NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Sešit 13 / O knihách a psychiatrech

15. června 2012 v 15:54 | Satan Hnusný |  Anima

Anatolij Kim

spojuje některé základní filosofické postupy, jako využívání poznatků fyziky k abstrakci a vůbec k novému vícepatrovému pohledu, nebo, a v tom vůbec umí překvapit - odhaluje smrt a lidské pokračování bytostí v širších lyrikách. Abstraktní filosof snad zamlada strne a opájí se v tmavé skrýši před rachoivou nemyslící dobou teorií rozkladu života do životů květin (na hrobu a pod.) - přičemž K. dosahuje zcela vyjímečného efektu prostým vykreslením této teorie uvnitř příběhu, navíc čistě pragmatickou kostru začíná zcela jinde a přidává jí dvě tři poetická ramena: na která filosof nevzpomene, ačkoli takto hned přitaká, že pouhé vědomí přechodu bytí po smrti do dalších je věru odflinknutý polotovar, za který se bez Kimových 2-3 slov navíc opravdu nutno hluboce zastydět.


Opilý kníže (Fjodor Michajlovič Dostojevsky - Ponížení a Uražení)

- nadčasové, nicméně též z jeho výroku na adresu Kaťji vyplívá, jak snadno vidíme, že inteligence jest rovinou - a to tak, že ponížení jsou sice zatěžkáni proti uraženým jednosměrnými morálkami, a víceméně protimluvy (sic), na druhou stranu ani uražených "ústřední pravdy" nejsou neprůstřelné: dogma mocných je co do applikace často ještě neohrabanější - tak však když K. označuje K. a A. za hlupáky, vidíme, že hloupostí kníže nevědecky nazývá špatnou orientaci jejich analytických rovin. Z jeho hlediska tedy, řekli bychom, že kdo nezná našich plánů (s ním), ten jest hloupý, bez ohledu na šíři svého vjemového a racionálního obzoru - čili směšní lidé v mém bludišti složité desky poznání mimoběžně mým plánům - a především mimob. diskurslogiky mé vůle, chtíče - nesou, čili mezi sebou chytří a moudří, pro mne však nesou své desky důkladného a bystrého poznání křivolace a pidlooce. To však nelze uznat! Kníže totiž neví nic o oněch deskách, ani by jej to neopovážilo zajímat se, pokud by to nebylo v rámci zisku či uchování posice (= pohodlí). Čili kontaktní místo percepce - logiky knížete je pouze tolikabodové - kolik míst hrozilo vyzrazením. Čili nikoli hlupáci - ale zavázané oči: toť vše! Pouze moc islovat je od jistých fakt a procesů - moc oslepit, a tak vlastně svázat celý jj. osud do kozelce. Čili dejte Kaťje dva tři korekční-navigační povely, a zápas "rozumů" bude hnedle vyrovnaný, ba ne! Průzračně opačný! Základní rys pak Zla jest strach se smrti a znejištění nečekaným, a základní průstřelností, že považuje důsledek své moci na druhých za jejich hloupost: čili podcenění. - neschopnost kooperace pomineme


Halo

Halucinace jsou ryze kognitivní (kumulativní) vada ega (zejména osobnosti rodinnými a společenskými drobnostmi logiky vytvarované k sexuální izolativní-anomalii, tedy tam, kde samoizolovaná forma kontinuistické logiky převažuje nad "bezpříběhovou" fragmentarností zkušenosti a potřeb - podnětů, až s nástupem pohlavního cyklu somatického Ega projeví sociální zmatení směrem k provinilosti, přebytečnosti až konečně k tragédii synteticky dokonale odvozené ideologie lásky - která se několika zkušenostmi, v prvních stupních quasi-kriminálními, zcela vyčerpá, a jedinec nakonec rozvine antipatickou vědu, která sexuální pud v nejlepším případě pro samotného nositele objektivizuje, takže spíše než aby sám hledal cestu ze samoty a pod., je si pragmaticky-ideologicky vědom pouze decisibilní potřeby potomstva a jeho ukotvení v kanálu reálií) Čili člověk pohlavně, nebo v rodině sebe vinící na některé hodnoty svého rozhodnutí sám sebe nepokládá za dostatečnou morální autoritu, a spíše se v otázce ano/ne (na př. setkání, analýza důvodu náklonnosti 2. osoby, a pod.) spokojí s výstupem programu, který odpovídá po stisku klávesy náhodně - právě "ano" či "ne".

V tomto stavu pak může analytické předvědomí, s špatnou - zatím - terminologizací referenčních subjektů (na př. konspirační teorie, kde se mapa kauzalit vynořila dříve, než byly identifikovány cíle činitelů, dlouhodobé vzorce, a konečně přívlastky i jména činitelů, ohrožení, takže je celý koncept teprve syntagmatickým plánem vnímání, jehož referenční body se na základě objektivace /chorobností/ budou sesouvat, gravitovat k správným doménám, kde se teprv novým vnímáním diferencují do již plně intelektuálně hodnotitelných domén a konceptů) tíhnout právě k širším podnětům od Ideálních entit, čili pokud dojde na př. k citové ráně člověk-člověk, pak náš objekt může vyvolat v duchu fiktivní (pretelepatické) rozhovory s chybějícím člověkem, jejichž výsledky budou natolik uspokojivé (na př. u viny nahrazující připuštění zklamání u přehnané idealisace a přilnutí), že tento affekt se přesune snadno na místo reálnosti vlastních rozhovorů: jejich reálnost bude konsekventně logická (to musela být ona, jinak by přeci neříkala tak smyslupně...).

V tomto momentě máme první stupeň halucinací, jehož utvrzením a sžitím s jeho vzorci jevení a formami subjektů může halucinace vystoupit z šumů přístrojů, překřikování či pohybů záclon do nové hlasitosti, která již tyto "nosné prostředky" k svému persistování ve vědomí nepotřebuje - fáze sensorická. Odkud pak snadno dojdeme k poznání, že silná kombinace citových ran a afekce izolované (subempirické) logiky může dovést jedince rychlejší (nebo pomalejší) cestou až sem: kde stačí na (pravděpodobně superfixní) sebesoudící (a pseudo-sebe-určující) otázku položit druhostupňové auditorní halucinaci - a to jistě velmi fixní alucidní osobnosti (Kk. Hl.) - položit opět, s tím, že ano, věří v takový a onaký závěr alucidního rozhovoru, ale mnohem lépe by uvěřil (na př. svému novému poslání - jinak své nové morální známce), kdyby daný subjekt na vlastní oči viděl. Čili lze si dobře představit, že se jakási prvo-racionální pohnutka vynoří právě zde, kdy "případ" je uzavřený, nebo spíše stagnuje, a oboří se (ego-slabě) na alucidní postavu s tím, že ji lze objektivně odsunout mezi fikce (e-s: ale bohužel -) pokud neprokáže svou realitu hlubším stupněm projevu. Zde je tedy dalším ústupem ona rádobyobjektivní intra-pseudo-affekce, neboť po iluzi není žádán reálný důkaz, ale hlubší věrohodnost. A věříme, že tam, kde jsou potřebné setrvačnosti a traumata dostatečně silná, tam se přechod od posledního "trombosovaného" uzlu kognitivní - nedokonalé - předvědomé mapy k visuální halucinaci koná prakticky bezprostředně (seč).

Lze ponechat diskusi, zda tedy nejsou - alespoň u historicky traumatisovaných, nebo rozštěpených slabostí - tedy u těch, jejichž současné podmínky jsou bezpečné a objektivně uspokojují citovou i tělesnou potřebu - zda nejsou jejich stupně distribuovány jednoznačně a s konečnou platností, a nikoli, že "pokračováním chorobných vzorců myšlení" (jak nám namlouvají přemoudřelé diplomované ústavní drbny) mohl by se stupeň šumový rozvinout (a že nic takového ani "psychiatrie" nerozlišuje svědčí o tom, že Američtí "odborníci" zničili Freudův koncept svou neuropsychiatrickou mašinérií úmyslně, aby v rámci pěstění totality dali rodičům bič na výstřední děti; přidejme farmakologickou lobby) v senzorický, a že při - neposlouchání "odborníka" - mohla by se z každého stupně (bludaře) státi troska nekonečně zatížená vizuálními halucinacemi. Dokonce lze klást předpoklad, že ani u persistentně traumatizovaných nebo jinak objektivně nešťastných individuí nelze po určitém vývoji očekávat nějaké faktické zhoršení (krom inklinací k sebevraždě a pod., které z větší části plynou z reflexí a identifikací se s okolními subjekty, než z empirické analýzy, popř. racionální kumulace).

Lze snad předpokládat, že odstranit kognitivní technikou halucinace prvního stupně bude plošně triviální, kdežto odstranit visuální h. (u ne-toxických poruch) bude vyžadovat právě rozklíčování kognitivně-logických slabostí (ega, což je opak klinické praxe, kde se sebevědomí člověka rutinně odstraňuje, asi jako součást nemoci), a zároveň odstranění, a to chirurgicky přesné, chorobné účasti v historických traumatech. Čili lze hádat, že výborný neo-Freudovský psychiatr (ne-hrající si se sny) by VH odstranil pouze svým sňatkem s pacientem, navíc by musel být proto vědecky vybrán s hlediska empatie na konkrétní traumata, a musel by budoucnost objektivní pacienta zcela změnit a stabilisovat. Vyjímečně nebo vůbec tedy VH odstraní temporální applikace vědy a psychotechnik, kde lékař přichází - aby odešel.

Úplně závěrem zopakujeme, že je tisíc míst, a neméně typů lidského společenství (nebo mat. typů samot), kde halucinující buď zastane, ihned po přesazení, funkční a ctěnou roli, nebo, kde halucinace ihned po přistání zmizí. - gravituje-li rozum k dostatečně fixním pragmaticky-empirickým cílům nebo k naplnitelným cílům (čili parcializovatelný náhled na světové řešení) altruistním, pak pojmová mapa zákonitě vcelku nebo po částech prochází halucinační emanací domén, a vždy gravitují mapy nejrychleji k objektivní výslednici (kde převáží již hlad po rozvoji terminologického empirického materiálu čili post-bludové schéma dostatečně zahne kognitivní-pozornostní paprsky / filtraci k správným dovzdělávacím cílům) - čili tam, kde nepřevážila slabost identity a síla izolovaného traumatu nad směřováním pozornosti, lze vždy čerpat dopředné empirické materiály i ze zašlých a zmapovaných stadií halucinačních, poučit se o novém z hypodoménové poznávací zkušenosti (empirika chrobnosti). - jako triviální doplněk všech terapií pak lze vyzdvihnout rozpoznání směru pozornosti, není-li zcela intro-katatonní, a jeho dotování větším množstvím pozitivní přijímaných domén (viz. sebevědomí).

Na př. u dokumentovaných traumat visuálně alucidních se jistě osvědčuje autentická - kolektivní - terapie vyprávěním traumat ve skupině. Je vidět proč tedy psychiatrie postačuje s fikcí terpaie a vězněním: musela by totiž jinak investovat pacientům do rodinných rozpočtů, na jejich cestování, a dokonce v každém z nich rozvíjet tu osobnost, a toho rozmazaného vědce, který by pacienta svým nábojem vytrhl do nakročeného světa. A nice není dále, než aby dobře placený rutinér vězeňského uklidňovacího polo-ideologického tábora (opovrhující i jen možností stejně, nebo více rozumného člověka) rozvíjel individuálně zájmy toho kterého vytržence - aby jeden měl v lékaři učitele filosofie, a jiný aby s psychiatrem vystudoval praktickou onkologii. Naopak - psychiatr podvědomě reaguje na alucidní formy jako na finální emanaci, která zaslouží právě jen utišení a odstranění: že je to pouze rámec, kterým psyché občas musí, z čistě hypoterminologických důvodů projít - to musí psychiatr zneuznat se vší zasvěcenou arogancí už předem - a mnohdy ještě za to postiženému vyčinit, jakoby zásadnější než stav ducha byla vůle mluvícího těla, ba kooperace této vůle s pragmatickými směrnicemi "lékaře" jaksecítísmu. Jako by vyléčil aport, dokonalá podřízenost zkušenému rutinérovi.


- Zrádci co se ti pokloní: spravedlnost je pro ně - Být ve výhodě


 


Komentáře

1 Matyáš Matyáš | E-mail | 17. prosince 2012 v 12:06 | Reagovat

Haló.

Před několika lety jsme si tu psali a už nějakou dobu jsem se sem zas chtěl podívat. Fascinuje mě, že dokážeš tak racionálně analyzovat to, co se jeví jako celistvý a externí fenomén. Kdysi jsem byl na přednášce člověka, který na základě své zkušenosti vypracoval metodu, jak se vypořádat s duševní nemocí, založenou na třídění přicházejících problémů na vyřešitelné a nevyřešitelné, a ten říkal, že duševně nemocný člověk, pokud má normálně fungovat, musí vlastně myslet mnohem důsledněji a přesněji než zdravý. Tohle tvoje psaní je toho další úkaz - musí dát ohromnou fušku ten svět udržet pohromadě. Zajímalo by mě, jestli tyhle metody fungují, i když to na člověka akutně přijde (jaksi fenomenologicky uzávorkovat a ze všech stran ohledávat přicházející halucinace či bludné myšlenky) - či se snad jejich konsekventním uplatňováním dá vyhroceným problémům zcela předejít?

Jsem fascinován všemi možnými lidmi, kteří dokázali uzdravit sami sebe, ať už se v době svých potíží nacházeli kdekoliv na "mapě bytí", a ještě víc těmi, kteří na základě této zkušenosti dokáží léčit i druhé, jejichž místo ve světě a problémy jsou podobné.

Chtěl jsem se proto zeptat, jestli bysme se nemohli někdy potkat a o těchto věcech podrobněji porozprávět (číst tvé texty je pro mě jako pro člověka zvenčí opravdu náročné - nešlo by, jako další krok, ten jazyk přeci jenom trochu zjednodušit?)

S pozdravem
Matyáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama