NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Svoboda slova: snažení, chyba, společnost, blbost

21. února 2011 v 15:33 | WaldWerfel |  Historia
  Svoboda slova je výdobytek společnosti pouze tehdy, pokud považujeme právně omezenou koexistenci vyjímečně omezit sama sebe schopných, čili neslušných, za jedinou možnou společnost vůbec. Svoboda slova tak u člověka žijícího v možnostech namísto v zkušenostech vyvolává ihned představu strašlivě nafoukané politické bídy, hrubě otupělý dav, jakž takž souznějící s preferovanými názory politiky, a, především, trestní aparát. Tu je hned po svobodě slova na místě otázka, co vše svobodu ještě nemá, stejně jako ani pojem.
Pokud můžeme tedy alespoň nějak tento technický termín kriticky osvědčovat, pak nezbývá, než hned položit otázku: svobodu slova jak.
  Mezi řečí lze jistě říci mnohé, na mnohé pak radši zapomeneme, a určitý zbytek našeho myslitelného projevu vůči bližnímu se již setká se zacpáváním úst či násilným umlčováním - s kterým toliko ztěží můžeme hned pobíhat po soudech a organizacích pro jakási lidská práva: jakási právě proto, že takový Američan ctí život natolik, že za lidská práva považuje osvobozování muslimských cizoložnic, zato určitý druh práva a morálky, který si oni cizozemci usmyslili provozovat, nepovažuje již za něco, na co by jaksi mohli mít právo; a zhruba tak se to má mezi dvěma lidmi, kteří v určité části rozhovoru, v také takové vteřině bezohlednosti, nebo podvědomého zkluzu k nechtěné otevřenosti a přílišné přímosti, musí postupovat proti slovu již aktem násilným.
  Další tyto jak jsou na příklad různé pozice slova: co je dovoleno říci na trhu, není dovoleno říci v novinách a co může býti v novinách, mohlo by být ve vědecké práci trestné, a zcela neprominutelné již v pedagogických směrnicích. Také není možno cokoli hlásat na ulici, což je teprve komické, když si uvědomíme, že takový potrhlý a obscénní religiózní projev obsedantních morálních útočníků je přípustný, zato politická řeč kdesi na ulici již přivolává policii, a vedle apokalyptické kázání je vykázáno zcela: buď je vyřídí policie, nebo psychiatrie. Komické je na tom právě to, že zcela dle zákona nepřípustné projevy jsou vedle oněch přípustných a oznámených řádně vcelku podobně, a mnoho se mezi nimi nerozlišuje: buď jsou podezřelé, nebo zcela mimo podezření. A vedle toho, právě, ty zcela nesouvislé projevy, ty, které sotva někoho osloví - a i kdyby - tak právě ty jsou roztřizovány, pečlivě odlišeny v interakci s orgány, až se zdá, že právě tyto mají tvořit základní vzorek, z kterého se teprv má něco vyškrtat, a něco ponechat. Stojí však za poznámku, že pokud si k jakékoli pouliční nebo jinak nevyžádané a "obtěžující" akci přivezmete megafon, zcela jistě se potážete se zlou: a to může vaše zvukové znečištění tvořit tři procenta okolního hluku, takže, když vás s vaším megafonem a bez ohledu na to vše, co jste museli na místě zanechat, vlečou na stanici nebo do ústavu, říkáte si, proč že netahají také všechny ty řidiče hlučných vozů, kteří možná ve vašem městě mají daleko méně co pohledávat, než vy.
  Když se zcela ponoříme do této nesmyslné tragédie, jako by byla jediným myslitelným domovem, pak nám nastávají hlubší a emocionálněji založené problémy, chceme-li si onu svobodu slova ozkoušet co do mnohomluvnosti, malomyslnosti či slepoty. Nemůžeme totiž na náměstí postavit ani obří výtisk Hitlerova spisu, byť by byl naaranžovaný jako zalitý krví, a nemůžeme stejnětak umístit tam velký hákový kříž, na kterém by bylo napsáno milimetrovým písmem "hnůj". A nebo můžeme možná ono s knihou, když se do zákona zanese zvláště pro tento případ úprava: jenže takových soch si můžeme s nějakým sbratřeným potrefeným městem navymýšlet tolik, že by za chvíli zákoník obsahoval především listy s vyjímkami z censury. Pro druhý případ zase padá svoboda umění, neboť co když prostě bude uměleckým záměrem umístit nápis "hnůj" dovnitř odlitku, abychom získali správný umělecký efekt na lidech, kteří se bez vyjímky hluboce pletou, ať už pomník zakazují, povolují, okukují, spojují s možností oslavovat třetí říši, nebo jej zavrhují. Také není možno napsat dokonalou satiru na neonacistické uvažování, neboť ona dokonalost je pak třeba právě v tom, co jiní už nemohou v díle rozpoznat: je tak dokonale vcítěním a propagací, že jemné odstíny slov, které právě vrací dílo do roviny zesměšnění, zcela přehlédnou.
  Konečně nesvoboda slova, pokud pomineme, že v rozličných technických i přirozených odstínech stále existuje zde i onde, není vůbec něčím tak strašným, jako nesvoboda čtení a poslouchání slova. Z této nesvobody se z člověku teprve dělá zle od žaludku, zvláště pak z lidských povah, které by případně kolem svého nástupu a udržování koncentrovala. V tomto srovnání je dokonce nesvoboda projevu čímsi, co chápeme nikoli pouze jako přípustné, nýbrž i jako nutné - vidíme totiž, jak odporný musí být člověk, který nám zakazuje cosi číst či poslouchat - do všeho co chceme vědět musí nejdříve strčit nos! - takže najednou vidíme, asi jako Nietzsche socialisty, jak odporné jsou leckteré touhy po svobodě slova a jak odporná některá slova, a to rozhodně nejen ta, která leží jaksi mimo morálku či zákon.
  Svoboda slova má tedy pouze ten rozměr, v jakém se můžeme orientovat, když resignujeme na jakékoli absolutní popření stereotypního občanského života. Naopak, když resignujeme na občanství, patří svoboda slova přesně tam, kam patří zachytávání lidí, kteří se rozhodli, jako někdejší "světci", utéci do lesů, a jejich transformace v stereotypní individuality prostřednictvím úřadů a ústavů. Vcelku tedy je to vždy hodnota naplněná méně než zpola, a v zbytku se popírající, nebo zamotávající se stále do svých jednostranných tvrzení: na př. za socialismu se nesmělo psát o tom a o onom, ale v podstatě nejsme daleko od toho, že se v demokracii nemůže rozvíjet myšlenka socialismu: tak zvaný (neboť všechny režimy se za demokracii považují či vydávají, a matematické měřítko neexistuje) demokrat může postavit sochu třeba Mohameda s bombou na hlavě, křesťan může postavit třeba sochu Jidáše, ufologové třeba Ufa, ale socialista si může postavit leda takové sochy socialismu, které mohou pouze socialistickou myšlenku znesvěcovat, pranýřovat, zesměšňovat, obviňovat - nebo trestat.
  Je konečně velmi jednoduché hrát si na území bývalého protektorátu a svazu s těmito slovy, a myslit si, že tím cosi významného o svobodě mluvíme. Nemluvíme o svobodě, mluvíme pouze o naší víře v budoucnost, a tím zcela téma vyčerpáváme. Zato věci, které se ještě neudály, věci, které nemají tak zářivá jména jako fašismus nebo totalita, ať už to znamená v podstatě totéž, a tedy věci, které vždy pozdě, a zřídkakdy smysluplně zákon zachytí alespoň obecně, tedy ku př. xenofobie, zato tyto věci příliš širokých, příliš úzkých, netrefených nebo mylných škatulek pro trestnost slova, ty mají popravdě vždy svou svobodu nejjistější. A nejde tak ani o zákon: demokratickou, a to většinově, je totiž slušnost. A to, jak známo po tisíce let, se právě neosvědčuje. Hlavním důsledkem svobody slova tedy vždy budou všechny negativní historické jevy. Bohužel, protože pozitivní pojmy leží lidstvu odjakživa jen na papíře. Jediný smysl má tedy svoboda slova v literatuře.
  Možná by vůbec bylo nejlepší, kdyby si lidé o Hitlerovi mohli napsat do knihy cokoli, stejnětak o novodobých rasových nesmyslech, zato za drobný slovní přehmat na internetu nebo v novinách by prošli dlouhým a únavným trestním procesem.
  Úplně obecně vzato, žádná svoboda slova vlastně u lidstva není myslitelna. Chápu, jistě, je mnoho rozumných lidí, kteří říkají mnoho rozumných věcí: ale říkají je na špatném místě, špatně nahlas. Lidstvo totiž ve výsledku zužitkovalo zatím ze svobodných slov asi tolik, kolik pokroku se navrstvilo v periferních existencích lidstva, jako umění či filozofie, zatímco ten zbytek svědčí o tom, že tu věčně nejdříve platí svoboda blábolu. A ta právě nejčastěji řídkou svobodu slova ještě ředí. Až lidstvo podá jediný důkaz, že už se konečně smysluplností a kvalitou života vrátilo na úroveň alespoň šimpanze, pak bude možno s radostí poslouchat cosi o svobodě či svobodách.
Z úst pomateného zlosyna zní termíny spojené se svobodou vždy nejdříve nesmyslným trestem. A není tak úplně věcí názoru, zda, když kdesi nebo kdysi kohosi pozabíjel nebo zabíjí, zda jsou tací vlastně všichni: velmi pravděpodobně by totiž ony "příkladné" stačilo pouze prohodit místně nebo časově, situačně, s těmi, kteří nám mají sloužit za vzor hanby, a shledali bychom většinu našich nebo západnějších "civilistů" v stejně ohavných činnostech, pozicích - a stejně střižených krojích. Důsledně domyšlená vina za Somálsko, vyhlazování a bezdomovectví totiž leží vůbec zcela - na všech, a to nikterak pouze, že lze tak "uzavřít s povzdechem", nýbrž tak, že to dává právo komukoli strhávat zásluhy, pocty i krásné řeči: tvrdí-li někdo, že má jakýsi výdobytek humanity, a není-li humanita všude v jeho nejširším dosahu - tedy všude na Zemi, pak jej buď nakvašeně okřiknem, nebo si jej představíme jako lidojeda ověšeného lebkami, a jeho nábožné blábolení začne dávat alespoň trochu smysl - asi jako křížové výpravy nebo koncentrační tábory; ty také po určitou mez hleděly, a po tutéž mez vytvářely pouze bohurovné výsosti humanity.
Nejodpornější nesvobody jsou tedy po řadě k mírnějším tyto: muset mluvit, nesmět číst to a muset myslet onak, nesmět mluvit. Nejodpornější svobodou je asi nákup, ale to už se slovy nijak nesouvisí.
  Je otázkou, jakou, nikoli literární, ale výpovědní a lidskou, hodnotu vůbec, budou mít slova, která nyní vystupují jako dlouho zakazovaná, napříč příštími pětisty lety, stejně jako je otázkou, za jak dlouho to buď někomu dojde, nebo se to samo osvědčí, že censura knih je úplný nesmysl, a že by bylo mnohem lépe, kdyby si klidně i Hitler vycházel, a moralisté by si mohli svou zákonodárnou lenost vybít v zlepšení vzdělávání, a v podávání dostatečně vyvažujících informací. Není-li ovšem dnešní "v svobodě odborná" společnost schopna vyvážit pitomou knihu pitomým vzděláním, tak, aby i totální idiot mohl dojít k závěru, že nacismus je zcela ujetá neurotická náboženská pavěda homosexuálně zbožňující člověka především jako mladého chlapce nebo uniformovanou žoldačku (a podkládající tento způsob svého zdokonalení primitivní pavědou založenou na fotografiích různých papoušků uzavřených v složených závorkách), a že je ostuda takový názor zastávat nikoli z ohledu na jakési životy - ale z ohledu na svou inteligenci, která se jinak domnívá dosahovat alespoň pět, pak taková společnost zanikne právě jen novým fašismem, který nebude mít ani tolik rozumu, aby byť jedno slovo v své pavědě inovoval. Protože pak jsou jak společnost, tak fašismus případem stejného zubožování vlastních možností.
  Nevím proč se častěji mluví o svobodě, než o blbosti: v každé dílně zní vždy jen to druhé.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama