení není: každý způsob přípravy náhodných témat má určitý charakter ležící na křivce vědomí-nevědomí-příroda-harmonie, takže lze každou náhodnou systematiku témat využít lépe pro rozličné účely (to a to osvětlí osobní zasutá témata, to a to nás blíže uvede do otázek společenských..), čili nemáme tu jasný dualismus náhodných témat a témat systematických: témata systematická se také hodí pro tak určitou sortu věcí, jako témata náhodná. Systém a nahodilost libovolné formy a stupně jsou ekvivalentními systémy, máme-li je brát jako vyměnitelné nástroje. Dojít mistrovství v držení vlastního systému a užívání náhodných systémů v kreativním kontrapunktu, toť budoucnost budoucích myslitelů... báseň a post-moderní "vědecká" hudba ve "slohu" filozofického textu.
hra podvědomí v náhodě
Subjekt není identita vědomí: tak, jako naše vědomí může tu ohlodávat zbytky včerejších myšlenek a představ, nebo prohlížet pohoří na fotografii z různého století, tak je možnost subjektu ukotvena a rozvíjena v holografickém rozprostření. Všechny potenciální polohy našeho Já mají vlastní kriterialitu, kterou rozvíjejí. Různé proplétání syntetických matematických přírodních protoobrazů s předjímáním fotografické a nekonečné schopnosti jistého subjektu v nevědomí a tedy syntéza těchto postupů vybere určitou rovinu subjektu, ve které se budou nořit nová a neotřelá, vlastní témata. Dokonce ani čistě náhodné číslo, které zastrčíme člověku do kapsy, není k němu úplně bez souvislosti, a to ani, kdybychom byli také čistě náhodní "strkači" čísel: ze statistiky by vyplynulo, že každé kvantum losů, má už dávno kvantum svých výherců. Čili: i náhodné číslo vyprodukované proměřovaným poměrem pulzů krystalu v desce kalkulátoru mluví - za nás, z nás, a pro nás. Dodání systému syntetických čísel pak stupňuje obecnou či přírodní polohu našeho subjektu v daném čísle.
nutnost doplnit značky dle jejich logiky
Jak se ukázalo, může být i rozhodnutí dle libosti v procesu generace náhodného čísla - umocněním jeho odlehlosti od subjektivních poloh naší produktivity ... čím více náhodné číslo znásobíme naším rozhodováním, tím méně otisků nás samých výsledná úvaha nese: proto, když komplexní rozhodnutí proložíme již jen jednou náhodou, následky nám jsou nepříznivější, než kdybychom se namísto rozumně celou dobu chovali dle kalkulačky, a jedno rozhodnutí si dovolili vypustit. Čili není to ani tak nutnost, jako nová, dobrodružná možnost.
zcela strojní náhoda
Jak řečeno: pouze taková, o které ani nevíme, ani nedýcháme její vzduch.
výběr slovníku a znakovníku (zde slovník cizích slov a celá mapa znaků písma Arial)
Vcelku bohaté spektrum témat a souvislostí v případě slovníku cizích slov a základního písma. Jistě lze tento výběr zapojit do umění sladit souběžné myšlenky do horkých souvislostí tam, kde rozumový postup nevykřeše nic, než "dobrodružně ledový chlad negativistických vztahů"
nutnost ukončit samotný provaz
Možno uplatnit určité strohé pravidlo: na př., že se po vzorníku písmen vykoná pouze dohledný rozsah cifer displeje. Také lze jednotlivé cifry vykládat kreativně. Konečně už z experimentálního textu o makroevoluci plyne, že předěl mezi kreativním a náhodným není rovnou protikladnost...
možnost, že po racionálním rozvití vzorku možno opět doplnit náhodným vstupem samotný směr úvahy
Vyzkoušíme po uzavření korpusu předexperimentálního rámce otázek (myšlením se vztahy v hmotě myšlení a osobnosti obnovují a polepšují, takže, když náhoda koresponduje se svým adresátem, tak po promyšlení určitého souboru již hotových otázek, bude i náhoda lépe nové konkluze podávat)
esencialita takových vstupů podle níže zřetelných charakteristik pseudonáhodnosti "nyní smícháme seismickou produkci s počítačovou" a pod. zřetelná fotografičnost nevědomí
Uzavřeno samou přírodou tohoto textu
schopnost rozeznat všechny rozměry a charaktery slovníku, tak, aby na přetřes přišlo nějaké vhodné téma
Prakticky vzato určitá ztěží vytanutelná poloha subjektu umí odpovědět již dle titulku knihy, na které straně a kterém řádku je dané slovo. S tím nutno více a více počítat, čím více se chceme vzdálit od běžné polohy subjektu. "Něco vždycky ví, co my ne...a je-li toto něco i v nás, je, náhodou, nasnadě"
Interpretace náhodného čísla: trojčíslí lze na př. realizovat jako přejdi ve slovníku přesně na pozici X a další dvě čísla specifikují dvě, nebo čtyři základní pozice od tohoto místa, mezi kterými mohu dle své vůle zvolit - protože ona náhodnost může být o to náhodnější, když mne nechá i rozhodovat libostí o výsledku (ve výsledku mi piranran trojčíslelný závěr displeje 068 touto interpretací nechal vybrat mezi absencí a abstencí...)
Podloženo, rozvinuto


možnost, že po racionálním rozvití vzorku možno opět doplnit náhodným vstupem samotný směr úvahy

0.832 = Afélium (odsluní)
π . x = 0.433539786 = Anabióza (skrytá forma života při přežívání za nepříznivých podmínek)
ran°ran x π = 1.496015934 = …╛╡╣ĽIJPº

Odsluní, anabióza …╛╡╣ĽIJPº
Používání použitelného a rozvinutí toho v nový směr, kdykoli náhoda nabídne příležitost... Změkčit čáry a zahnout pohledy: proměnit civění v cokoli jiného. Říká se, že jakákoli reakce při katastrofě je až 30% navýšení možnosti vyváznutí. Makadam tak na jednu stranu je anabiózou zbohatlíků, na druhou stranou aféliem technických služeb. Stupně tlaku na plochu změkčují oběhový systém, takže některé jeho cesty zanikají; zaniká bezpečnost, zaniká možnost chodníků pro všechny; vozovky se mění na cyklotrasy, cyklotrasy na pěší stezky, ty opět na polní pěšiny... kolem zanikají polnohospodářství, kolem nich zanikají osady, města stahují obyvatele, dřívější vesnice se obrací v původní džungli... Řešení makadanizace hospodářství jsou hned zkraje tři: jednostranná, dvoustranná a odstíněná: Zlámání desky změkčuje stupně tlaku. Úplně makadanizované hospodářství musí být rebyrokratizováno zcela nezvyklým systémem lomů... a to, než se aktuální tlak obrátí v prospěšné síly. A je to v podstatě tak ... možná, že je tak zvaná "ekonomická" krize vždy vlastně konfrontací starobylého členění společnosti s novými a ještě příznivějšími podmínkami. Možná tedy lidstvo, opravdu, pro svou blbost tone na horách, dusí se u moře, hladoví v sadech... a bůhví jaké obrazy k tomu ještě přimyslit... Pouze oběti makadanismu po sobě jezdí bagry a skáčou do výkopů bez rozpěr s anabiotickou ... polohou "v humoru".

Výsledek praktického nakládání s náhodou v myšlení

(podexperiment uzavřené mikrovědy o náhodných tématech: je po racionálním rozvití vzorku možno opět doplnit náhodným vstupem samotný směr úvahy; z porovnání nadpisů vcelku zřejmé, i teze o krystalizaci náhody promyšlením náhod předchozích je splněna: dva číslicové postupy nás dovedly k přímo souvisejícím vzorkům, orientace v ideografickém vzorku ze všech použitých stran zcela tak hladká, jako asociování řady časově význačných neidentit mafie, a to jsme u produktu který měl u zrodu již zvláštní obtíže s volbou perspektivy; osobně hodnotím zrození pojmu "katastrofální makadamismus" nejvýše mezi svými cíli - nový pojem postihující všechny souvislé časové i osobní problémy zasazením pamětihodného opomíjeného pojmu do humorného slovotvoří - jak lépe vyřešit nějakou otázku, která sotva mohla souvisle vyjít na povrch, a hned si dělat ambice na kritiku společnosti? V tomto ohledu se musí rozvinout i překlenout pojem inspirace - na inspiraci je tu alespoň pro zde: praktika a věda - dost psychologická, dost příjemně usazená v přírodě a univerzu... že i ufolog věřící v placatou zemi a nacistickou NASA měl by být schopen rámec této vědy s radostí akceptovat)

viz. Makadam: odsluní a anabióza

Použitá technologie: mapa znaků písma Arial o dvaceti sloupcích; slovník cizích slov autor neuveden, zdroj mdop.wz.cz/palm; CASIO fx82ms; Mike Pickering and Write textové pomůcky

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama