NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Úvaha nad citátem z Islamické filosofie

26. srpna 2011 v 16:11 | sah |  Sapiens

Dokud trváš na základech a hodnotovém systému určitě budeš mít vždy nepřátele. (Beheshti / Dr. Nejad / IRNA)

Člověka by v dnešní západní "kultuře" nepřekvapil výsměch, kdyby se náhodou mělo mluvit o přátelství. City jsou této kultuře, tomuto nevzhlednému a neuspořádanému nakupení nesmyslu a zvrhlosti v pyramidě majetku a moci ničím víc než teatrální a argumentační komoditou. Pokud rozpustíme objektovou slovní obálku citů, důmyslnost a logické členění mnohadimenzionální paměti se začne vpíjet do terénu subjektivity, až nezůstane než nesrovnatelně systematická organizace základní objektové motoriky. Jinými slovy dokáže-li ti západní člověk, že zde nebo onde chová nějaký cit, můžeš mu na oplátku vysvětlit, jak si zavazuješ tkaničky. A jistě také, že kdyby kdo své city dohnal do absurdnosti, bylo by z něj ustrašené zvíře hledající temný kout a nanejvýš hluché a slepé bytosti, které kdo ví z jakých důvodů prostě po narození odmítly mluvit. Jistě, bytosti na obrazovce a stránkách barevných brožur na drahém papíře tvrdí opak: že důvodů proč žít je přespříliš, než aby měl někdo právo na jiný úsudek, a jiné důvody. Člověk vymykající se jednotnému projektu "těch, kteří mají proč žít" je na tom stejně jako člověk vymykající se logickému členění prostoru a objektů, jehož určité (aka správné) chápání (určení jazyka) neodpovídá tomu odměňovanému (nikoli odměnitelnému, neboť i malá odchylka od odměňovaného nejen, že promění delší úsek do kterého je zařazena na neodměnitelný, ale "nesrozumitelnost" zcela odvrátí další zvídavost západního člověka). A viz, že opravdu v blázincích nalezneš v jednom pokoji jak lidi vzájemně nesrozumitelné, tak lidi bez zjevných abnormalit, leč bez nejmenšího zájmu o obecně uznávané projevy zájmu o život.

Nyní si tedy představme člověka bez zjevného zájmu o "věci života", a jeho nepřátele. Na západě je prvním takovým nepřítelem stát: náš člověk nebude schopný "lékaři" vysvětlit, že jeho nezájem o "věci života" je opodstatněný. Západní lékař nemá ani zájem vyslechnout si důvody k takovému rozhodnutí, neboť vnitřně nevěří, že by to vůbec měly být důvody - nikoli, představí si hned nějaké jazykové přesmyčky, hluchá místa paměti, nesmyslné výsledky jedné ze základních "početních" operací rozumu. Natož aby takový lékař hodnotil a zkoumal hlubší logiku takových důvodů. Jakmile se totiž objeví logika jako argument na stole západního lékaře "ducha", naježí se jeho socilogické a psychiatrické tricepsy, do žil jeho superiority naběhne množství adrenalinu zkušenosti, a nejen že jeho odpovědí je zákonitě ignorování otázky nebo argumentu, prokazuje nyní svému "pacientu" službu, když ostře mění předmět diskuze, na některé z úředních témat Ministerstva Práce a Sociálních Věcí, nebo na neurovnané (a leckdy neurovnatelné) vztahy pacienta s rodinou - což je poměrně změna k lepšímu, srovnáme-li reakci lékaře na "věci logiky a důvodů" (čili základní střežené a prohlubované hodnoty jedince) s nějakým nevzdělaným "kolegou z hospody". Ten totiž velmi obvykle shrne svou nevoli a neschopnost právě vyslechnutou větu analyzovat v nějaké to "a jaké máš představy o životě", od cesty. - Ono to nezní zrovna nadřazeně, ale člověk který to slýchá častěji než "dobrý den" už ví přesně nač je to reakce, a ví také zcela jistě, že vůbec nemusí odpovídat, neboť právě neslyšel nic jiného, než, že je "naivní, pomatený, nechápe základní věci, neumí si cenit života, má komplexy, ztěží se s nim dá vůbec o čem bavit, nezajímá ho nic normálního a konečně nemá v ničem jasno, čehož opak lze právě nejlépe hledat hned naproti".


Stereotypní a automatický nepřítel člověka hodnot (vůbec nějakých a tedy rozdílných) je tedy marginalizace: to je ten, co si myslí buhvíco, a nemá se s ním cenu bavit. Pokud tímto procesem prochází národ, a ne už jen jedinec, musí reagovat obrácením otázky - leč jak si snadno domyslíme, nejen, že na tuto otázku vlastně nelze rozumně odpovědět, ale její vrácení je vždy, jistě, skupinkou nadřazených tazatelů souhlasně a bez nejmenších zábran chápano jako plytká urážka, kterou nemá smysl se zabývat - zde má jistě propagační oddělení těchto států a jejich rozvědky jiný názor, a tyto marné, leč hrdé, reakce utlačovaných národů slovo po slovu kontrolují, zda není na čase tuto "směšnou postavičku" umístit s dobře zvoleným citátem a kontextem jakkoli smyšleným umístit na první stránky svého vnitřního tisku.


Naše postava bez zájmu o život tedy sotvakdy-co se svými nepřáteli prohodí, ale pokud si v jejím slovníku najdou něco vzrušujícího a směšného, budou ji sami vyhledávat, a s trochou štěstí ji semtam pomluví a zesměšní - což sice normálně není nic strašného, ale v případě naší osoby "mimo život" jsou následky likvidační, neboť jinak se o ní již nic nedozvíme. Je tedy opravdu zajímavé, že člověk, který žije ve stínu, za rozpadlými zdmi, v lesích a spíše každým krokem po silnici než každým pohledem na člověka, má již své nepřátele, a že ti, ač za použití "nevinných pomůcek", přivolávají na svou oběť ne zrovna malicherné strádání.


No, jelikož je původní výrok naprostou samozřejmostí pro člověka, který za tvrdými měřítky hodnot ještě uplatňuje proti širším realitám svou kreativní změnu, a jeho platnost je evidentní i v případě zcela opačném, pak lze uzavřít, že výrok platí na celé škále sociální moci, přičemž přizpůsobení nepřátelské odezvy k úrovni tohoto ukazatele je právě míra uvědomění si své oběti: nepřátelé myslících a činících budou velmi myslet a činit, aby svou oběť zasáhli, nepřátelé člověka malého a nezávislého budou tomuto zle činit bez hlubšího zvažování, nebo zcela nevědomě.


Kritizovat tuto (převážně západní) "kulturu" nemá příliš smysl - kritika společnosti ve vyspělé kultuře je považována za literární dílo, za názor, v nejlepším případě za měřítko či vodítko. Kritika společnosti v upadlé kultuře patří už však fakticky do avantgardní filozofie, a mnohdy spíše přináší svému původci osobní zášť, marginalizaci, a čtenářskou obec vyhrazenou mechanickou vlastností jazykových skupin - tedy že jistě, za každý jazyk je ponechán spisovateli jeden mezigenerační příznivec, ale nikoli bude mít několik stejným jazykem hovořích příznivců zároveň. Musíme si však uvědomit, že proto nazýváme společnost upadlou, abychom od ní neočekávali nejmenších zásad, natož schopnosti reflektovat se a žádat po sobě změny. Když tedy upadlou společnost nevede sebekritika, tedy ani rozum, kdo tedy? Nejspíše lidé hlasitých činů, tedy něčeho, co dává smysl na papíře, a bez vyjímek je po hlasitém vyslovení, nebo rovnou davovém kdákání provedeno - a to tak, že výsledek nemá nic společného ani s řečeným, a následky utvářejí zcela nový obsáhlý střet zájmů a sousled problémů, od kterých nová hesla buď zažehají, nebo v širokém okruhu bez nějakých sebekritických plánů umlkají. Taková společnost pak je řízena hřmotností té které fráze a hesla - z čehož zákonitě plyne, že po úplném vyčerpání smysluplně použitelného slovníku nastupují lživé reference, a koncem takové společnosti, a zákonitě posledního fundamentu její kultury - jazyka, je impulsivní tlupa žvatlajících nevyzpytatelných prolhaných banditů - řídící se již jen novými a novými bludy. K tomu však samozřejmě odstranění hodnot a likvidace sebekritické společnosti zákonitě vede: z jedoucího vlaku si objednali nahodilé odstranění kolejí, a v zápětí zatáhli všechna okna včetně těch ze strojovny temnými závěsy - a vykládají si buď nějaké smyšlené děsivé příběhy, nebo vymýšlejí, jak určit vítěze v odhadu "co je právě za okny", když to následně nikdo nesmí, z bůhvíjakých důvodů ověřovat.


Taková od reality izolovaná masová pospolitost, či spíše čiré nahromadění, jistě může oplývat mnohými utkvělými pravidly a logikami, z nihž mnohé jsou natolik s jinými smysluplně provázány, že nováček rozpozná v oněch podivnostech cosi "jako tradici". Nic to však nemění na tom, že dostane-li se taková společnost před nutnost zastávat nahlas určité, nebo snad dokonce své nejzákladnější hodnoty, jednoduchým logickým pochodem od zřejmých výsledných bludů dojeme až k zvrácenostem v základě oněch zdánlivých tradic - tedy když dobrý protivník přivede nepřátelské spolčení před srozumitelnou nutnost vyložit na stůl nikoli své hodnoty, ale i jejich faktickou podstatu, zjistí se většinou, že lze v kultuře takového spolčení rozpoznat buď pouze bludy, nebo lépe ponechat ji svému nutnému úpadku, a být jinak v neustálé pohotovosti, kdyby se ze souhry bludů vynořila logika strachu a vzteklého útoku.


Čili je vidět, že úpadek společnosti je bakteriálního nebo virového původu, a pravá příčina pak tkví někde v oblasti sdílených hodnot. Posledním takovým případem je pragmatická západní kultura, která po každé materializaci nového instrumentu upadá do zcela samostatného bludu, který má spíše krátkodobé a extrémní, než dlouhodobé a vyrovnané následky. To jsou ony morální, ekonomické, hospodářské a politické úpadky (rozvraty bez jasných cílů, následované většinou nahodilým przněním a zkrášlováním nápodob původního, nebo toho, co je pokládáno za "ještě původnější"), které se v "kapitalistické" společnosti vynořují a ztrácejí bez zřetelné souvislosti. Západní společnost tak našla jedno z nejpohodlnějších míst, chcete-li jako osamělá pětičlená rodina v lesích daleko od civilizace jednou do roka prožít ničivou a nevyhnutelnou přírodní katastrofu. Pragmaticky odstranila hodnoty, a je příliš líná si je zpět vypracovat, tak si pravidelně nachází věrohodnější a věrohodnější - vědecky dosažitelný - fetiš, kterým by se před "nelítostným společenským osudem" (který intuitivně předpokládá jako trestající element za zdánlivostmi dobra a zla), připodobnila k své představě "společnosti na základě hodnot". Tím však řečeno jen to, že lenost opět postačí s nápodobou fantazie o společnosti a vedle s nápodobou nejnepřehlednější možné - a tedy filozofické - systematiky hodnot. Nikdo však nemá zapotřebí hledat další představy ještě pro výsledné slovní spojení - vždy postačí kulisy společnosti, a recitace hodnot. Je jenom neštěstím primitivních národů, že západ postačí po celá tisíciletí se stejnými kulisami, ale vždy obměňuje texty - pro tyto "polepšované" národy to totiž znamená přemnožení na základě doslovného výkladu recitovaného textu, a také to, že západní kultura za dostatečnou kulisu společenského tvora považuje právě již jeho dostatečné množství. Někdy to však bohužel znamená pro tyto oloupené přirozené tvory jen to, že je popravčí naučí číst, jenom aby si vyslechli hnusný cirát o své podřadnosti, než svou novou schopnost uplatní při samostatném hledání svého hromadnému hrobu.


Je už pouze výstředností současné západní pakultury, že nadepisovači hromadných hrobů jsou nejlépe placenými zahraničními členy divadelního sboru, zatímco odklon od divadelních kulis už implikuje, že západní divák bude považovat hromadný hrob za základ společnosti nikterak se nelišící od libovolné posádky cestovního letadla. Bude tedy výsledek považovat za tím úspěšnější, čím dojemnější bude projev solidariátu nad hromadnými hroby, zatímco správně umístěný hromadný hrob nijak neovlivní Romeovost Romea a Juliovost Julie, a bude-li takto správně hromadný hrob umístěn v řadě různých představení, kde se nikdy nevyskytoval, pouze to znásobí zásluhy autora o inovaci kulturního života, a tedy společnosti. A to povětšinou - doslova - číselně. Když však Romeo prohodí něco, co se opravdu ve scénáři nemělo měnit, to už přítomnost masového hrobu na pozadí scény nabývá "citových" a "morálních" rozměrů, a někdy se těmito nafoukne jako horkými prdy až tak, že na ní Romeo zalétne až do uražených nadpisů "zásadových" a "humánních" kritiků, a čím morálnější budou tyto zásady váženého kritika, tím spíše se v koši s Romeem dostane do textu i jeho hloupý výrok - který však jediný stál za probuzením vznešené, tlachající morálky - svou hloupostí. Jak bylo již řečeno: chytrý výrok solidariátu správně připíchnutý k masovému hrobu, toť více společenská událost, než zmrtvýchvstání všech dotčených pohřbených "galejníků" nebo blahopřání hrobníkovi k této historické události.
 


Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:46 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama