NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Průřez sešity 4, 5, 9

30. května 2011 v 16:07 | sah |  Sapiens
2010/4 Teorie ideální společnosti - kolísá v závislosti na způsobu v lhaní mezi metodickým popřením sebe jako prvoúčelu a mezi opravdovou snahou být "spravedlivý" - a tedy populární. Jedním prosvítá psychologická symptomatika ve výběru toho, co v sobě člověk nenávidí - a toho, čeho se mu nedaří pro sebe naplnit, druhým v tom, co si neodváží naopak v lidstvu spatřovat, a v tom, zda a jak to bude z lidstva vytčeno.


2010/4 Vůle k životu - je Nietzschův nástroj, jak fixovat, doufaje v budoucí srozumitelnost, intuitivně bezpochybný rozdíl mezi převážně kulturními sbujekty. Nicméně potud je právě naprosto zavádějící, neboť jak se prvně intuice nemýlila, teprv pokusem ještě se intuitivně ozřejmit již se pletla. Přebytkem síly vyjádřil mnohem více - vůle k životu již jako "pokus o vědeckost" pokusem na "neobecnosti" přebytku síly ~ dekadence, čili oslava koruptních ideálů - teprve jako 'nemoc' opět "slušně" navazuje na přebytek síly: potud, pokud je v tomto Nietzsche psychologem, je přímo "veršotepcem filosofie a v ní 'lékařské skepse'" - v momentě, kdy svůj psychologický cit dovádí k "analyzující důslednosti" "abstraktního znalce logiky" a chce jej ještě "zúročit", obrací jej do terminologického zlozvyku umělé nahodilosti "posloupna" Páni světa x Co je vznešené: "Co je cudnost u muže? Že jeho pohlavní vkus zůstal vznešený; že in eroticus nechce ani nic brutálního, ani chorobného, ani chytrého" "Zákonodárné morálky jsou hlavním prostředkem, jimiž můžeme u člověka" - ("už ne národu nebo rasy" - "ve velkém úkolu a otázce: jak spravovat svět jako celek" - "která přijde s výtvorem sublimního otroctví, jímž se stane nakonec evropská demokracie") - "udělat, co se jen tvůrčí a hluboké vůli líbí". Celkem zřejmo, že tu vůbec kladen předpoklad, že samo zřízení "života massy" zodpovídá se člověku "nietzschovsky" uměleckému. Je to ovšem i reziduum demokratického doufání - že "aspoň César je vznešený". Nepředpokládá se, že na masse střednosti a davu bude hnít a bobtnat snad ještě nižší typus, který vůbec za "čistý dvůr" (Smysl našich zahrad a paláců / I. Vznešené) může považovat leccos - od oplocené rezidence obklopené smetištěm "pracujících", po uzavřenou totalitu "čistého bludu". Nietzsche dál právě z opačného, optimistického úhlu vyvrhuje "rovnost" a "soucit" - "spravedlnost" ~ domnívaje se, že tím zruší "bludný konstitut" státu, a že tím vyznačí "úchyt" právě kreativní vzešenosti, která - může takové "podmínky" vůbec vyloučit jako minimální "provizoria" - které vůbec celek může platit jen za nejvzhlednější dílo vůbec. Je zřejmé, že tím hlavně - oprávněně - brojí proti anorektické pachtivosti těchto malolidských "nadějí" - která sotva ve své applikaci dojde života, natož aby zplodila život, tyto drobné ideálky pevně přkračující, obohacující zdaleka lidstvo ještě sebevědomím, zdařilostí a cíli novými. Co se týče pozorování, psychologie zřizování i nutně kreativní polohy "živé ústavy" tedy přináší obraz přesný, důsledný, poctivý - ovšem vůbec - obraz naděje. S trochou zhovadilé důslednosti a realistického "pessimismu" - v nadějích - mohl by stejnětak "uzavřít pozorování" shledávaje lidstvo vůbec bez kreativity, ponechávaje otázky"provizorních" - alespoň "spravedlivých" a "soucitných" společností nízko-vysokému "ještěaspoňduchu" komunismu - leč on zkrátka s plnou odpovědností k i jen "možnosti" "měnícího v lidstvu" vyhlásil nadčlověka. Víceméně tak nalezl alespoň "smysluplnou pohádku" o lidstvu - kterou můžeme kdykoli v rozmaru "víry v návrat života - v člověka i jeho zřízení" brát jako základní ideál. Tato nepravděpodobnost je vůbec nejbledším ideálem, kterého lze v záři "reality mas" najít - konečně však, odmyslíme-li celé myriady tisícletí pro lidskou tupost k tomu nutné, lze takovou věc považovat za jistou a nutnou: bolest i otázky zůstat musí, ponurost však "zákonem o sobě" v trvání věcí není. Aby Nietzscheho svět nadčlověka mohl být myslitelný, muselo by lidstvo zcela vytlačit svůj "pud k postačování si", což konečně dosud kdy vytlačil snad jen "jedinec Nietzsche". Musíme tedy nadčlověka klást již jako ideál vůbec zatím neexistujících lidí - čímž je nadčlověk jako "fakt" kladen již jen jako "neslušná hranice objektivní reality" - čili ve věčnosti v mnohém překonávající "subjektivní zdání blízkosti" křesťanského "superideálu" trvání - posledního soudu. Nietzsche tak svou subjektivovatelnou věčností "čekání" předčil i zánik sluneční soustavy či "kolaps vesmíru"...


2010/5 Věda a křesťanství; vědy a křesťanství jsou si podobny v tom, čemu kdysi od křesťanství v lidstvu pomohly - jsou lidstvu tím nejvyšším, co dává mase pocit sebe jako "humanity"; ať už je v mnohém za "lidstvem" skryto cokoli.


2010/5 Filosofie pojmu a univerza; Vyložíme-li filosofii subjektu zcela jako vyčerpání tematu filosofie univerza, pak stejným způsobem (jako identitou vesmíru s přírodní produkcí odpadá oprávněnost vědeckého "objektu" života jako možnosti a "jevu" vesmíra) může věda či filosofie "objektivního univerza" vyložit filosofii subjektu jako pouhé "vyčerpání jazyka" tím, že z "vesmíru" může vyložit pouze svoji existenci a "ne-vesmírnost" vesmíru; stojí tak proti sobě faktická nepotřeba jakýchkoli předpokladů, k zpětnému rozvinutí subjektu až k jeho nejzažšímu počátku, a předpoklad jiné možnosti, opírající se však vůbec jen o názor, "rozvíjející" samotný vesmír jako látku tohoto rozvoje. Stojí proti sobě dva zavřené pragmatické subjekty: reflexe konečné obecnosti nekonečné látky a experimentální věda, potud umožňující obecnost pouze jako předstupeň konkretizace - stavící předpoklad nejistoty výše, než "své jisté"; v poznání vůbec tak proti sobě stojí subjekt nekonečné konstrukce a subjekt zobecňující cokoli i tuto konstrukci jako zcela konečné.


2011/9-VI Polsko mělo by se spojiti s Ruskem, Slovensko s Maďarskem, a Bohemie s Vietnamem: to by bylo každé možné nafoukanosti "státotvorné", "raçové" či nacionalně-hospodářské i jen na rok těžkou zkušeností: zároveň by tím tak zvaná Evrounie dostala dosti zásadní otázky, stejně jako pojem občanské svobody vůči státu, stejně jako nekonečné kulsalamské (či panpacifisticky konstruktivní) otázky společnosti dostaly by první své "oči" pro skutečné. Taktéž by se měli obzvlášť Češi, každý jeden, na čas prohodit v živobytí i domovu s Španěly: jsou jim potud bližší, a stejně jako všechny národy Čecha velmi převyšují, tedy ve všem krom přežvykování své "pravdičky". Vůbec by se měly celky "usilující" o dojem "sebenadvlády" porůznu, takřka surrealisticky spojovat: Slovák vládnuv nad Maďarem jak nad sebou zplaskl by ve svých vzájemných, krátkozrakých a nafoukaných štvanicích s sousedem. Stejnětak nechť na př. Německo, stejně je zas nejpilněji za tím, vládne chvíli nad Afghánistánem, jak nad sebou: to znamená ať vybuduje tam nejdříve co samo považuje za hodno spravování - a i až to tam bude na stejné úrovni, nechť vede dialog s bývalými povstalci o možných budoucnostech. Jak ohyzdně protikladné je to "nynější": lidé se tam zbraní poučují, a opravdové zázemí tam "jako by" staví teprv dobrovolnost - charita. S takovou pokračovat, to už lepší po Korejsku zničit celý svět atomovou zbraní, jak bývá zvykem u tohoto zemědělného národa v historii zvykem! Američané by lépe udělali, kdyby namísto svého panmormonského míru šířili osvětu vegetariánskou: na náboženský a humanistický stát jsou nezvratně již znechuceni katolictvím, aktivně hojíce se v "alergickém" atheismu. Vůbec by si měly evropské státy najímat do politiky Japonce. Ba, pochopíme-li lid u dnešní podoby fotbalu, možná by i Britům prospěla Indická královská rodina - Japonec úředník důsledný od kamikaze po harakiri, Ind - pravá podoba uctivatelného - uctívat Brita je i od Brita snad i Britům dnes již nepatřičně "roztomile" směšné. Snaha, snad jen Bohemsky lenivá, navrátit se k pobožnosti a šlechtě je potud směšná, když uvážíme, že Čech vůbec překonal v své historické podřízenosti, v pudu po socialismu i pravoslavný východ: nacismus, komunismus i demokracie smrdí tímto nevědomým typem vědomého pudu - Hajlující čech, toť pouze forma Čecha spartakiádního, čenichajícího sjednocení svých neuchopitelných rozporů pudu. Potud Čech chce pouze tvrdou, rozhodující ale soucítivou ruku - vyčenichaje v svém nacistickém činu tento socialistický archetyp, složil se k trestu i nápravě do rukou toto čekajících pravoslavných spasitelů (v tomto ohledu je cosi Dostojevského ctí), a poté co i v tomto vyčenichal se z vlastní řitě, vygumoval historii i zkušenost zpět k nefunkční modle demokracie - a nyní chce se prodrbat od zadku ještě k Habsburkům? Co mi po tom, že si někdo vymínil Čecháčkovství s Švejkovstvím? Pokud čím Čech může sobě prospět v očích nadřazené "zahraniční šlechty", pak applikovaným, důsledně, politickým Švejkovstvím - potud právě Čech umí ještě objektivně uchopit jako směšné, co ostatní se vší vznešeností musí chápat jako neřešitelné: u Švejka nejde o řešení, jako o ztrnulost, absenci invence, byť i absurdní. Havel toť Engelsovec e extremi, Klaus toť maska Čecha o nezávislosti názoru, když už notně do řiti jinému ze své vlastní "unikl". - Švejkovství hyperakce, nebo obludný typ sebezničující askeze: mezi tím není pro Čecha ni praktické, vznešené, ni jiné volby. Šlechtictví, Klaus, Katolictví - toť ukrutná idiocie, circulum. Masaryk a Beneš jako omylný pokus měl by stačiti: Havel odvarem Masaryka, Beneš převařen v Klause... stále sune se "sociálně filosofický" pud díky své nesvědomitosti ve věcech svědomí mezi střídáním ideálu filosofa a vědce ~ návrat k šlechtě a pobožnosti vyžaduje zrušení zkušenosti: neboť šlechta také asistovala kapitalismu bezmocně. Pokud co chybí, pak úcta k historické zkušenosti, historické sebevědomí namísto falšného svědomí: chybí běžná forma poučení se - namísto oné lenost myšlení vystavuje moralisování, věčný soud "těch z minulosti" - který právě pro svou kontradikčnost uděluje této moralisující, nepoučené a poučující idylce "vzoru" a "antivzoru", této slepé historii budoucna - psychopatologický, mlžný rozměr. Snaha očistit Německo, vinit Beneše, vinit Anglii a Rusko, pak je zase očisťovat - jsou čisti jako každá prázdná škatule, pokud nezastáváme eugenické bludy, spojující jazykovou těsnost hned s rasou, a rasu hned s "hříšnými pudy". Ani Nietzsche tak nečinil - toliko spojení Žida s katolictvím, a tedy rozkladem Antiky jest formou popisnou - co z toho však vyvozovat, než něco, čeho lze užít proti Svým nedostatkům.


2011/9.VII Kapitalismus proto nesnese ani obhajoby ani protestu. Máte-li něco, co velkokapitálu cos ubere, a rozdělí to účinně v provozuschopnost massy, tak, že evidentně vzroste bezpečí velkokapitalisty - máte již náhradu kapitalismu, která uspokojí vás, i jeho produkt: bohaté, mocné, armádní i duchovní elity. Máte-li naopak něco, co je nejprve proti někomu, máte prázdné ruce, historie váš systém spláchne - neboť máte-li byť jen jednoho protivníka, prohrajete ve věčnosti, již jako menšina, a máte k těmto prázdným rukom ještě plná ústa své hladovosti.. nikoli hladu. Takovým vzorným řešením jest na př. fondová struktura bezautoritního systému - čili cosi několik stop od anarchie, avšak cosi tak prázdného, že ani demokracie není tak prázdným základem čehokoli. Vyšším principem prázdného základu jest ještě měnová reforma - taková, která bere jako studijní rámec jak zánik měny a všeobecné směnitelnosti, tak restauraci vícevrstevné směnitelnosti (kde již funkční mnohost typu směny a právní věda zakotvující empiricky, experimentalně-analyticky, dogmaticky i přímo-demokraticky, porotně, precedensně - stavy nesměnitelnosti). Zde někde, teprve, může vzniknout alespoň vědecky spravedlivý typ odměny za práci, čili i zánik takové výroby, kde možnost úrazu dlí nad pracovníkem. K takovému systému však nutno pomalu střádat drobné společenské jistoty - naprosto není možno věcně činit nátlak na stávající formy, neboť chybí "velká alternativa": chybí i jako možnost, proto nutno pomalu jinde jistoty hledat, a při tom se s možným a omezeným rozumně vypořádat. Proto je "třídní" hledisko něčím tak nesnesitelným, že namísto neustálé, drobné, positivní zmeny konkluduje spolu problémy i rozdíly, tak, že se vším případným slintáním kýhá vždy již o "celkovém řešení", aniž by vlastně rozlišovalo co jest problém, co již problém možných řešení, a kdo jest vlastně obětí. Oběti jsou nicméně všichni: chudí ve své bezpečné neoloupitelnosti, bohatí v své pracovitosti v rámci toho, nač se v rámci mezí svého rozumu byli schopní právě ještě nerozlišení na chudé a bohaté shodnout - být bohatým je většinou produktem důslednosti v tom, co i chudí pokládají za spravedlivé. Vyjímky jsou na obou dnech, samozřejmě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama