NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Úvahy ke klíčům z Egyptské ústavy

22. července 2013 v 16:40 | sah |  Sapiens


Právo svébytnosti


kopíruje demografický, etnický a jazykový vývoj, a tak umožňuje vývoj národů vůbec. Pouze živý a přirozený vývoj národů nese osobní svobody jedince. A ty jsou tedy při omezení anebo zániku suverenity nutně postihovány. Vzhledem k zmíněnému plyne pro mzn. zákon povinnost odsuzovat kolonialismus, a také platnost věty, že suverenita okupanta anebo politického kolonizátora nad určitým územím je prázdnou fikcí a urážkou významu slova, pokud se dotčený zaklíná demokracií. A konečně též dynamický pohled, že pokud Státem marginalizovaná společnost získává vůči tomuto státu Identitu, a reflektuje na jeho násilí sjednoceně, integrujíc se po liniích vyhraněné kultury, roste tak v deklarované suverenitě tohoto státu frustrace suverenity jiné, takže již nelze chránit mezinárodně suverenitu takového státu v plném rozsahu, a okolní státy mohou svobodně rozeznávat autoritu marginalizovaného území;

jako marginalizované předkládám území a nikoli lid proto, že stát, který má nad svým územím suverenitu, cení si plně jak tohoto území, tak jeho obyvatel, zatímco pokud marginalizuje na př. kolonizované obyvatelstvo, což dělá jakmile mu úspěšně vnucuje své politiky v jakémkoli rozsahu, snižuje pro sebe význam tohoto území na minerální anebo vojenský objekt, znepřátelujíce si postupně jeho obyvatele - čímž právě efektivně marginalizuje ono území jako takové, neboť soběstačné obyvatelstvo je nejvyšším stupněm reálné kapacity území, zatímco utlačované anebo utlačující obyvatelstvo bylo vždy pouze historickým molochem: vedle degradace kapacity území vč. té vojenské byl útlak vždy nejpřímočařejší investicí do problémů a tak i "ambiciozní" rakovinou samotného utlačovatele

Sociální spravedlnost

Sociální spravedlností rozumíme rovné přerozdělování společenských a společensky významných hodnot. Stejně jako u suverenity: jak bychom mohli mluvit o společnosti, když by si nějaká její "podmnožina" držela sama pro se to, co "dělá společnost společností?" Respektive co je to na př. za společnost, když si představíme vězení s oběma třídami jeho obyvatel, a odmyslíme vnější svět a zákony, takže vězni plodí vězně? Vnější pozorovatel je vedlejší: i samotní bachaři zákonitě dojdou na křižovatku, kde se všechno původně vysoké a společné odhalí jako shrbené a rozdělující.

Čili společnost, kde lidé sdílí zásadní hodnoty v povrchně oddělených skupinách, je právě spíše povrchním svazkem z donucení, než aby jedna skupina uznávala že má s druhou něco zásadně společného. A nejen, že jsou vztahy mezi celky v takové "společnosti" dosti bezcenné, ale i jednota hromadící i jednota frustrované skupiny je povrchní. Pocit "vrozeného práva" v elitní skupině a související projevy úcty jsou vždy právě jen povrchem, neboť se v této skupině zákonitě hraje jakási vyhazovaná. Zatímco jednota u frustrované skupiny není ani politická - spíše jen instinktivní, obranná - a po impulzivních masových akcích se neprivilegovaní vracejí do svých fragmentárních nevraživostí a sporů, ve kterých jsou si absolutně stejně vzdáleni, jako vše formalizující elita ve svých zastydlých nenávistech, a polibcích z nutnosti.

Úplně polopatě, byť poněkud nepřesně lze sociální spravedlnost definovat jako maximální ale smysluplné předmětné změkčení frustrací v kapitalistické anebo kastovní společnosti. Čili na př. odstranění těch rozdílů mezi kastami, kterými se dlouhodobě opravdu trpí, a to odstranění věcné a správné - ačkoli konečně není vůbec nic řečeno o odstranění kastovnictví. Pokud pak na př. zaběhneme do teorie komunistické, pak, z toho co bylo o suverenitě a soc. spravedlnosti řečeno plyne obecná nadřazenost mzn. boje za suverenitu, resp. obecná nadřazenost rovných práv a povinností států boji za sociální spravedlnost.

Jistě je sociální spravedlnost dobrým politickým mottem, ale mezinárodně je takový boj v rozporu se zákonem. Národy rozhodně nesdílejí své ideály státnosti, přecházející prudce od materiálních poměrů k zvyklostem, které jsou ve výslednici ideálního státu vždy zastoupeny mnohem hustěji, než se domnívá reformační teorie. Národy tak rozhodně nesdílejí ani boj za obecnou spravedlnost: cíle ani metody. A tak je to jistě správně.

Národy totiž plně sdílejí ideály i principy boje za mezinárodní právo a rovnost. Základním a prvotním bojem každého národa je jeho nezávislost, a nikomu není upřeno bojovat za další tři čtyři nezávislosti ve světě. A oproti komunistickým směrům boj za mezinárodní věci je daleko více bojem myšlenek, přátelství a informací, resp. bojem, kde je pravda nejčastější zbraní různého účinku. Tím je mezinárodní boj na dobré straně bojem mnohem méně politickým než komunistické boje, a bojem kompletně individuálním a individualizovatelným. Nejen tedy, že je blíže jedinci, a že v jeho neúspěchu tonou jakékoli další ideály, ale vzhledem k přirozenému postupu od nejzřetelnějších a nejmasovějších amoralností a zločinů k těm dalším jsou také právě všechny chybějící mzn. hodnoty mnohem zřetelnější a srozumitelnější, než to co předkládají jako "postrádané" komunističtí technokraté, neboť ti vycházejí z přehlížení nadřazených problémů, a na takto nestabilní a eruptivní půdě v teoretických rovinách analyzují improvizované společenské stroje současnosti, a v těchto vratkých, nedomyšlených a nedomyslitelných improvizovaných a neustále improvizujících sociálně-technických soustavách "vrhají" tito komunisté světlo na "vady" a "frustrace." Pokud někomu věta přišla nesrozumitelná: prostě během povodní v přízemí porodnice vyprávějí maminkám a novorozencům, jak se opravuje kávovar, jak čistí toalety, a když na to dojde řeč, jistě, že když si to maminky odhlasují, bude vhodné sestrám připomenout, že voda v přízemí již sahá po kolena, a bylo by dobré zajistit nějaký kout ve vyšších patrech.

Kdyby se tedy šlo popořádku, hotové problémy by se odpařovaly bez potřeby spisování teorie, a ty vzdálenější problémy by buď v nových základech vymizely, anebo by se přiblížily bez jakékoli mlhy tak, že by i hlupák věděl jejich správné řešení, i ocenil jejich naléhavost. A za jakou rovnost chtějí bojovat komunisté, když nerozeznají potřebu mezinárodního respektu jako první potřebu vůbec, natož jako prioritu své práce? Jistě: mezinárodní zákony nejsou jejich věc. Oni nejdříve dovedou svou zemi k blahobytu, přitom začnou mzn. spolupracovat, a pak tyto nevinné hlupáky usvědčí z nevědomosti nějaká bohatá panička s plácačkou na takovýhle "napitý národní hmyz." Mezinárodní boj nejprve zajišťuje respekt jako takový, jako univerzální hodnotu, která neplatí ve společnosti, pokud je k ní společnost lhostejná mezinárodně. Konečně cílem takového boje je mezinárodní prostředí tolerance, rovnosti a dodržovaného, nikoli vynucovaného zákona. A v tomto cíli již v podstatě komunisté nenaleznou příliš úkolů pro svůj "boj."

Naopak je tedy sociální spravedlnost pouze líbivým místním politickým programem, který rozhodně neslibuje nějaké trvalejší, natož světové výsledky. A snahy vnucovat jiným národům svůj pohled na sociální nespravedlnost a její původce nejsou nikdy vlastně z popudu příslušného vlastenectví, takže nelze předpokládat ani respekt k daným národním hodnotám. A ten také ani u komunistů při jejich zahraničních aktivitách nenalézáme, nebo velmi zřídka. Dosavadní mezinárodní část teorie "pokrokového sociálního boje" se velmi dobře spokojovala s tvrzením, že co je dobré pro mě, je dobré pro každého. Kdo nevidí srostlé dvojčátko našeho milovaného kolonialismu, ať si postupně zakryje obě oči. Kavárenská "věncová teorie" komunistického osvobozování se jistě dovede s tímto problémem vypořádat, ale ve skutečnosti se nejčastěji vyvážejí "nové společné hodnoty" propagandou proti místnímu vlastenectví a tedy tradicionalismu. V tomto lze komunismus dokonale vyobrazit (nebo přirovnat k..?) jako snahu evropských kolonistů "přinést divochům" Křesťanské hodnoty.

Vše to vypadá krásně: školy a nemocnice, to jim právě chybělo. Ve skutečnosti jim to nechybělo, a nám nechyběl jejich pohled: v tom je základ celé netolerance, nerespektu, nadřazenosti a destrukce. To je jistě v historickém případě Afriky "odpustitelné," ale v rámci obecné teorie a univerzálního zákona absolutně nepřípustné. Čili sociální spravedlnost začíná a končí v domácí politice, a dokonce ještě v domácím tisku měla by "sociální spravedlnost v zahraničí" mít jasné, mezinárodně stanovené meze! Na př. v alarmující kombinaci s intervenční (anebo jinak rasistickou) tendencí. Čili "pokud si u sociálně burcujících zahraničních sloupků vláda obvykle brousí brutální převrat a bombardování, pak si může i ty své sloupky nechat," - k čemuž by takovou vládu měl právě přimět mezinárodní zákon a jeho samočinné orgány.

Vzhledem k nízkému počtu stupňů morální složitosti světa můžeme směle uzavřít tvrzením, že po vítězství mzn. boje za suverenitu, resp. zavládnutí mzn. zákona, budou další "problémy lidstva" řešitelné hravě na úrovni lidského příkladu: po odstranění státních zločinů a mezinárodní nespravedlnosti, která nutně plodí v dokonalém chaosu hory nespravedlnosti individuální, vyřeší ostatek rozdílů a rozporů několik málo společenských mouder, a nejvýš pár facek úvodem do dospělosti. Anebo spíše zpěvy.. k těm moudrům. Rozhodně tedy u sociálních rozdílů po odstranění kolektivního násilí a nerespektu nebude třeba zasahovat do vývoje silově: seskupováním, hromaděním, propagací a zkrátka politikou. A i ta se konečně změní - v zákon respektujícím mzn. prostředí - v jakousi kombinaci kultury, humanitárního a pokrokového zpravodajství, a racionálního obchodu.

Čili v dohrané bitvě o mzn. respekt by eventuelně volba "komunistické strany bojující za" příliš nezapadala. Proč si to chtějí vybojovat, ti, kteří hlásají mír, když mír jest? Snad ne proto, že si to nedokázali mezi svými domluvit?

Čili za platných a respektovaných mzn. zákonů by komunismus se svými metodami mohl vzniknout pouze z nějakých nesvárů etnických. Bývalá hesla by tak značila buď pokrytectví, anebo absolutní pomatenost. Tam, kde dnes národ hledí dopředu, a tedy z vlastní zkušenosti zejména přes své hranice, a kde se politické síly dokáží identifikovat s dalšími národy světa, tam je sociální spravedlnost samozřejmostí, sociální politika protimluvem, a "nové definice" sociálně spravedlivého společensky ostrakizovanou formou drzosti.

To že Brazilské pralesy jsou opravdu jen a jen Brazilské ví naopak v mzn. politice kdekdo. A uznat, že mají Brazilci klidně právo je úplně zlikvidovat je krokem k jakékoli budoucí společnosti. Pokud se nechceme naklonovat do celého světa, jako komunisté do Egypta, jakmile se jim podaří škrtnout všechny nekompatibilní Egyptské hráče alespoň na papíře. Tím bychom měli jistě totální garanci, že jsou Brazilci jako my, a nehodlají teď ani v budoucnu ony pralesy vyhladit. Zatím našim komunistům nezbývá, než 1) naučit všechny Brazilce potřebnou teorii, která nás přiměla zachovávat pralesy 2) vyřadit v Brazílii z provozu hlavní politické nepřátele, a naučit Brazilce, pomocí propagandy vč. stavby škol a školek, volit tu správnou stranu, která se pak s tou naší sejde "jako rovný s rovným," a tak bude jisté, že máme primitivní destruktivní Brazilské tendence vždy pod přísnou kontrolou. Samozřejmě pokud již člověk odhalil tuto pokřivenou logiku a chaotické, nedůsledné a mocensky orientované přistupování k problémům, ví také, že Brazilci se o své (..) postarají nejlépe, neboť v osvobozeném národě vždy převládá kulturní projev nad svévolí. A to i v případě, že si národ omylem zvolí do čela (anebo tam akceptuje) nejhorší variantu ze všech.

Totiž: vždy je to lepší než cizí správce. Ti se naprosto nejčastěji vyžívají v krystalické svévoli, a tu dokonce doma prezentují jako krystalickou lidovládu, aneb vítězství kultury. Zde ovšem, v průniku obecných zákonů suverenity a společnosti pramení celé převrácení pojmů, kterého jsme u akcí typu Libie pravidelně svědky. Nejde naprosto o "čistou lež," stejně jako o ni rozhodně nejde ani u Orwella. Spíše se adepti na správu cizího opravdu velmi obvykle pokládají za samu spravedlnost, za chodící studnici učení, princip slova božího. Byť chtějí naučit okradené, že není třeba se o ty ztracené drobnosti starat, ale s radostí přijmout s díky všechnu tu velkou péči, s kterou jsme je přišli povznést z jejich ne nutně ponížené existence. Nebo snad komunisté svou papírovou eliminací 52% Egypťanů optimálně ze všech rovnic světa sledovali něco menšího, než nastolení pokrokového a spravedlivého řádu v této exotické zemi? Nikoli. Nepřišli svou mzn. politkou škodit: přišli vytáhnout Egypt z JEHO bídy. Tedy zajistit Egypťanům to, co jim do nás chybělo. Hlas kavárny: "Egypťané? To jsou ale chudáci! Kdybych.."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama