NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

40 Let Americko-Britsko-Francouzských pokusů o vraždu Gaddafího

16. května 2011 v 16:26 | PiSoftTrans |  Historia
40 Let Americko-Britsko-Francouzských pokusů o vraždu Gaddafího
Libyjská Tisková Agentura 11-05-01
Richard Lance Keeble, profesor žurnalistiky University Lincoln
Foto: Muammar Qadhafi roku 69 právě po získání moci, kterou držel do r. 77, kdy rezignoval z vlády. Od té doby obdržel titul "Vůdce Revoluce". (takže útokem na Libyi, de fakto, americká hétera cení zuby na Íránský lid s jeho lidovými symboly, mimoto drží čestné tituly: jak Král všech králů černé Afriky, tak Učitel všech Muslimských učitelů, takže ono "proč Obama hájí fašistické Muslimy" co zní od významných Amerických vůdců je vcelku lež, protože Obama vede fašistickou válku doslova proti Muslimům, a podporu získává u svého lidu právě tím, že je hájí: podporu válce, nikoli sobě... pozn. překl.)

Za zdí ticha
Francie, Amerika a Británie provozovaly poslední čtyři dekády obrovskou a rozsáhle utajenou válku proti Libyi - užívaje často Čad, zemi ležící na její jižní hranici, jako svou základnu. Současné útoky na Pl. Gadafiho vojáky a pokusy přímo odstranit tohoto Vůdce s užitím bezpilotních sráčů lze nejlépe nahlédnout jako součást širokoúhlé a dlouhodobé strategie tajných Britských a Amerických států odstranit Gadafiho.

Převzetím síly v Libyi po vyhoštění Krále Idrise v zápase 1969 [1] Gadafi (který byl s jinými důstojníky odeslán Královskou armádou k vojenskému výcviku v Británii 66) se tak rychle stal terčem masivních krytých operací Francie, USA, Izraele a Britů. Stefan Dorril (2000), ve své kmenové historii MI6 zaznamenává, jak v r. 1971 Britský plán invaze, osvobození politických vězňů a obnovení monarchie skončil v totální bídě.

Dorril udává: "Co přešlo v povědomí jako 'Hiltonův plán' byl jeden z posledních pokusů MI6 o zásadní speciální operaci, připravené k svržení režimu, který zkrátka Británii nezapanáčkuje." Plán na svržení Gadafího byl původně složenou MI6-CIA operací, nicméně CIA zkraje odtáhla, poté co usoudila, že "ačkoli je Kadafí proti-západní, je také proti-sovětský, což znamená že by Libyi mohl vést ještě někdo horší. Angličané zuřili" (ibid: 736).
 
Snadný terč nenávisti
Roku 1980, kdy hlava Francouzské tajné služby Pluk. Alain de Gaigneronde de Marolles rezignoval poté co Francií vedený plán skončil katastrofou, když rebelové z Libyjské armády byli rychle potlačeni (Deacon 1990: 262-264).
Napříč časnými osmdesátými byl Gadafí demonizován v hlavních Spojenostátních a Spojenokrálovstvních mediích jako "teroristický bitkař" a hlavní agent novosovětské "teroristické sítě". Podle Noama Chomského, Reganova kampaň proti "mezinárodnímu terorismu" byla přirozenou volbou systému propagandy s příhledem na jeho základní agendu: "rozšíření státního sektoru ekonomiky; překlad zdrojů z chudých na bohaté a více "aktivistická" (na př. teroristická a agresivní) zahraniční politika". Takové služby musely udržovat veřejnost v neustálém děsu nějakým "strašlivým nepřítelem". A zde Libye přesně pasovala (Chomsky 1991: 120).

Jak Komsky dodává: "Kaddáfiho je snadné nenávidět, hlavně v brutální atmosféře antiArabského rasismu v Spojených Státech (viz Richard M. Salesman, The Capitalist pozn. překl.), s hlubokým zastoupením vzdělané třídy, a pouze nejvyjímečnějšími vyjímkami Proti-Americko-Izraelského vymítačství a násilí.

[Kromtoho si Chomsky, Žid, který je miláčkem liberálních strážců brány, skoupý na kritiku Izraele, přidal trošku jedu do svého výroku, opakuje po svých chlebodárcích tytéž lži, dodávaje, že "Vytvořil hnusnou a represivní společnost a mimoto je vinnen za podporu terorismu, především proti Libyjcům samotným" (ibid).]

V Červnu 1981 plány CIA na svržení nebo alespoň fyzickou likvidaci Kaddafího vytekly do tisku. Zhruba téhož času byly nahlášeny vstupy Libyjských teroristů do Spojených Států, avšak od té doby informace vyhnila až na dřeň Izraelské desinformace tajných služeb (Rusbridger 1989: 80). Joe Flynn, neslavný tlachal, byl také dost schopný, aby ohromil bleší trh nějakým Kadafským mýtem. V říjnu 1981, přestrojený za v Athénách žijícího zbrojního dýlera, vytahal z médií skoro 3000 liber, aby ohromil skoro celý mediální svět tím, že Libyjský vůdce kuje geniální tajnou operaci, týkající se vyzbrojení černých revolucionářů a vražedných komand v Británii. (Lycett 1995)

Potom r. 82, za stěnou médií, Hissene Habré za podpory CIA a Izraelských námořníků (Cockburn & Cockburn 1992: 123) svrhl Čadskou vládu Goukouni Wedeye. Záznamy Hlídače Lidských Práv (HRW): "Pod vedením Regana USA pomocí krycí paramilitární CIA nainstalovaly Habrého aby, podle sekretářky státu Alexandry Haigové "rozbili Kadafímu nos". Bob Woodward v své skoro-oficiální historii CIA odkrývá Čadskou tajnou operaci jako iniciovanou za šéfa CIA Williama Caseyho, a po dekádě se Libye vyšvihla skoro tak vysoko jako Sovětský Svaz, jako "těžký smutek" administrativy (Woodward 1987: 348, 363, 410+1).
Zpráva Amnesty Intl, Čad: Případ Habré, [2] záznam obrovské vojenské a finanční podpory pro Habrého od Kongresu USA. Dodatek: "Žádný dokument Kongresu nebo konzultovaný Amnesty kryjící období 84-89 nenaznačuje jakékoli porušení lidských práv."

Oficiální záznamy USA naznačují, že fundace Čadsky vybázované tajné války proti Libyi přišla také ze Saudské Arábie, Egypta, Maroka, Izraele a Íráku (Hunter 1991: 49). Podle Johna Pradese (1986: 383) Saudové na př. dotovali 7mi milióny dolarů opoziční skupiny, Národní Frontu za Osvobození Libye (také krytou Francouzskou inteligentsií a CIA). Avšak plán zavraždit Gadafiho a převzít vládu 8. května 1984 krachl (Perry 1992: 165). V následujícím roce požádaly Státy Egypt aby atakoval Libyi, avšak Prezident Mubarak odmítnul (Martin a Walcott 1988: 256-6). S koncem r. 1985 Washington Post odkryl tento plán, poté co jej kongresoví vůdci na protest proti Reaganovi a plánu zveřejnili.

Přišpendlen Blesky
Zhrzelá svými tajnými nezdary proti Gadafimu, musela Americká administrativa hrubě posunout strategii. V březnu 1986 Americká letadla otravující nad zálivem Sidra ohlásila, že byla napadena Libyjskými střelami. Avšak Noam Chomsky předpokládá, že tento incident byl provokací "umožňující USA potopit několik Libyjských člunů, zabít asi 50 Libyjců, a podporující předchozí schéma, že tedy Gadafi provozuje protiamerický teror" (Chomsky op cit: 124). Následujícího měsíce USA zaútočila na klíčové Libyjské cíle. Útok byl široce odsouzen. James Adams (1987: 372) cituje Britský zdroj v službách: "Ačkoli jsme k útoku svolili, měli jsme obecně pocit, že USA se stanou nekontrolovatelnými, a pokud něco neuděláme, Reagan bude příště ještě násilnější."

První Ministr Margaret Tečr asi doufala po odvětě za Falklandský faktor, když dala USA povolení útočit f-stojedenáctkami na Libyjské cíle z Východní Anglie. Dále, dle Annie Machon, paní Tečr byla "roztřesena představou oplaty" poté zastřelili W.P.C. Fletchera během demonstrací Libyjské opozice před Libyjskou ambasádou v Londýně'84 (Machon 2005: 104).
[Později se ukázalo, že to byla složená operace CIA-MOSSAD, zahrnující ostřelovače v najaté budově poblíž, a že tělo WPC bylo honem honem spáleno, aby se znemožnila forenzní anlýza. Nicméně následující forenzní analýzy a vyšetřování provedená Australanem Joe Viallsem, který byl hned nato zavražděn v Austrálii, dokazují co se opravdu stalo: že to byl další falešný vlajkový útok proti Libyi. Nevíme ovšem jak blízko měla k těmto informacím Tečrová.]

Byl to archetypální krok tajného státu: jen pár v jejím kabinetě se podílelo na rozhodnutí. Útok však dosáhl ubohé podpory u veřejnosti. Harris, Gallup a MORI všichni ukázali zásadní většinu opozice.

Většina hlavního Britského tisku, kupodivu, reagovala cukrlátkovou oslavou. Hlavní strana Sun křičela: "Přišpendlený blesky: Bombardování Gadafího byl můj největší den, říká Americký létající muž." Mirror uzavíral: "Měli jsme na výběr? Jak jinak Plukovníka naučit chápat, že má za svůj terorismus pikat?"; Times: "Nejhrubším problémem Západní svobody je Sovětský Svaz, avšak USSR není jediný problém. S růstem teroristických států se musí zatočit dokud je možno s ním zatočit. Riziko rozrůstání konfliktu musí být umenšeno. A zde je zřejmo, že se to povedlo." Úvodník Star tvrdil: "Reagan má Recht." V Sunday Telegraph prvního června sloupkař Paul Johnson ohlásil "nechutný dech zbabělství ve vzduchu", když "The Wimps" zpochybňovaly Americké útoky na "teroristické základny" v Libyi.

Byla zde však ještě klamavá mediální dimenze mise, a to když se BBC změnila ve "vnitřního nepřítele" křehkého státu, a dal se očekávat útok konzervativního aparátu na její pokrytí útoků. Ačkoli většina tisku odpověděla na Britskou roli v bombardování extaticky, všechno jejich budlíkování nemohlo zakrýt fakt, že nálety nezaujaly důležité složky elity. Opozice dokonce přišla ze samotného kabinetu.

BBC se stalo dokonalým plodem hříchu. Reportáže "na místě" Kate Adie nemohly nezmínit následky (Sebba 1994: 266-7). Většina hlavních cílů byla minuta. Čtyři 2OOOlb bomby spadly na předměstí Bin Ghashir, zanechávaje daleko větší devastaci než by jakákoli "teroristická bomba" kdy mohla dosáhnout. Každopádně Norman Tebbitt, předseda konzervativců, zaútočil vysoce osobně na Adie. Bylo to poměrně odporné divadlo, celá ta událost. Adie byl jedním z nejdůvěryhodnějších korespondentů BBC. A oba: BBC i vláda z tohoto dost vytěžili. The Tory vždy žhaví kritizovat BBC, lačněli přivlastnit si BBC jako "vnitřního nepřítele", byli s vývojem událostí spokojeni, a BBC ujíždějící na svém hvězdičkovém reportérovi během útoků mohli s kuráží hájit svobodu médií. Nehledě na horu složitostí a protimluv politiky současnosti, mediální elementy mohou být užity na spoustu různých způsobů (obvykle) soutěžícími větvemi vládnoucích elit.

Podle akademika Douglase Kellnera, USA, bombardování byla prefabrikovaná krize, ustavená jako mediální kampaň, takže koordinovaná přesně tak, aby mohly přímé přenosy vstoupit do zpráv v 7 večer, USA (Kellner 1990: 138). Dvě hodiny později Pr. Regan dorazil do kabelovky ospravedlňovat řádění. Chomsky také navrhuje, že útok byl vůbec "první v historii náletů předvařený pro ústřední telku" (Chomsky op cit: 127). Tisková konference administrativy brzy po náletech zajistila "absolutní dominanci systému propagandy během zásadních prvních několika hodin". Chomsky pokračuje: "Jeden by se hádal, že administrativa si zariskovala, v takové průhledné operaci veřejných vztahů, když se poté žurnalisté mohou zeptat na nějaké složité otázky. Ale bílý dům byl dokonale důvěrný, takže nic v protisměru se nekonalo, a důvěra domu v servilnost médií se osvědčila jako zcela zaručená."



Konečně však jediným důvodem náletů byla vražda M.Q. - přezdívaného "šílený pes" reganem. David Yallop cituje "člena výzvědné jednotky letectva usa, který se zůčastnil přednáletového zasedání": "Devět F111 které opustily Británii byly jasně přiděleny k bombardování Gadáfího rezidence, v budovách, kde žil se svou rodinou" (Yallop 1994: 713). Za těchto událostí první bomba shozená na Třeč zasáhla jeho dům, a zabila jeho dceru Hanu, 15ti měsíční, adoptovanou - zatímco jeho osm dalších dětí i žena Safiya byli všichni hospitalizováni, někteří s vážnými zraněními. Mu unik. David Blundy a Andrew Lycett uvádějí (1987: 22):

Představme si vřavu západních médií, kdyby byl zabit příbuzný Reagana Libyjskou bombou. Nikdy nebylo tolik povyku kolem Libyjských mrtvých. V listopadu hlavní senát OSN provedl odsudek náletů. Pro zajímavost Izrael byl jedním z mála, kdo hájil řádění USA. Až když Izraelský zástupce musel vysvětlit postoj své země, použil důkazy Kaddafího ohavného bratření se s teroristy podtrhané v Německém víkendovém čteníčku Bild am Sonntag a k tomu Londýnskou verzi Denního Telegrafu (Yallop op cit: 695) [obojí každopádně diskreditovaná média pro dobrý žaludek]

Útok na Gadáfího objekt Aziziya byl vojenský nesmysl. Gadáfí byl hluboko pod zemí. Úřední budova kde žije byla dvěma bombami minuta o třice yardů, takže vyhodily okna ale nepoškodily strukturu. Tenisové kurty dostaly dva přímé zásahy a bomba spadla před hlavní vchod budovy kde žije jeho rodina. Střepiny proletěly malými pokojíky do pravé části obýváku, takže dva MuUmarovi synové byli zraněni a Hana zabita (15měs). O Haně se veřejnost dověděla teprve jako o mrtvé. Akorát měsíc přesdtím Kaddafí smutně prohlásil, že má jen jednu dceru, osmiletou Aishu, a že by si přál více. Neřekl, že jeho žena adoptovala holčičku před deseti měsíci.

Po dubnovém útoku 1986 reportáže ohledně vojenské akce USA proti Libyi zmizely z médií. Ale vedle mediálního křiku spustila CIA jeden ze svých nejrozsáhlejších pokusů o zažehnutí protiKaddafské bitvy posud. Tajná armáda byla zrekrutována z mnoha Libyjců zabavených v pohraničních bojích s Čadem během osmdesátých (Perry op cit: 166). A když přesvědčení MI6, že Gadafí chce vyvíjet chemické zbraně rostlo, Británie založila různé opoziční skupiny v Libyi včetně v Londýně sídlícího "Libyjského Národního Hnutí" (LNM).

Potom v r. 1990, s vývojem krize Zálivu, Francouzí vojáci pomohli odstranit Habrého a nainstalovat Idrisse Débyho, jako nového prezidenta, v tajné operaci. Francká vláda se znavila otravnými Habrého genocidními politikami, a Bušova administrace nechtěla poškodit Francouzské cíle, výměnou za jejich spolupráci ve válce proti Íráku. Avšak i pod Débim zneužívání civilních svobod vládními prostředky vpoklidu pokračovalo.[3]

Pokusy odstranit Gadáfiho také pokračovaly. David Shayler, dřívější agent MI5 také udává, že MI6 byla zapojena do plánování atentátu na Gadafiho v r. 1996 (Hunter op cit). Jeho konvoj byl napaden dizidenty s Kalašnikovy a vrhači granátů, avšak zatímco Libyjský vůdce vyvázl, šest příhledících bylo povražděno. Shayler tvrdí že MI6 zaplatila Libyjsko-Islámské bojové skupině (té Ladenově) 100 000 Liber, aby útok provedla (viz Dorril op cit: 793-794; Machon op cit: 172; Jaber 2010). [také www.mathaba.net/data/sis]

Následně po rozhodnutí Libye po USA9-11TA pro vybudování bližších vztahů na Západ a pro likvidaci všech pokusů o vývoj jaderných zbraní byly sankce OSN proti zemi v r. 2003 odstraněny. Démonizace Col. Gadafiho opadla a členové politické, finanční a akademické Britské elity v řadě přivítali Libyjského vůdce zpět do "mezinárodní komunity".

Jakkoli, zprávy přicházející na světlo, které byly na Mathabě publikovány jsou nyní dostupné v archivech Zlatých Předplatitelů, ukazují že F-VB-USA pokračují ve svých plánech, a vyčarovali povstání v Benghází, aby jej hned rozstříleli, zatímco tito demonstrovali v podpoře povstáním v Tunisku a Egyptě. Dále máme na talíři Francouzské, Americké a jinde v EU založené elitní vojenské jednotky, které asistují LIFG a NFSL, popř. dalším zpřízněným skupinám, aby rozkradly armádu a převzaly Benghází. Jiné zprávy ukazují že Libyjští diplomaté dostávají zastrašující SMS a hovory na soukromá čísla, protože většina z nich užívá Yahoo Email a Forum pro všechny své osobní aktivity, takže je nebylo nesnadné zastrašovat. To dokazuje strukturovaný a koordinovaný útok na Libyi, jak byl připraven předem, a jak využil "Mistrálu", aby Francouzsko-Brytsgá gorila mohla podupat Libyii (podškrtnuto listopad 2010, s datem útoku 20. března 2011). Útok byl načasovaný den před přijezdem delegace Africké Unie, která měla pomoci Libyjské krizi. Opět, vizte Mathaba Gold.
 
Západní elity (v doprovodu poslužných mainstrýmových méddyí) zkouší nové příležitosti v jejich stále více osamělých pokusech eliminovat Libyjského (proroka, myslitele, ochránce Afriky pozn. překl.)-a vůdce.
Poznámky
 
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Role CIA v konfliktu je sporná. Blundy & Lycett (1987: 69) udávají slova někdejšího Libyjského Prvního Ministra, Abdul Hamid Bakoushe:
'Američani kontaktovali Gadaffího přes ambasádu v Teřině. Doporučovali mu vypadnout. Bylo tu dost operátorů CIA v Libyii, toho času, a věděli oč jde. Američani se děsili, že starší úředníci a intelligentsia v Libyi jsou nezávislí, a nenechají se ovládnout jako loutky.' Ale Blundy & Lycett dodávají (ibid): 'Bakoushovo odmítnutí udat jména která by narušila jeho teorii příliš nepřidávají jeho věrohodnosti.' Pozd
ěji je Bakoush úplně diskreditován protože hned zkraje byl oponentem Gaddafiho a sám byl nejspíše kontaktem CIA nebo MI6.s war against terrorism, New York: Harper and Row
 
[2] Viz http://www.amnesty.org/fr/library/asset/AFR20/004/2001/fr/2343f1a0-d902-11dd-ad8c-f3d4445c118e/afr200042001en.html, accessed on 1 May 2010
[3] Viz http://www.amnesty.org/en/region/chad/report-2010, accessed on 1 January 2011

Reference
  • Adams, James (1987) Secret armies: The full story of SAS, Delta Force and Spetsnaz, London: Hutchinson
  • Blundy, David and Lycett, Andrew (1987) Qaddafi and the Libyan revolution, London: Weidenfeld and Nicolson
  • Chomsky, Noam (1991) Pirates and emperors, Montreal/New York: Black Rose Books
  • Cockburn, Alexander and Cockburn, Leslie (1992) Dangerous liaison: The inside story of US-Israeli covert relationship, London: Bodley Head
  • Deacon, Richard (1990) The French secret service, Grafton Books: London
  • Dorril, Stephen (2000) MI6: Fifty years of special operations, London: Fourth Estate
  • Hunter, Jane (1991) Dismantling the war on Libya, Covert Action Information Bulletin, summer pp 47-51
  • Jaber, Hala (2010) Libyans thwart Fletcher inquiry, Sunday Times, 19 September
  • Kellner, Douglas (1990) Television and the crisis of democracy, Boulder, Colorado: Westview Press
  • Lycett, Andrew (1995) I study my targets. I find out what makes them tick, Independent, 22 June
  • Machon, Annie (2005) Spies, lies and whistleblowers, Lewes, East Sussex: The Book Guild
  • Martin, David and Walcott, John (1988) Best laid plans: The inside story of America
  • Perry, Mark (1992) Eclipse: The last days of the CIA, New York: William Morrow and Company
  • Prades, John (1986) President's secret wars: CIA and Pentagon covert operations from World War II through Iranscan, New York: William Morrow
  • Rusbridger, James (1989) The intelligence game: Illusions and delusions of international espionage, London: Bodley Head
  • Sebba, Anna (1994) Battling for news: The rise of the woman reporter, London: Hodder and Stoughton
  • Woodward, Bob (1987) Veil: The secret wars of the CIA, London: Simon Schuster
  • Yallop, David (1994) To the ends of the earth: The hunt for the Jackal, London: Corgi
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama