NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Seš. 13 - role filosofie a vzdělání v kumulované krizi reformačních škol

7. listopadu 2012 v 14:11 | Satan Hnusný |  Sapiens


I.

Vedle likvidační omezenosti všech evropských pokrokových škol reformace, spočívající zejména a především ve filosofické nedůslednosti, a vůbec naprosto nejobvykleji v druhotnosti filosofie pro jejich zakladatele, u vedle pudové, kastové reakce na rozpoznané kontralogismy konstituované spravedlnosti:

a)

pro většinu hlubších reformací tak spouštěcím okénkem jsou nejprv nejnižší pudy, jejich frustrace a pragmatické, v njl. příp., zhodnocení vlastních objektivních kvalit. To ovšem vede u tvůrců k velmi povrchní volbě prostorového úhlu a platformy diskurzu, teprv pragmaticky a opět reakčně vystavěné filosofie a syntetické noetiky (vsm. úlohově adaptované procedurální vědologie).

b)

tak můžeme u socialismu zásadně kritizovat mělké základy jeho existence, stejně jako jeho protekcionistickou, selektivní dispersi, ba kontraproduktivní inkriminaci a marginalizaci (jedince) při distribuci vědění. Zde jistě snadno odhalujeme jeho další kontrareformační program, neboť celá škála pedagogických struktur je soc. společnosti zapovězena, jakmile s náhodně adoptovaným typem vzdělávání dosáhne svých materiálně-dynamických cílů a svého "líného" stupně (již-) nerozeznatelnosti systémové privilegizace.

c)

tak můžeme u osvícenců kritizovat jejich konzervatismus ve věcech přímo vzdálených poznání lidu: jejich rigidnost mezinárodní, monetární, sektářskou. A opět: nebyli ani připraveni na důsledky vzdělávání mas, o to horší tvář tak s odstupem generací museli těmto masám nastavit, protože ani nerozuměli formujícím se požadavkům, ani si nedovedli představit zaostření těchto požadavků s třídou žádajících vespolek, jejich protřídění, nebo na př. kritiku. I to zpětně svědčí o druhotnosti filosofie a noetiky (zvsm. filologie), o reakčnosti těchto - možná dobromyslných, ale na generace omezených - reformačních: mistrů.

II.

Vedle této filosoficky povýtce alespoň vědecké nedokonalosti ERŠ projevují se do dnešního (i sověty) eurocentrizovaného světa další tři vyhrocené negativní faktory. Nejprve totiž v určitém cyklu, ale ne nevýznamném! zanikají společensko-monetární stavby té které reformační školy. Tento další neblahý důsledek afilosofičnosti ERŠ dále nepřidá hromadící se ekologické deformaci z bezúčelné industrie, ani k nárazovému vyrovnávání mezinárodních a mezikontinetálních kulturně-historických (konscientních) dluhů.

III.

Bezkoncepčnost (= pouhý chronologism) každé zlomené reformace vede společnost přirozeně, intuitivně k tomu, že veškeré architektonické struktury vztahů a perspektiv zavrhne, aby vystavila tutéž šroubovici uspořádání, s modifikací v destruktorech. Velmi výrazným rysem recentní denzifikace akucit je primární neschopnost deklarovaných systémů a adaptivních věd majetkové struktury rozeznat diverzitu problému, a niterné přesvědčení jednotlivých i třídně-skupinových subjektů o personifikaci krize ve vztazích nebo stavovských archetypech.

IV.

To ovšem právě spočívá v obecném vytěsnění reformace na základě domněnky, že není školská, neboť vyplývá teprv z nahromadění utrpení, které lze ovšem velmi snadno chápat jako závist, či ne příliš uvědomělou a diferencovanou nenávist.

V.

Náhled na reformu sociální, jako na nikoli vědeckou, ale školskou disciplínu, jako na nikoli applikovanou sociologii, ale filosofickou vědu, jako na nikoli sériově konkurentní ideologický, resp. mediokratický jev, nýbrž jako na paralelisticky komparativní eventualitu. Poslední pojem jako takový mohl by vůbec zpřístupnit diferencování režimového pole demokratické společnosti, a tak jistě nivelizovat proti sobě mzn. vztahy a hyperexcitované funkce informačních prostředků. To by konečně mohlo posloužit jako "strategický náskok" pro mzn. historickou drenáž, čímž by se kulturně-historické dluhy a frustrace kontinentů a dalších historicky-regionálních uskupení transformovaly na kulturně-vývojové, pozitivně motivující podněty - a to na nejnižším materiálu: jednotlivých samosprávných jednotkách.

VI.

Bez těchto zásadních přípravků rozhodně nelze uvažovat jemnou modifikaci výrobního pilíře na filosoficky-monetárním ("právní diferenciace" genericky) podkladě, která jedině odvrátí kompletně exponenciální sebedestrukci nahodilé industriality v adeduktivním středově poškoditelném prostředí (v sedmi-desetinové environmentální komplexitě pevnosti ku maximální destruktivní činnosti člověka, např.).

a)

V kostce bez rozpoznání všech kumulovaných informačních deformací a jejich odborného adresování je nemyslitelné, aby pozitivní společenská činnost k tomu potřebná přenastavila industriálně-monetární struktury z environmentálně destruktivní polohy do neutrální, nebo dokonce pro-environmentálně produktivní. A jistě prostor tak odtažitý od filosofie, demokratická doktrýna boje lidu za svá sociální práva proti je zahrnující ústavě, shodou okolností usurpované vyšší monetární kastou, což by tak nevadilo - jenže těch nejotrlejších konzervativců, taková scéna v takovém válečně-kalamitním divadle jistě neumožňuje odehrání pohádky "radovali jsme se z té složité práce tak, až se vydařila" tak, že by nadšené děti doma vynalézaly jak zjemnit společnost a jak výrobou komodit normalizovat vývoj vztahu člověka a přírody.

b)

Vybírat v této kumulované a kumulující se struktuře globálně -společensky -strukturálních defektů a akucí na př. věci kultury, jako věci příčin, či řešení - je obé zhruba stejně mimoložené, neboť vybereme-li na př. sloučeninu Muslim -Internet -Kolonialismus, nelze dost dobře říci, v jakých souvislostech to spíše tvoří řešení, ani v jakých z toho nahodilá situace všudypřítomného mediokratického a laicky mediokratického boje učiní příčinu (a čemu!). První drenáže tedy zásadně musí rezignovat na řešení, v zájmu své nejvyšší obecnosti.

VII.

Proto lze politicky zformulovat alespoň ten závěr, že za daných podmínek lze veškeré - i podložené - národní i mezinárodní spory pokládat za nepodložené a ideálně - marginální, a nadto velmi aktuálně: veškeré bezpečnostní zájmy a akce za kontraproduktivní.

a)

V čele této kritické formace pak nestojí, jistě absolutně deviantní, industrie, ani - jistě naprosto křiklavá ekologická deformace planetárního systému přírody, nýbrž filosofie, nebo, citlivěji řečeno, její negativní průnik, posice a absentní existence.

b)

Tu jsme opět u potřeby cílené historické fůze a kulturní syntézy v oboru poznání, která teprv utvoří "nabídnutelnou již filosofii," nebo spíše pole impulsů pro "aristotelské" vypořádání stávajícího světového archivu, z něhož přirozeně vyplynou právě takové filosofické školy, nad jimiž filosofie hravě pojme rozsah a spektrum recentní kumulace škod a ohrožení. Inspirativním aspektem této "čekající práce" pak jistě budiž, že kolosální neduh valící se horem spodem na lidský druh a jeho nejen vnitřní koexistence je vlastně souborem napětí vzniklých v podstatě u velmi pozitivních inovací na prostředcích světové populace, umožňující přeměnit temné nesváry národů a regionů v poznanou a transparentní tkáň globální informační společnosti.

c)

To o sobě je jistě obdařeno stejnou mělkostí základů, co každá jiná reforma dosavadních společenstev, a není jistě samospasitelným výsledkem. Nicméně vyčerpá-li filosofie a pouze její vědy celou kauzalitu tohoto makrohistorického a makrokulturního jevu, pak i po zániku takové informační a vztahové struktury lze uvažovat výtěžek zásadních nízkoúrovňových stavebních hodnot - jednoduchých pořekadel, metafor, a slovesně virálních vědění, - které budou respektovat mezinárodní (aj.) zákonitosti (čjj. archetypy), jakmile s nimi bude nakládáno v reformativních novostavbách.

VIII.

Primární roli filosofie a reformačních škol lze si v takto poučeném a pojmově i slovesně expandovaném pracovním prostředí ducha již určitě představit. Teprv na tomto stupni společnost obecně rozezná, že revoluce je vůbec nejprve opakováním atakovaných chyb, jak totiž vyplývá (§ 3) z toho, že momenty struktury, které vedly k jejímu odvržení, nemusí nutně být identifikačními body oné struktury, ba dokonce, nejen, že nemusí být nejhoršími momenty, mohou být v daném historicky-kulturním, mzn., afektu ze zavržené struktury vynášeny, co pozitivní prvky do adaptací následných.

a)

Obecně totiž destruktivní resyntézy společensko-monetárních struktur v nevědomém paralelním procesu mzn-ku a mzn-hi interakce vedou spíše k neuvědomělému a neefektivnímu střídání prvků, přičemž jistě epochy jsou zaměňovány se systémy, a namísto užitečné konstrukční etymologie nastupují masové fetiše a strašáky, takže místo společenských deviací vystupují do popředí pouze nerozlišené frustrace, a namísto znalosti obecné národů emanuje spíše elitární oligarchie a její psychické potíže manifestované sólo jako umělé vnímání mzn. režimů a - jejich - deviací (nr.)

b)

Psycholog v tom opět jistě vyzpytuje chybné rozestavění frustrace, školy, filosofie, vědy a sociologie - u každé ustavené reformy kdekoli v globálním rendlíku - suverenních nedomyslů, provizorií a psychopatů. A která jiná věda je dost obecná k tomu, aby popsala komplexní problémy ekologie a uvedených pěti subjektů, a natolik volné definice, aby se spoléhala na svůj vlastní náboj, když pro-kreativní zájem o ne-filosofické vědy klesá spolu se společenskou úrovní, demoluje-li prozatím nepojmutelný problém veškeré perspektivy lidstva - jako nepohodnutého literárního druhu.

c)

Zde také vidíme, že socialismus byl u svého zrodu převážně vědou, ovšem jako všechny ostatní vědy čerpající svůj náboj a tedy i instinkt (jako vědecko-publikační hnutí) z vnitroevropské empirické perspektivy. Na jednu stranu tedy v té době byly již historické problémy vnitřní evropy prakticky hluboce vyřešeny, nebo jasný krůček k tomu, na druhou stranu pak masové zpřístupnění povahy vnějších politik států jejich občanům toto uzavřené vědomí opět rozbrázdilo, a neefektivita v podstatě eurohermetického socialismu na mzn. problémy spolu s neoromantickou povahou těchto problémů (novým dětstvím dospělé vědy) a emanací nových rovnoprávných makro i mikrosubjektů za archeosystemickou fasádou rasových teorií zapůsobily na celé pole evropských kreativit depresivně, ba psychopatogenicky, neboť opakované vzorce vyřešených rozporů v dosud nepoznaných rozměrech krize mzn. struktury v kombinaci s frustračními mechanismy této formy rozšíření vědomí (mas) vedly k neobvyklému rozšíření paranoidních konspiračních vzorců utváření osobního vědomí, rozšiřování zájmu. A to opět vidíme převažovat jak v dialektice mas vůči "systému" - ať už nábožensky - literárnímu, politickému či epigenetickému, tak ve věcné stránce chování elit, mocenských oligarchií i v expertisách mocensky adaptované intelektuální fabriky.

IX.

Pokud bychom se chtěli pozastavit u archaických příčin této krize, nebude v našem vědomí jiné pozornosti, než pro problém škol. A jelikož ústředním motivem byly školy aplikované, tj. reformní, a chyběl uvolňující moment syntetický a exaktní, pak máme jasně předepsáno, jak dále rozložit "problém rigidnosti věd." Destruktivní převaha industriální motivace a monetární institucionalizace vědeckých oborů zcela totiž vytlačila filosofický model klanové školy a její existenciální princip charakterové valence, výrazně zpragmatizovala metodu vědeckého větvení, a takto silně redukovanou noetickou diskursivní regularitu (stav. matici věd) dostaly všechny školy v živném roztoku vyschlého, hystericky překotného - brojlerismu kk. vědění.

a)

Už před staletími byl nemalý problém všechny vědy zrekapitulovat v nějakém kustomizovaném filosofickém "Genesis," ale možné to bylo, ačkoli na výsledné statě sem tam vyšperkované objektivními argumenty vědecké školy reagovaly asi tak intenzivně, jako na nové metody průmyslového vysoušení hlodavců, nebo trepanace lebky. Nyní však i nejotrlejší filosof s extra zásobou předžvýkavců a gumových rukavic radši by se věnoval něčemu takovému, než absorbci všech typů lidských věd. A bohužel tomu není pouze z nějakého ekvivalentu důvodů vědy těch staletí opovrhovat filosofií, ani z nějaké jiné neschopnosti či nadutosti filosofů.

b)

Totiž ty body recentních přírodních věd, které Shelling opatřil cedulkou "nad rámec objektivních schopností vědy" rozrostly se až do nepříčetnosti, a navíc většina věd "zazimovala" se před nedostatkem inspirace (§8 C) katalogizací konkrétně parametrizovaných rovnic, číselných řad, vlastních spekulací, a aby toho nebylo málo, přispěchal "vědecký typ filosofů" aby v poetickém záchvatu katalogizovali ještě tematické slovníky těchto virtuálních "důsledků vědy." A to jsou pak ještě i tací, kteří z těchto vod "přinášejí inspiraci zpět" - na př. k "diskusi o problému matematickému, příliš dlouho otevřenému." Je to jistě poněkud nevybíravě řečeno, leč v podstatě se shodneme, že věda se tak zle orientuje v pedagogice svých moderních základů, jako filosofie sotva dotýká se věcí, o které by snad byl zájem.

c)

Určitě tak můžeme zcela intuitivně uzavřít a navrhnout, že chybějící inventuru a restrukturu věd by jistě zajistila jedna ze zašlapaných variant: na př. důsledně osvobozené konkurenční prostředí škol vědění - a to především od všeho, co se netýká poezie, zkušenosti nebo fantazie. K takové resistemaci vědeckých škol však je zapotřebí oné všeobjímající, do lidové slovesnosti působící filosofické revoluce. A to bylo ovšem vše, co se vešlo mezi slova "archaické" a "příčiny".

X.

Obecně tedy došli jsme k závěru, že současná "děsivá scéna," vědecká, literární, hospodářská i mezikulturní je dosud, nikoli z ostychu, neodhaleným nahromaděním pokladů pro další život planety a lidstva, a také, že cíle rozplétající tuto děsnost leží kdesi ve způsobu vzdělávání mas i elit vědy, a že, spíše při odhalování těchto nových motivů optimismu, bude rozplétání "krize" doprovázeno spíše všudypřítomným zněním historie, než kázáním myšlenek. A filosofie, zdánlivě centrální v celé "terapii" - měla přeci: jen posloužit správnému ukázání - na špatné rozestavení myšlení a hladu v konstrukci společnosti. V kostce za celý esej? Hladoví nechť nepíšou o společnosti, a vědečtí o hladu - a ze slušnosti: válečná historie nechť vynechá filosofy, umí-li je poznat a ty druhé patřičně nazvat. A na př. vystrašení nechť nemluví o bezpečnosti.

Dodatky


I.
Další politický závěr tedy jistě bude, že současný politik nelépe učiní, bude-li mluvit o těch věcech, které jinému nepřísluší - na př. o hladu. Ostatek "problémů" nejlépe si vyřeší společnost - na nejnižší, čistě komunikační úrovni - sama. A i přesto, že budeme jako pozemská příroda rádi, když to přežijeme, hysterie ve vědě budiž již natolik nepatřičná, jako hysterie v společnosti a politice smrtící. Jistě společnost nejšířeji se obírající historií a kulturou, ba, cestováním i migrací, a věda vzpěčující se předvádět industrii "výkony," - toť teprve - správný poměr - pro granulovanou revoluci budoucnosti. V opačném případě poezie, věda i politika, nejen, že zcela se vytratí se společenskostí společnosti, zájmem jedince o svět i živobytí, nýbrž ještě tyto tři ukážou lidstvu svou nejhorší - otrockou tvář, a společenskost nahradí egoistický terorismus všech kulturně-materiálních dimenzí, a zájem jedince o svět změní se v dohled abstrakta světa nad jedincem, a fanatickou touhu jedince po smrti - a jejích - kreativních formách. V opačném případě lze tedy dokonce očekávat uspíšení konce, na př. popularizací ekoterorismu a pod.

II.
Informační revoluce nepřinesla obecně vyšší porozumění historicky - kulturním problémům, nýbrž rychlejší přístup k jejich z vývojového kontextu vytrženým detailům. Proto nesledujeme přirozenou kulturní fůzi (§7b, §10) nad frustracemi ani formování historicky poučených syntetických pohledů. Spíše tedy vystupují nepřetržitě (obsedantně, kolonialismus) všechny odložené, překonané i zdánlivě odložené ... rozpory, a jako psychopatologické fantómy registrujeme historicky neoprávněná a deformovaná i překonaná hnutí, takže ještě na jejich brzdné stupnici můžeme spatřit nad společností "protestu" vlát jména dávno zapomenutá - jako by ovšem - původně - současné problémy byly přímo zapomenuty.

III.
Vůbec nejjednodušší politicky mezinárodní krok v tomto problému by byla podpora komparativní syntézy toho, co který národ považuje, byť třeba za zapomenuté, pokroky ve vlastní vzdělávací zkušenosti. Takovým gestem zcela přes současné vztahy jakýchkoli zemí jdoucích by bylo cosi jasně řečeno lidem, žádajícím "jakousi reformaci" skoro všude, vládami vidícími "jakýsi konflikt" skoro kdekoli, a zároveň by byly zviditelněny i ty přístupy v školství nebo vzdělávání, které určitá vláda na př. dosud svému vlastnímu národu upírá. Tj. takové hnutí čistě organisační a s internacionální "nástěnkou" by na př. ameriku donutilo vnímat své vlastní zašlapané vzdělávací metody, jakmile by byly replikovány v jiných státech. Ovšem pokud by exkluzivně některé země nenabídly tento výměnný rámec jiným zemím kvůli "jakýmsi problémům" (ideologickým, náboženským, historickým) pak je celý tento drobný náčrt zbaven naprosté většiny efektu, a natolik především vlády tento internacionalismus, takto stavěný, zastavující, většiny oprávnění před svým lidem. Tímto krokem jsou v podstatě politické body dané fáze vyčerpány, a ostatní fáze mohou pracovat i bez něho. K ostudám ovšem, k další kumulaci též.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama