Zahraniční tiskový svět názorů Matěje Kaspera na Blog.cz

překlad se zimníkem po funuse #News, tučně uvádíme to, co pokládáme za důkazy lží proti-Mursíovské propagandy, anebo současně to, co se "novým pánům Egypta," Britským kolonistům, jako ústavní jistota Egyptského lidu příliš nelíbilo ** Pro volné použití bez pozměny a zdarma, možno smazat závorkované poznámky, ale nutno na nás umístit odkaz (c) PiNews,

MIRROR1, MIRROR2

Při vědomí a) Ústavní Deklarace přijaté 13. Února 2011, b) výsledku referenda k dodatkům k Ústavě Arabské Republiky Egypta konaného 19. Května 2011, jehož schválení bylo oznámeno 20. Května 2011 a c) oznámení vydaného Koncilem 23. Května 2011 Rozhodl následující:

Článek 1
Arabská Republika Egypt je demokratickým státem, založeným na občanství;

Egyptský lid je součástí Arabského národa a pracuje k vyčerpávající Arabské jednotě.

Článek 2
Islám je náboženstvím Státu, Arabština úředním jazykem; principy Islámského Práva (jurisprudence) jsou hlavním zdrojem zákonodárství.

Článek 3
Jenom lid je svébytností a je zdrojem všech sil; lidé užívají a ochraňují svébytnost a chrání národní jednotu.

Článek 4
Občané mohou tvořit společnosti, spolky, syndikáty a strany v souladu se zákonem. Společnosti nepřátelské, tajné či vojenské povahy jsou zakázány stejně jako politické aktivity a politické strany založené na náboženství a/nebo diskriminaci na základě genderu či etnicity.

Článek 5
Ekonomika Arabské Republiky Egypt je založena na podpoře ekonomických aktivit a sociální spravedlnosti, ochraňujíce všechny formy vlastnictví a chráníce práva pracujících.

Článek 6
Veřejné vlastnictví je zachováno, a každý a všechen občan má dbát povinnosti jeho ochrany jak určí zákon.

Soukromé vlastnictví má být střeženo a nesmí podléhat zabavení vyjma případů specifikovaných v zákoně a dle nařízení soudu. Také nesmí být vyvlastněn mimo pro veřejný prospěch a za férovou náhradu v souladu se zákonem. Právo dědické je garantováno.

Článek 7
Všichni občané jsou si rovní před zákonem.

Mají rovná veřejná práva a povinnosti bez diskriminace na základě rasy, etnického původu, jazyka, náboženství nebo přesvědčení.

Článek 8
Osobní svoboda je přirozené právo, ochraňované a nenarušitelné. Vyjma v případech přistižení při zločinu, žádné osoby nesmějí být zatýkány, prohledávány, zadržovány ani jejich svoboda omezována. Nikomu nesmí být bráněno ve volném pohybu vyjma pořádku potřebného pro vyšetřování či pro zajištění bezpečnosti pro společnost.

Takové nařízení má být vydáno příslušným soudem nebo Veřejným Vyšetřováním v souladu se zákonným nařízením.

Zákon též stanovuje délku zadržení.

Článek 9
Každá zatčená či zadržená osoba nebo osoba s omezením svobody musí být opatrována takovým způsobem, který zachovává její lidskou důstojnost.

Vůči takové osobě nesmí být užito ani fyzického ani psychického násilí.

Osoby mohou být zadržovány v souladu se zákonem pouze na místech definovaných zákony regulujícími vězení.

Každý výrok osoby která prošla zmíněnými formami těžkosti či násilí anebo pod pohrůžkou má být pokládán za neplatný a bezcenný.

Článek 10
Místa pobytu jsou nedotknutelnou svátostí; není dovoleno na ně vstupovat nebo je prohledávat vyjma kauzálního soudního povolení dle předpisů ze zákona.

Článek 11
Zákon chrání nedotknutelnost soukromého života občanů.

Korespondence, zásilky, telefonní hovory a další prostředky komunikace jsou nenarušitelné, důvěrné a neměly by být konfiskovány nebo monitorovány vyjma s patřičným důsledkovým soudním povolením, a to po definitivní období v souladu se zákonnými předpisy.

Článek 12
Stát garantuje svobodu víry a svobodné provozování náboženských obřadů.

Svoboda názoru je zaručena. Každá osoba má právo vyjadřovat nebo šířit svůj názor, ať už slovně, písemně, kresbou anebo jinými prostředky v mezích zákona. Sebe-kritika a konstruktivní kritika je zárukou bezpečí pro uspořádání národa.

Článek 13
Svoboda tisku, tištěného projevu, publikace a masmédií má být garantována. Cenzura novin je zakázána. Varování, pozastavení anebo rušení žurnálů úředními prostředky jsou zakázány. Ačkoli, pokud je vyhlášen stav ohrožení nebo v čase válečném, omezená cenzura může být na žurnály, publikace a masmédia aplikována, a to ve věcech souvisejících s veřejnou bezpečností, anebo pro účely národní bezpečnosti v souladu se zákonem. (vymezeno transparentně, řekl bych, žádná džungle, pozn. #).

Článek 14
Žádný občan nesmí být omezován ve svém výběru místa pobytu, anebo nucen pobývat na nějakém místě, vyjma případů přesně stanovených zákonem.

Článek 15
Žádný občan nesmí být deportován nebo mu bráněno v návratu do země.

Předávání politických azylantů je zakázáno.

Článek 16
Občané mají právo na umírněné a neozbrojené soukromé shromáždění, bez ohlašovací povinnosti. Bezpečnostní složky se nemají takových soukromých setkání účastnit.

Veřejná setkání, průvody a shromáždění jsou povoleny v mezích zákona.

Článek 17
Každý zásah do osobní svobody nebo nedotknutelnosti soukromého života občanů a/nebo veřejných práv a svobod zaručených Ústavou a zákonem má být pokládán za zločin, jehož trestní a občanské narovnání nesmí být znemožněno předpisem.

Stát má zaručit férové odškodnění obětem takového zásahu.

Článek 18
Vnucení, úpravy nebo zrušení veřejných daní nemůže být zřízeno vyjma případů vyznačených zákonem.

Nikdo nesmí být zbaven svých platebních povinností vyjma případů přesně vymezených zákonem.

Nikdo nemá být povinnen platit dodatečné daně či poplatky vyjma v případech přesně vymezených zákonem.

Článek 19
Tresty musí být přizpůsobeny.

Není zločinů ani trestů mimo důsledky zákona.

Tresty se nesmí ukládat vyjma soudního výnosu.

Tresty mohou být ukládány pouze pro činy vykonané až po zavedení zákona, který takové tresty předpisuje.

Článek 20
Obžalovaný je nevinný dokud není prokázána jeho vina v zákonném řízení, ve kterém je mu zaručeno právo obhajoby.

Každé osobě obviněné ze zločinu musí být poskytnut právní poradce.

Článek 21
Právo příti se je nedotknutelné a zaručené všem, a každý občan má právo přístupu k svému přirozenému soudu.

Stát má zajistit dostupnost rozsuzování pro účastníky rozepří, a rychlá rozhodování případů. Jakýkoli přínos zákona vymaňující nějaký čin nebo úřední rozhodnutí z působnosti soudu je zakázán.

Článek 22
Právo obhajoby osobně anebo v zastoupení je zaručené.

Zákon zajistí, pro finančně slabé občany, prostředky využití justice a obrany vlastních práv.

Článek 23
Každá zadržená anebo zatčená osoba musí být bezodkladně informována o důvodech tohoto zadržení či zatčení.

Je jí zaručeno právo komunikovat, s kýmkoli, koho tato osoba pokládá za vhodné informovat, anebo požádat o jeho pomoc, způsobem, který je vhodně upraven zákonem.

Má být pohotově vystavena obviněním, která jsou proti ní navršena.

Každá osoba má právo uplatnit odvolání u soudů proti jakémukoli zákroku proti její osobní svobodě.

Zákon má vhodně upravit odvolací právo způsobem, zajišťujícím rozhodnutí v konečném termínu; v opačném případě je bezpodmínečnou nutností propuštění.

Článek 24
Rozsudky mají být vynášeny a konány jménem lidu.

Přitom nevykonávání anebo zdržování výkonu těchto rozsudků na straně veřejného činitele je pokládáno za zločin, který lze trestat dle zákona.

V případě, že osoba vynesla rozsudek ve svůj prospěch, vzniká právo uplatnit přímou trestní akci před příslušným soudem. *

Článek 25
Hlavou Státu je Prezident Republiky. Ten má zajistit svébytnost lidu, respekt k Ústavě a vládu zákona, ochranu národní jednoty a sociální spravedlnosti, a měl by tíhnout k takovému vymezení mezi autoritami, aby každá konala svou roli v národní akci.

Prezident získává síly poskytnuté Článkem 56 Deklarace, vyjma bodů 1 a 2. (též čl. 32)

Článek 26
Prezident má být Egyptským občanem s Egyptskými rodiči a měl by požívat všech občanských a politických práv.

Žádný z rodičů Prezidenta by neměl mít občanství v další zemi.

Prezident by neměl mít za manžela osobu jiné národnosti, a také se klade požadavek věku nad čtyřicet let (dle Gregoriánského kalendáře).

Článek 27
Prezident je volen v přímém tajném hlasování.

Pro účely schvalování prezidentských kandidátů, nominovaný by měl získat schválení 30 volených členů Parlamentu, 30,000 registrovaných voličů z 15 guvernorátů, s nejméně 1,000 petičníky v každém z těchto guvernorátů.

Členové Parlamentu a voliči by neměli podpořit více než jednoho kandidáta na Prezidenta.

Strany s alespoň jedným zvoleným křeslem v parlamentu mohou nominovat jednoho svého člena kandidátem v prezidentských volbách.

Článek 28
Vyšší komise pod jménem "Prezidentská Volební Komise" dohlédne na volby, počínajíc otevřením dveří pro nominace oznámením výsledků konče.

Komise zahrnuje Prezidenta Nejvyššího Ústavního Soudu jako předsedu, Prezidenta Káhirského Odvolacího Soudu a nejstarší prezidentské náměstky Nejvyššího Ústavního Soudu, Kasačního Soudu a Státního Sněmu jako členy.

Rozhodnutí Komise jsou konečná, zavazující a nezrušitelná jakýmikoli prostředky a/nebo autoritou.

Rozhodnutí Komise není možno potlačovat anebo rušit.

Komise má rozhodovat o oblastech v rámci svých kompetencí.

Další kompetence komise jsou přesně stanoveny zákonem.

Prezidentská Volební Komise je odpovědná za utváření výborů povolaných dohlížet na hlasování a sčítání hlasů jak je popsáno článkem 39.

Předtím, než je zaveden, návrh zákona na prezidentské volby musí být předložen Nejvyššímu Ústavnímu Soudu aby tento osvědčil jeho ústavnost.

Soud musí odpovědět výnosem ve lhůtě 15 dní. Pokud soud označí článek či články za neústavní, rozhodnutí by mělo být odraženo v hlasování o takovém zákoně. Za všech okolností jsou rozhodnutí soudu zavazující pro všechny lidi a státní agentury, a měla by být publikována v Oficiálním Věstníku během třech dní od zadání.

Článek 29
Trvání Prezidentského úřadu jsou 4 Gregoriánské roky počínaje datem oznámení výsledků voleb.

Článek 30
Před převzetím svých sil musí Prezident předstoupit s tímto proslovem před Lidovým Sněmem:

"Přísahám před Bohem Všemohoucím že podržím republikánský systém s oddaností, v respektu k Ústavě a zákonu, a s plným ohledem k zájmům lidu budu chránit nezávislost a územní celistvost země našich matek".

Článek 31
Prezident může během prvních 60 dní zakoušení svých sil jmenovat jednoho a více vice prezidentů, jejihž odpovědnosti si Prezident sám určí. V případě, že je vice prezident propuštěn z funkce, Prezident by měl jmenovat náhradu.

Stejné kvalifikace a pravidla odpovědnosti platící u Prezidenta mohou platit u vice prezidentů.

Článek 32
Početu členů Lidového Sněmu má přesahovat 350, u nichž nejméně polovic jsou dělníci a rolníci zvolení v přímé tajné volbě. Definice termínu "dělník" a "rolník" by měla být poskytována zákonem.

Prezident Republiky volí nejvýše 10 členů Lidového Sněmu.

Článek 33
Lidový Sněm ihned po svém zvolení přebírá zákonodárnou autoritu a rozhoduje základní politiku státu, vedle veřejného plánu ekonomického a sociálního rozvoje a Státního rozpočtu. Také převezme nejvyšší dozorčí roli nad výkonnou autoritou.

Článek 34
Funkční doba Lidového Sněmu je pět let (Gregoriánský kalendář), počítáno od jeho prvního setkání.

Článek 35
Počet členů Šúra Koncilu je určen zákonem, ale neměl by být méně než 132 členů s tím, že dvě třetiny jsou voleny přímým tajným hlasováním, a polovina z nich jsou dělníci a rolníci. Prezident Republiky jmenuje zbývající třetinu. Zákon nastavuje volební uvyklosti Šúra Koncilu.

Článek 36
Doba členství v Šúra Koncilu je šest let.

Článek 37
Šúra Koncil přebírá hned po svém zvolení roli studií a návrhů toho, co Koncil pokládá za záruku pro udržování národní jednoty a sociálního míru, vedle ochrany základních potenciálů společnosti, jejúch vysokých hodnot, práv, svobod a veřejných povinností. Koncil by měl poskytovat konzultace k následujícímu:

1- Předloha hlavního plánu společenského a ekonomického rozvoje.
2- Předlohy zákonů které jsou Koncilem referovány Prezidentu republiky.
3- Všechny problémy, které Koncil referuje Prezidentu Republiky a vztahují se k obecné politice státu anebo její strategii v zahraničních a Arabských věcech.

Koncil informuje Prezidenta Republiky a Lidovou Sněmovnu o svém názoru na kteroukoli z těchto věcí.

Článek 38
Zákon reguluje právo kandidovat do Lidového Sněmu a Šúra Koncilu v souladu se specifickým volebním systémem, který je nastaven až zákonem. Je povolitelné aby tento systém zahrnoval nějaký dolní limit pro obsazení obou komor ženami.

Článek 39
Zákon nastavuje předpoklady pro stání se členem Lidového Sněmu a Šúra Koncilu a přesně vymezuje vhodné úpravy voleb a referenda.

Vyšší komise kompletního soudního složení se obírá dohledem na volbu a referendum počínaje registrací ve volebních listinách oznámením výsledků konče. To vše musí být činěno v souladu se zákonem. Hlasování a volby jsou prováděny pod dohledem členů soudních autorit, a ty jsou jmenovány vyššími koncily těchto autorit, a rozhodnutí o jejich výběru by mělo být vydáno vyšší komisí.

Článek 40
Kasační Soud je tělem pověřeným ověřovat členství poslanců v Lidovém Sněmu a Šúra Koncilu.

Rozpory jsou předávány soudu období nepřesahujícím 30 dní od oznámení volebních výsledků a soud otázky uzavírá ve lhůtě 90 dní.

Členství je pokládáno za nulové a prázdné jakmile jsou obě komory spraveny o výnosu soudu.

Článek 41
Přípravy na volby do Lidového Sněmu a Šúra Koncilu začínají během šesti měsíců od oznámení platnosti této deklarace.

Šúra Koncil se ujme svých sil se zvolenými členy.

Prezident Republiky se ujme, ihned po svém zvolení, úlohy dokončení utváření koncilu jmenováním třetiny jeho členů, aby dokončil zbývající náležitosti koncilu v souladu se zákonem. (asi lze přeložit jako "Mezi Prezidentské povinnosti patří uzavření procesu sestavení Šúra Koncilu v ústavou specifikovaném termínu", pozn. #)

Článek 42
Každý člen Lidového Sněmu a Šúra Koncilu přísahá před svou komorou, předtím, než se ujme funkce takto:

"Přísahám před Bohem Všemohoucím, že budu čestně bránit bezpečí vlasti a republikánský systém, a sledovat zájmy lidí a respektovat Ústavu a Zákon".

Článek 43
Každý člen Lidového Sněmu a Šúra Koncilu má zakázáno, během doby svého členství, prodávat nebo pronajímat Státní majetek. Také mu není dovoleno prodávat nebo poskytovat žádnému Státnímu majetku některý ze svých majetků anebo s nimi provádět jakoukoli formu transakcí. Není mu dovoleno podepsat žádnou smlouvu se Státem, ve které by hrál roli dodavatele nebo poskytovatele služeb.

Článek 44
Členství poslanců v Lidovém Sněmu anebo v Šúra Koncilu nesmí být zrušeno vyjma po prohře v hlasování o ne-důvěře, nenaplnění jedné z podmínek členství anebo ztrátu schopnosti dělné anebo rolní, v které byl zvolen, anebo pokud nedodrží požadavky na své členství. Rozhodnutí zrušit jeho členství by mělo být vyneseno dvou-třetinovou většinou členů.

Článek 45
Pokud je přistižen při trestném činu, kdokoli z členů Lidového Sněmu nebo Šúra Koncilu, nemůže proti němu být zahájeno trestní řízení, pokud s tím nevyjádří příslušná komora souhlas. Pokud není svolán koncil anebo shromáždění, povolení je obdrženo od mluvčího koncilu anebo je shromáždění informováno na prvním jednání.

Článek 46
Soudní autorita je nezávislá a je vykonávána soudy v jejich různých typech a instancích. Soudní výnosy jsou vydávány v souladu se zákonem.

Článek 47
Soudcové jsou nezávislí a neměli by být propouštěni ze svých postů. Zákon vhodně upravuje možnosti jejich dovedení k odpovědnosti, a v svém rozhodování nemají vyšší autority než-li zákona. Žádná jiná autorita nemá dovolena zasahovat do případů anebo věcí justice.

Článek 48
Státní Koncil je nezávislou soudní autoritou a bere na se urovnávání vládních sporů v disciplinárních soudech. Zákon přesně vymezuje jeho další síly.

Článek 49
Nejvyšší Ústavní Soud je nezávislou soudní autoritou per se a je určen, nad všechny ostatní těla, k soudnímu dohledu nad ústavností zákonů a předpisů. Zmocňuje se objasňováním významu zákonných textů. Toto vše je konáno v souladu se zákonem. Zákon přesně určuje další úlohy Soudu a vhodně upravuje náležitosti, které by před tím měly proběhnout.

Článek 50
Zákon přesně stanovuje soudní autority, jejich jurisdikce, způsoby jejich uspořádání a předpodmínky a náležitosti které by měly následovat výběr jejich členů.

Článek 51
Zákon vhodně upravuje vojenské soudy, přesně vymezuje jejich jurisdikce v souladu s ústavními principy.

Článek 52
Jednání soudu jsou držena na veřejnosti, dokud soud nerozhodne, že bude jednání drženo za zavřenými dveřmi, berouce v potaz zákon, pořádek a běžná pravidla. Ve všech případech musí být oznámení rozsudku provedeno na veřejném jednání.

Článek 53
Ozbrojené Síly jsou veřejným majetkem a jejich úkolem je chránit domovinu, její území a bezpečnost. Žádná agentura ani skupina nemá právo zakládat vojenské anebo para-vojenské skupiny. Obrana národa a jeho území je svatým úkolem a narukování je povinné v souladu se zákonem. Zákon přesně vymezuje předpodmínky požadované pro službu a povýšení v Ozbrojených Silách.

Článek 54
Tělo nazvané "Koncil Národní Obrany" by měl být založen pod předsednictvím prezidenta republiky. Je mu vložena důvěra aby nahlížel do otázek vztahujících se k prostředkům obrany země a její bezpečnosti. Zákon upravuje jeho další síly.

Článek 55
Policejní aparát je pravidelnou občanskou autoritou, která koná svou práci ve službách lidu a zaručuje jeho bezpečí a bezpečnost. Udržuje zákon a pořádek a veřejná pravidla v souladu se zákonem.

Článek 56
Nejvyšší Koncil Ozbrojených Sil řídí věci Státu.

V tomto rámci požívá následujících autorit:
1- Zákonodárství
2- Schvalování hlavní politiky Státu a Státní rozpočet a dohled na jejich uskutečňováním
3- Výběr jmenovaných členů Lidového Sněmu
4- Provázení běžných jednání Lidového Sněmu a Šúra Koncilu a jejich odkládání, taktéž pak svolání anebo odložení jejich mimořádných jednání.
5- Právo zadávat a rozporovat zákony
6- Zastupovat Stát uvnitř i na venek a podepisovat mezinárodní smlouvy a úmluvy které jsou pak součástí legálního systému Státu.
7- Jmenovat premiéra a jeho náměstky, ministry a jejich náměstky a stahovat je z jejich postů.
8- Jmenovat civilní a vojenské veřejné činitele a politické zástupce a stahovat je v souladu se zákonem a schvalovat politické zástupce cizích zemí.
9- Vyhlašovat amnestii od trestu anebo ku jeho zmírnění. Absolutní sproštění by nemělo být použito vyjma pomocí zákona.
10- Jiné síly a schopnosti prezidenta republiky v souladu se zákony a předpisy
Koncil má právo pověřit svého vedoucího nebo jakékoli členy výkonem některých ze svých úkolů.

Článek 57
Kabinet a ministři mají výkonnou autoritu a zejména Kabinetu je dovoleno požívat následujících sil:
1- Účastnit se Nejvyššího Koncilu Ozbrojených Sil při navrhování hlavní politiky Státu a dohlížení jeho uskutečňování v souladu se zákony a republikánskými výnosy.
2- Řízení, koordinace a kontrola aktivit ministrů a jejich jmenovaných těl a veřejných agentur a institucí.
3- Zadávání vládních a výkonných rozhodnutí v souladu se zákony a přepisy a kontrola jejich uskutečňování.
4- Náčrt návrhů zákonů, předpisů a rozhodnutí.
5- Nákres náčrtu Státního rozpočtu.
6- Sestavení náčrtu Státního hlavního plánu. (ekonomický a sociální, pozn.#)
7- Podpis souhlasů na půjčky a jejich rozšiřování v souladu s ústavními principy.
8- Kontrola nad uskutečňováním zákonů a udržováním bezpečnosti Státu, dohled nad ochranou občanských práv a Státních zájmů.

Článek 58
Uvedený ministr má zakázáno vykonávat po dobu své funkce jiné svobodné zaměstnání anebo finanční či průmyslovou aktivitu. Také mu není dovoleno kupovat nebo najímat žádný ze Státních majetků, anebo prodávat či pronajímat státu některý ze svých majetků anebo činit s tím související transakce.

Článek 59
Prezident Republiky oznamuje po konzultaci s Kabinetem stav ohrožení v souladu se zákonem. Toto oznámení by mělo být předáno Lidovému Sněmu během následujících sedmi dnů aby o něm rozhodl. Pokud je takové oznámení vydáno zatímco Sněm není svolaný, Sněm by se měl svolat ihned aby o problému rozhodl, a přitom by měl brát v potaz uvedenou lhůtu. Pokud je Lidový Sněm rozpuštěn, pak je otázka předána novému shromáždění na jeho prvním setkání. Deklarace stavu ohrožení musí být schválena většinou členů. V každém případě nesmá být deklarace stavu ohrožení udržována po dobu delší šesti měsíců a neměla by být rozšiřována vyjma po schválení v širokém referendu.

Článek 60
Ne-jmenovaní členové Lidového Sněmu a Šúra Koncilu se musí sejít na společném setkání jsou-li o to požádáni Nejvyšším Koncilem Ozbrojených Sil během prvních šesti měsíců od ustanovení Ústavního shromáždění. Plán bude předán během 15-ti dní od svého sepsání lidem ve veřejném referendu. Ústava bude platná od oznámení svého schválení lidmi v referendu.

Článek 61
Nejvyšší Koncil Ozbrojených Sil si ponechává své síly dané v této deklaraci dokud Lidový Sněm a Šúra Koncil nepřevezmou své síly, a do volby prezidenta Republiky a jeho nastoupení do úřadu.

Článek 62
Všechny výnosy schválené zákony a předpisy před touto ústavní deklarací zůstavají v platnosti a v síle, a nesmí být zrušeny anebo doplňovány v souladu s pravidly a akty zmíněnými v této deklaraci.

Článek 63
Tato deklarace je zveřejněna v oficiálním Věstníku a bude platnou druhým dnem od svého otištění.

* = špatně srozumitelná pasáž v anglickém originále