NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

πα 29.8.: Nikoli pád Impéria, ale jeho zrození

28. srpna 2013 v 15:27 | sah |  Novus
Nemyslím si, že by nějak obecně platilo, že "čas politiky mrkve a obušku" by byl pryč. Na př. z návštěvy vysoké Afghánské delegace v Islamabádu a uzavřených smluv o posílení hospodářské spolupráce a obchodu je zřejmé, že již v Kábulu není čas na Amerikou dotované a inscenované výpady proti Pakistánu. Obecně ale tyto politiky, jako plevel, nelze nikdy úplně zneškodnit, natož odstranit.

Ale je jisté, že Americe se již rozhodně budou jen a jen nevyplácet. Promarnila tak většinu svého potenciálu v post-koloniálním světě, a zjm. v tom muslimském, kde se zcela zdiskreditovala svou po-Bušovskou agendou osočování a kázání, vždy pro zástupné kauzy. Dobře je to vidět v Egyptě, ale ani Líbie není zrovna ukázkou, jak si ve světě podržet vliv, neřku-li jméno.

A tím jsou - spolu s Bušovskými světovládnými plány - pryč i časy, kdy se dobré vztahy s Íránem, Irákem či Pakistánem řadily k jakési podivínské propagandistické politice, a spolupráce na př. s Íránem už rozhodně nepatří mezi ojedinělá a možná líbivá gesta nevole, jak bylo jistě donedávna možné tvrdit. Jejich vliv na dění kolem sebe a ve světě tak naprosto přirozeně roste.

Události v regionu nutně pozdvihnou ty národy, bez ohledu na jejich sekulárnost nebo religioznost, které se dlouhodobě řídí svými principy, a staví na jejich logice, a potlačí ty zájmy, které teprve prostřednictvím vrstvy záclon a zástěrek hrají jednou s tím, a po druhé s oním "spojencem," v rychle se odvíjejícím ději. Tak jsou zde jistě otevírány jasné příležitosti pro tyto nové přední hráče, včetně očištění Islámu a všeho toho, co bylo slovem a činem potíráno, rozkládáno, převraceno a špiněno. Naopak falešné heslo "proti světovému policajtsví USA," které se leckdo snažil udržet v centru západních protestů již zcela pozbylo platnosti, a tak nezbývá oslabeným šovinistickým mocnostem než potýkat se s reálnými argumenty, založenými na náhledu na skutečné záměry a metody USA a jejich spojenců. Toto falešné heslo rádoby disentu, tedy, jak jsme předpovídali, již ani samotným vzrušeným Američanům nestojí za kyselé slovo.

I hlas Afriky tím dnes zákonitě nabývá na síle a dobývá si postupně respektu i srdcí, přes všechnu temnou propagandu proti Africe a jejímu "násilnému stylu," což je opět pouze příležitostí vymýtit s konečnou platností nešvary a konflikty, křivě připisované samotné Africké přirozenosti, které prosperovaly jen díky oslabené a upozaděné Africké postavě v novodobém příběhu národů. - jak směšné, ostatně, jsou vedle toho národní hodnoty Izraele, založené na minulosti a politickém monopolu, jak prázdné jsou pečlivě zaměstnané a upotřebené formule o Židovství, pronásledování a útlaku: když v sobě většina racionálního Židovstva nahlédla své minulé utlačitele a tyrany..? Nakonec: za co platí tyto pohádky o boží vůli a "věčně stíhaném" národě samotným Židům, anebo hebrejcům, jejichž jméno je nejčastěji uboze využíváno k politickým cílům - jako razítko neposkvrněnosti - na aktech tak temných, že by se za ně začasto nemusel stydět ani sám Belzebub?

Izrael, donedávna modla slepé nesmyslně prázdné západní duchovní a historické konzistence už hraje druhé housle i ve svých vlastních věcech. Nakonec i své bývalé otrlé spojence již musí o svém významu přesvědčovat akutní hrozbou své neuvážené agrese a iracionální impulzivnosti - a pokud si kdo vůbec mezi dřívějšími spojenci na západě najde čas ještě na cizí problémy tohoto státu, sotva tím nahoní mezi svými voliči či podpůrci nějaký zvláštní kredit. Spíše sklidí chladnou, ač ještě zdrženlivou, kritiku.

To vše je právě paprskem světla, a mělo by být vodítkem dnešních politiků, kteří by snad chtěli podržet ve světě vládu principů a spolupráce mezi národy - vsadit na tento zákonitý proces, vyplývající z obratu trendu vstříc spravedlnosti, tam kde se již upevnila mezní hranice neúnosného pokřivení hodnot, vztahů a práva - a s pevnou důsledností by měli tito navigátoři nové doby vyhledat ty změny, které je možné včlenit do tohoto procesu, a tak je podpořit. Předpokládáme totiž, že ty velké otázky se vyřeší při trochu dobré vůle v podstatě samy, a je tedy spíše čas na usazení nesourodých překážek, a na přínos nových, trvalých a smysluplných hodnot. V podstatě i bezúčelná a kontraproduktivní regionální rivalství ustoupí sama o sobě pohodlnějším způsobům politického i geografického sousedství, neboť problémy nemají pouze společné důsledky, ale krok za krokem se odhaluje společná povaha jejich řešení. A nenechme se vysmát, že by příležitost k řešení drobných nesouladů a obsazení nových, přesvědčivějších hodnot byla příležitostí nějak nepatrnou. Naopak: krize vegetovala v ohromném nánosu drobných problémů, díky nedůslednosti a absenci společných myšlenek mezi utlačenými národy, a celkový - ne zrovna přínosný - ráz chaosu a rozkladu hodnot tkví právě ve skutečnosti, že drobné společenské, tiskové a politické hodnoty chyběly v kvantech. Každý velký problém tak lze, vč. Sýrie přičítat nikoli jedné nebo skupině příčin, ale jeho řešení naopak spočívá v odklizení velkého množství nepatřičných elementů z obrázku. Vždyť konečně ve všech zemích světa se bez podpory a bez povšimnutí politického vedení již dlouho a více než živě diskutuje o úpadku hodnot, zejména ve společnosti a politice. A taková příležitost k obsazení dávno rozlámaných hodnot a zrušení stále dysfunkčnějších konfliktů rozhodně nepostaví člověka do role jakési uklízečky. Naopak, když bude správně pochopena a využita, učiní práci takových uklizečů a uklizeček nejvýš záslužnou a v tom ještě velmi srozumitelnou..

Ze Sýrie a Egypta plyne pak zvláště pro západní politiku jedna věc - že historicky utlačované regiony již dávno nejsou na chvostu mzn. politiky, a bez obnovení zásad a patřičného respektu k zdejším hodnotám a institucím, a zjm. vměšováním do těchto hodnot lze velmi snadno nejen vše prohrát - viz pozice USA, které se právě tímto odsoudily k otáčení na roštu, a možná jim nezbude, než to ještě dlouho vydávat za pohyb vpřed - ale také lze bez obnovení karty respektu a nevměšování do světových kultur docela snadno ztratit tvář před vlastními občany, což odhalená povaha západních médií a agentur, zneužívání informačního monopolu k cenzuře a pestrý rejstřík vytrhávání z kontextu mohou velmi důsledně zpečetit. Neberme tedy masové protesty na Západě - ať už s jakkoli pofiderními hesly na lehkou váhu - jsou zde takřka ideálně do počtu. A bylo by velkou chybou upírat jim obsahy, které pouze nebyly formulovány, nebo je pokládat za něco v sobě uzavřeného. Chybou o to větší, že je krůček k tomu, aby jich ty nejzkrachovalejší ambice a tendence na Západě začaly využívat proti sobě navzájem, národ proti národu, jak zatím jejich práci můžeme shlédnout v Arabském pásmu, když si zarámujeme regionální vývoje do stejného výhledu jako práci západních médií, ne bezdůvodně anebo přehnaně v regionu kritizovanou.

S tím souvisí i naše malé ohlédnutí, že daleko spíše by měl Západ potřít ve svých řadách ty elementy, které se pokoušejí aplikovat v zahraničních regionech rétoriku režimu. Jistě, pokud se zamýšlíme nad vztahy médií, demonstrací, vztahů mezi národy, brzy shledáme termín "režim" poměrně zajímavým. Tento nutně plyne z rozdělení státu na Národ a Vládu, které se brzy začne vnucovat, jakmile se člověk hlouběji zabývá národy, jejich historiemi a současnou politikou. Bez tohoto rozdělení by filosofie utřizující světové a národní pohledy, zájmy a vývoje byla v podstatě negramotnou, neohebnou šablonou. Vůbec - bez tohoto rozdělení států na historicky uvažující lid a jeho zvolenou nebo vnucenou vládu by byl filosof sám jakýmsi nesourodým pamfletářem předsudků, ideologických pomůcek a receptářových pověr, a namísto ohebného ducha, jak by chtěl Moderního Soudce a Tajemného Velitele Národů ("Ježíše a Cézara v jedné jasné vůli") Nietzche bychom spíše získali kombinaci přihlouplé prostitutky a policejního beranidla, nejčastěji nalézanou v rukou banditů, když potřebují vyrazit dveře v nějaké ztuchlé kanceláři, a ještě jí potom chtějí vymést a prokorumpovat.

Chtěl jsem říci, že jak je Režim dobrou klempířskou babkou k vyklepávání jinak neurovnatelných názorů v zahraniční politice, a zvláště dobrým mikroskopem pokud chceme studovat vztahy lidu, vlády, vojska, zahraničních depeší a revoluce, tak je naprosto neuvěřitelné, že někdo chce důsledky tohoto pojmu realizovat v mezinárodní politice. Jak je v abstraktním myšlení slovo "režim" jemné a pozoruhodné, tak je ovšem odsouzeníhodné a zavrženíhodné jeho využívání v politice. Výsledky jsme viděli v náboženství, konkrétně když se politicky uplatňovala teorie Hříchu, anebo rasová věda, která ve své teoretické podstatě nabízí řadu velmi zajímavých myšlenek a námětů k zamyšlení, mnohdy i jen hlavolamů. Lze tak vyloženě poukázat na nebetyčnou bohorovnost všech těch politických kapacit, které slovo Režim využívají k obluzování lidí a pokřivování světové politiky. Právě toto slovo naprosto nenajde v politice dost slušného a pečlivého pozorovatele, takže jakmile jej odtud zaslechneme, můžeme hned zavést řeč na téma slušnosti a barbarství. Sotva lze dokonce uvažovat, že by tímto slovem mohlo po dlouhých diskusích v ojedinělém případě ordinovat OSN, a nezáleží ani tolik na tom, jak ideální by takové myšlené OSN pro tento případ bylo. Vždy by s ním zavanulo do diskuse patero žoldáckých puchů. A toto slovo se nám na západě bez ohledu na stoletou a ještě starší latentní diskusi o rozpadu hodnot poněkud přemnožilo.

Kdo by zde ještě volal po důkazu neomaleného šovinismu, übermenschovství u kormidla..? Tyto charakterové vady plynou z nepochopení literatur a jejich výkladu ve svůj prospěch, a jsou použitím slova "Režim" v zahraniční politice a zpravodajství v praxi prokazovány. Tento fragment je stále ještě živým pozůstatkem a dědictvím Západní globální politiky z Bušovské rétoriky, která nabízí hned na první křižovatce za pronesením onoho slova bombardování, a jinou "Inkvizici hříšníků." Ať už udělaly mnohé západní státy za Bušovským počinem jakkoli viditelnou tlustou čáru.

Pokud si tedy z bible hojně čerpající analfabet Džorž Buš mladší udržel nějakou zásluhu v světové historii, pak tu, že jeho pabiblické křižácké kváky se nerozprchly díky skleníkovému efektu úplně do volného kosmu, ale sem tam ulpěly tyto chrmlíky malosti jako jasně se skvoucí příznaky svátosti na každém druhém grázlíkovi, kterému není hanba Iráckou šablonou terorizovat světový mír dodnes. Ometáním kdejakého koloniálního puchýře žvaněním o Režimu se tito z nejneschopnějších politiků očišťují do podoby Andělů - alespoň pro potřeby médií. A to je jistě jedním ze startovních bodů pro ty západní politiky, kterým snad tento článeček uvízne mezi novinami.

A protože jsme byli směrem k Africkým a dekolonizovaným celkem jednoznační, uzavřeme jen krátkým heslem adresou právě západním vůdcům: "Respektem k Výraznosti, bez Režimování do Nepříčetnosti!" - totiž ani množství revolucí naše Režimování nakonec nijak neospravedlní.

Jsme tam, kde jsme byli - tam, kde zdrženlivý dialog Západu s oběma stranami Syrského anebo Egyptského konfliktu by byl stále cennější, než "pohotová podpora""správné straně." Ta "správná" je totiž vždy odrazem naší povýšenecké malosti, krátkozrakosti.

A všimněme si, že na Západě módní vyhazování vyslanců znelíbené strany, nemá v dotyčném regionu žádný vážný příklad. Asi takový respekt zde nakonec Západ sklidí: a se zpožděním za Respektem se šourá Vliv. Kdybychom opravdu chtěli osvědčit Západní politiku jako "tu spravedlivou," a moderující, vzhledem k zvratům v Arabském pásmu, pak by nebyla v popředí tato bezrozměrná gesta loajality k USA, ale spíše by se "otázka ambasády" řešila jen technicky, aby nebyla dotčena přesvědčení ani osvědčené principy. A s pokračující krizí v Sýrii bez nejmenší pochybnosti poroste názor ve společnosti, že právě vyvěšená telefonní linka od Asáda je nepochopitelným zavíráním očí před velkou částí skutečnosti, a tím i faktorem dalšího prolévání krve v trvajícím konfliktu.

Evidentně tedy nijak "nepadá" Západní, resp. Anglo-Americko-Francouzské Impérium, spíše se s celou svou bývalou silou a významem diplomaticky pakuje z pole přesvědčivosti, a navyklé grandiozní způsoby a fráze tohoto Impéria působí poněkud opuštěně, jakoby nějaký hrbatý osvětlovač až někde za kulisami samotné scény napodoboval ovacím se právě klanějícího interpreta Hamleta. A pokud je Impérium za oponou, a na jevišti kdosi požívá pozornosti, pak je to jistě mnohem celistvější charakter, než "banda rozhádaných výtržnických národů." Jak naše osvícené Impérium nejraději ozařuje Izrael plody své žvanivé, zkřivené huby, jejíž politickému jhu by slušelo dalších 700 let emigrační kobky (pí)


Pakistán: apísment Indie, nebo čekání na Indickou demokracii?


Re: Imran Malik/Nava i Waqt * Jak se může tak lidnatá země jako Indie, potýkající se nutně s nedůvěrou mzn. společnosti vůči její nezávislosti, s nejistotou, zda Gandhí nebyl jen laciným protagonistou povrchních změn, a tak s nepříliš prokázanou demokracií - obírat permanentním předváděním své síly, a tak v podstatě provokacemi na adresu Číny a Pakistánu? Vždyť Indická zahraniční politika ve svých tmavých momentech zcela působí jako řadová politika Amerických satelitů, které ne, že by postrádaly demokracii, nýbrž obvykle postrádají politiku vůbec, a státy projevující se jako Indie jsou obvykle úředním aparátem "demokratické vizáže," jehož zahraniční politika je vedle soudnictví a bezpečnosti laciným dablerem a kaskadérem té Americké, nebo jiné. Vždyť z toho je pak jasné, že Indická stagnace s hlediska národní jednoty a sociálního programu je právě dílem těchto od lidu odtržených politických tendencí.

Záměrné třenice s nenahraditelným přátelským prostředím za hranicemi a demonstrace síly proti ekonomicky zásadnímu bezprostřednímu sousedství se těžkou snesou s lidovou politikou, natož aby osvědčovaly nezávislost.

Naopak, dosavadní přístup Pakistánu věci nekazí, a zajišťuje objektivní přístup OSN k oběma zemím - leda by chtěl Pakistán dosáhnout u hraničních problémů s Indií změny vnímání problému v OSN, ve prospěch "spíše Pakistánu." Pokud vážený analytik žádá změnu politiky tímto směrem, pak jsou jeho kritiky oprávněné, ale bez záštity OSN by se jednalo pouze o "odstranění zdrženlivosti" na straně Pakistánu. A to snad není potřeba: vždyť stačí položit vedle sebe Indické oficiální výroky a Pakistánské, anebo agenturní články obou zemí, a hned je jasně vidět, že Pakistán dokonale hraje svou roli ústupnosti, zatímco Indie se netají svým siláctvím, a alespoň na oficiální úrovni nenechává na Pakistánu nit suchou, o přiznání možnosti své viny na hraničních incidentech ani nemluvě. Takový umírněný názor, který v podstatě musí razit Pakistán, tedy, že podíl může být na obou stranách, by se u Indických textů vyjímal asi jako notující vrána v hubě pasoucí se černé kozy v zatopeném pískovém lomu. Ostatně ta změna, která nastala v Afghanistánu, pokud jde o vážnost vztahů se brzy projeví i na Indické straně, a nutno připočítat stavbu ropovodu IP. Na druhou stranu jsou podkladem této blížící se změny ekonomické faktory, zvláště spojené s korupcí na "Indické úrovni," takže sama o sobě ta změna velkým vítězstvím není, byť si v podstatě většina vzájemných sporů ve svém napětí velmi vážně odlehčí.

Návštěvy Francouzů a Britů byly podezřelé spíše co do koincidence, zvláště pokud si povšimneme, že Pakistánský názor na vývoj v Egyptě je na "puče vysazený," a navíc, když nám bylo v Pakistánském Národu odhaleno, že vstup Muslimského Bratrstva v Egyptě na Světovou scénu s jeho společenskými, výrazně lidovými ideály, zaštítěnými mezinárodní politikou přidržející se pevně Islámu, byl v Pakistánu velmi zesíleně a citlivě vnímán jako určitá naděje, vítězství Pakistánským historickým ideálům blízkého modelu, který by zastínil stabilní ale nevýrazné výsledky PPP, které sice nejsou prohrou, anebo prázdnou stagnací, ale jistě nejsou ani naplněním toho, s čím Zardariho aj. PPP vstupovala na scénu. Angličtí a Francoužští politikové podezřele "zapluli" bez ohlášení do strojovny Pakistánu zrovna, když Mursí zaplul do svého pokojíku bez oken a bez dveří. Volební bojkot PPP nové vládě je sice značným zklamáním, zvláště pokud se strana nemusí alespoň pokud jde o závěr svého vládnutí stydět, nicméně napravila to svým novým akčním plánem, který je více než čestným odchodem časem vybledlé, nemastné-neslané strany.

Nicméně koincidence s počátkem Egyptského "triumfu" nečiní ani tak podezřelou Pakistánskou vládu, což možná bylo za tajnůstkářskými návštěvami i jejich "krajními tématy," ale daleko spíše uvádí v podezření vývoj v Egyptě, a ještě spíše Americkou politiku vůči Egyptu, než starou, novou, anebo staronovou Egyptskou vládu. (takové faktory bychom rádi viděli shrnuté analytiky Iráku a Pakistánu, abychom si dokreslili pevnější názor na strany v Egyptě a jejich role, a na roli zahraniční především)

Nakonec mohou být tyto dvě návštěvy chápány zcela v jiném světle, a to jako podtržení různosti zájmů Západu a USA v Pakistánu. Tedy jako razítko pod odtržením Británie a Francie od Amerických plánů v regionu, sabotáž chystaného Amerického plánu rozkladu a chaosu zde, vyznačeného výborně Kadriho proti-volebním zjevením. Kadriho a nejspíš účelné načasování a atmosféru návštěv by pak spojovala snaha oslabit novou Pakistánskou vládu, a její důvěru, nicméně v důsledku pro Pakistán by šlo o ono pošlapání Amerických politických demarkačních čar, a ovšem záruku kompletní rezignace na neo-kolonialismus v Pakistánu, signum jeho konečného uznání Evropou. To by nakonec potvrdila i neshovívavost OSN ve věcech dronů, která přišla také dost překvapivě, ale celkem razantně a jednoznačně. S těmito dvěma faktory pak docela sedí celý náš náhled, a ovšem je z dnešního prvního článku docela zřejmé, že je Americká politika v Egyptě daleko významnějším tématem, než přetřásání důvěryhodnosti nové Pakistánské vlády v souvislosti s nemotornými kaňkami Indického písaře v Kašmíru.

Obecně myslím, prospějí Indii lekce, které si načiní v pohraničí sama, a není nutno rezignovat na zdrženlivost, ani prostřednictvím OSN. Spíše bych žádal občerstvení přítomné mírové mise v Kašmíru, společná redefinice jejích úkolů, tak, aby sloužila oběma stranám, a nikoli, aby pro jednu byla šmouhou a pro druhou neschopným papírovým molochem. Jistě jsou zde již zkušenosti na obou stranách i v OSN, kam tuto misi nově vymezit, aby byla určitou zárukou z dlouhodobějšího hlediska.

Samostatnost a nepolitickost incidentů na hranicích totiž nelze vyloučit - mohou za tím být na jedné straně někteří duchovní, ne nepodobní pozadí případu Rimša, a na straně druhé média, které si jistě na Indické straně ráda přilejí kapku jedu, aby se jim dostalo další mocenské přízně na straně šovinistické korupce.

Dalším možným přístupem je prostě podporovat politiku zdrženlivosti (jak říkáte apísmentu, podřízeného, mezinárodně formálního uklidňování agresora), a vsadit prostě na to, že je nejdříve třeba v Indii zásadně podpořit demokracii. Zde ovšem nutno se vyvarovat smečkovitých manýrů, kterými se v tomto ohledu proslavil Západ, a pokud možno podporovat v Indii demokracii takovým způsobem, aby posílení jejích institucí pramenilo ze vzájemné shody a společného náhledu, a nikoli něco injektovat prostřednictvím třetích aktérů, organizace "opozice," anebo propagandou. Což je docela složitější. Pokud ovšem v Indii je nevyslechnutá poptávka po nezávislosti a demokracii, která se nebude s Gandhího ideály mazat, a s poukazem na přítomnost udělá za nimi tlustou čáru, pak se hlubší a potřebné změny v Indii odehrají i bez Pakistánské asistence, takřka i za válečného stavu. A jak jsme ukázali na rozporu mezi imperialistům po chuti sousedskou hašteřivostí, povrchními vztahy a lidovým zájmem, tento vývoj v Indii může být celkem snadno akcelerován i tou povrchní korupční pacifikací kolem Afghanistánu a ropovodu IP, protože se média a všichni možní a nemožní rozkladní aktéři budou ve své rétorice držet zpátky, ve jménu zisků, takže si lid jistě najde čas udělat na Pakistán vlastní názor. Ten může vést až k oné Gándhího historii, a v tom Indický domeček z karet závažně podtrhnout.

Ale řekl, bych, že srovnání oficiálních řečí a zpráv jako přínos pro Pakistán ve věci osočování, i bez osočování na Pakistánské straně je dost silným argumentem samo osobě. Proč to ještě chtít podtrhnout v OSN, když jsou takové cesty dosti neschůdné a obojaké, a zdrženlivost zatím docilovala spravedlivého "vyšumění." (pí)

V patách impéria: Omán a Írán o krizích v regionu


Nejvyšší Vůdce Íránské Islámské Revoluce Alí Chameneí se setkal s Ománským lídrem Kabúzem. Podtrhli nutnost politických řešení pro region (tak jako Amán v odpovědi militantní Káhiře) ale ovšem i ekonomické faktory.

Ománská strana zdůraznila nutnost všeobecného návratu ke spolupráci a umírněným vztahům v regionu, žádala pevnější pokračování logistického projektu Írán-Omán-Uzbekistán-Turkmenie.

Šéfové dvou typicky sousedských zemí se shodli na příčinách současné krize v dlouhé řadě zemí regionu v zahraničním vměšování a intervencích (Irák, Líbie, Somálsko), dále poukázali na příčiny krizí v podpoře extremistickým silám a řešením ("jednou ti jindy oni"), a v neschopnosti post-koloniálních Arabských vlád zajistit atmosféru jednoty a spolupráce nad rozdílnými společenskými ideály, a tak v neschopnosti vymanit své lidi z nesnesitelné ekonomické podřadnosti vis-a-vis relativní blahobyt na Evropském břehu rybníka.

Ten je poněkud zastíněný snahou zakrýt Evropskou rozpočtovou neschopnost (indikátor totální korupce) řečmi o krizi, rozpočtové odpovědnosti, a nedbalými škrty pro efekt, což má zneviditelnit rostoucí a rostoucí schodky, a tak zajistit volitelnost neschopným, a také umožnit medializovat "parciální úspěchy" na křivce neúspěchu. Samo o sobě to "krize" není tak markantním problémem, jak by si pro-korupční média přála rozhlašovat od nevidím do nevidím.

Média, ovšem: se všemi těmi experty, které známe dost podrobně i jako zlatokopy v tůňce "Izraelského práva sebeobrany," hrozby zbraní hromadného ničení, ideologické zvrhlosti a luxusního velení v anti-okupované Korey (připomeňme, že velení nad vojsky ROK má Americký viceroj), války do posledního šroubku namakané a spočítané, s všemi těmi bagry a nuklidy.

Se všemi experty na vrozenou teroristickou povahu Muslimů, na těkavosti regionu a raketové štíty, a konečně experty na nové strategické pilíře zájmů věrně přešlapujícího amerického Impéria.

Experti a média si namastí kapsu na kdečem, zvláště když nevolitelní a jejich zahraniční sponzoři sypou, ale v důsledku nejsou tyto případy veřejných mluvčí ničím jiným, než takovou zpěvačkou, která lepí své alkoholické dluhy tím, že si nechá zrežírovat do posledního slova a písmene zbytek svého života tak, že za takovým životem prosvítá jen a pouze scénář nějakého chorého mozku, což je vedle smutného ještě také všelicos dalšího. Tak snad by mohli vzít tito experti na Úvěrovou a Komoditní krizi v čele s Václavem Klausem poslední šek, a za něj také vstoupit do blázince, a to pak opublikovat? (pí,IRNA)


  1. Je velmi zajímavé, že údaje z Pakistánu, o masakrech na Syrské opozici 1982, které měl na desítkách tisíc provádět Asádův otec, tehdy Prezident zřetelně koincidují s vojenskými zájmy USA a SSSR v Iráku, s tzv. vnucenou válkou proti Íránu. Vedle přezkoumání, zda tato zkazka ze Sýrie neleží v Pakistánu pouze v několika číslech Tajmsů, a ovšem, zda Ruské Zbrojení Husajna proti Íránu také neleží někde v Pahlavího oblíbeném tisku. Trvám ostatně na tom, že část "důkazu fanatičnosti" na straně Husajna padá s argumentem pozvánky Amerického Vyslance, aby "Sadám provedl mezinárodně podporovanou intervenci v Kuvajtu," čímž získáváme až až prostoru, abychom tvrdili, že Irácká válka proti Íránu nebyla vedena Iráckými vojsky, ale důsledně provokována anebo dokonce vedena gerilami MKO, které na př. "kvůli podpoře USA tomuto hnutí" musel Irák "tolerovat." V tomto ohledu bychom rádi ještě obdrželi nějaké ty taháky z dotčených regionů. Zatím stále zvládáme jako obhajoba Sadáma úplně očistit, přinejmenším v "zločinech proti lidskosti," chemických zbraních, a invazi v Kuvajtu, pokud ne ve vynucené válce. Z našeho Evropského hlediska je to status quo nad řádně zprofanovanou verzí historie, a totéž se pak vztahuje na Syrskou opozici 1982. No, přinejmenším sotva souvisí s živly, které se za výrazného šťouchání do zad promenují v Sýrii dnes. Zvláště by nás pár nových argumentů do pranice potěšilo nyní, když jsou tyto události omílány úmyslně pro ovlivnění názorů na Sýrii, Egypt a pod. Arabské Jaro je víceméně jak jsme hádali nejprve: na ekonomických faktorech odpěstované prostředí pro intervence, v popředí pak stagnace anebo luxusní život neefektivních politiků. Ozbrojený rozměr vylíčeného schematu pak doplní tvrzení, že Studená Válka skončila, ale zbrojení v regionu nepřestalo. Jaro je tedy kool (pí,NiW,IRNA,GR,ALT,ML)
  2. Turecko a Írán společně ostře odsoudily užití jakékoli chemické zbraně v Sýrii, Írán se pak lehce odlišil od Turecka svým důrazem na hrozbu extremistických a teroristických skupin v Sýrii. Každopádně si troufnu po delším sledování přivítat Turecko mezi opozicí ozbrojené intervence, protože myslím, že na základě vlastní zkušenosti, ne příliš odlišné od Iráku, Jordánska či Libanonu má na tento postoj absolutně právo. Tím bych rád apeloval na ty návrháře názoru na západě, kteří již rok a půl nevynechali ani jedinou příležitost, aby vrhli na Turecko kupu hnoje, využívaje tak kdejaké křiklavě ubohé příležitosti. Dovolím si to vzhledem k tomu, že jsou to titíž lidé, kteří jinak vehementně chrání slovem i slovem Írán, a nabízejí se mi tedy ke kritice svým zřetelným rozporem v cílení obhajob a kritik. Myslím, že je skoro na čase, abychom Turecku zapěli oslavnou ódu, samozřejmě bez ohledu na názor demonstrantů, protože komu jinému vděčíme za to, že různé nenapravitelné velikášské neuváženosti plánované k vykonání "mimo OSN" pod rouškou NATO a ohromnou finanční záštitou jeho propagandy a cenzury, spadly zpět do aktovky (ne)možností NATO, a nestraší nás tak stovky tisíc padlých za několik měsíců jako v Libii, přičemž politické řešení již evidentně nejde časem ani blíž ani dále, a je tak v rozporu s tvrzeními Britů a dalších vyjímečných NAŤÁků "stále stejně na dosah." Tvrdili nám přeci, jak že je vše urgentní, a nekonání NATem (mimo NATO = vystoupit z NATO) teď znamená nemožnost politického řešení zítra. A přeci vypadají základní překážky dialogu v Sýrii jako na začátku: stranění jedné straně, zbrojení, reduktivní pohled, ultimativní rétorika a hra na city namísto konstruktivní politiky dialogu, falešná hra "sjednocování opozice" a pod. Jedním slovem pokrytectví, výkřiky a osočování - něco, co by v ideálním případě úplně obrátilo naše chápání, kdo má a kdo nemá být na Ženevské konferenci. Pokrytectví, oslí hýkání a nefunkční konference zásluhou nejhlasitějších "názorových autorit" (pí,IRNA)
  3. Zrušení manévrů USA v Egyptě vítáme, ale jenom tolik, abychom zase mohli pokračovat v držení palců Egyptu, aby se - doslova - dal dohromady. Chápeme sice aktuální hrozbu medio-kratických extremistů, navrhovaných již několika Západními deníky na vládu v Egyptě, ale na druhou stranu chápeme také, co činí tyto "experty na vraždění a demokracii" onou aktuální hrozbou. A je to stále totéž, čím se Egyptská prozatimní vláda, jak jí leckdo v Egyptě nazývá, diskredituje. Kdyby jejím úsilím zmizel rozpor mezi Politikou a Bratrstvem, nemohly by ozbrojené skupiny sehrávat svou roli, ale označením Bratrstva za velení ozbrojených skupin jsme prostě v začarovaném kruhu, takže nám nezbývá než podezírat místovládu, že oba jevy nechce kategoricky rozdělit, aby se zbavila reálné politické konkurence a síly v Egyptě. Nebudeme zde naprosto vůbec přesvědčovat Bratrstvo, že rozumnější ustoupí, když nevidíme ani za nehet iniciativy - rozdělit dva jevy - u místovlády. Propuštění Mursího na Západ jako "šéfa opozice" a odtud mediace je tak jedinou alternativou nefunkčního nátlaku na obě strany, a pro Mansúra bezcennou tretkou, kterou si rozhodně může dovolit pustit: představme si, že jsme bývalá Afghánská elita někde v Pakistánském vězení. Proč by nás nepustili, když jim k míru chybí ne-vojenská, politická inteligence na straně povstání? Navíc nefunguje ani nátlak armády na vládu směrem k navrženému rozlišování, takže co ještě žádat, abychom nebyli jak v Afghanistánu. S výhledem deseti, dvaceti let nulové budoucnosti, plné nesmyslné okupace a obětí? (pí)
  4. Že Americká Státní Pokladna (NT) ekonomicky ovlivňuje politiku Libanonu destabilizacemi regionu je v sousedství agresivního a zlodějského "Hebrejského" státu pochopitelné. Tolik k nevtíravé reklamě na prohlášení NT o Hizbaláhu, za kterou pokládáme únosy Tureckých pilotů a bombový útok v Bejrútu. Rozuměj údajné činy hnutí "Kadáfího brigády" (Aisha Brigades) a "Pozdravu z Íránu" (Visitors of Imam Reza). Z těchto dvou mediálních realizací jejich mediálnost přímo čišela a čiší o to více, když se hned na to s důstojnou odmlkou rozchrmlá národní pokladnice u čtyřech Libanonských osob o Globálním Mraku Hizbalážského teroru, a spolupráci Íránu s Al Kajdou. Že by pokladnu rozmrzely neúspěchy inscenací v Panamě a Adenách, a jala se hned unášet piloty a strašit Libanon sektářskou hrozbou? Ovšem když začerní na papíře 4 členy této Libanonské politické strany, není to žádný důkaz ničeho, spíše evidentní VIP povolenka hlavním sponzorům Zla k Centrálnímu Mikrofonu Světa. Je to pouze další ukázkou, jak USA umělecky uzavírají neladné špičky durch vylhaných bezpečnostních strašáků v Íránu. Resp. naslintaná lejstra o "hrozbách světových režimů" do složky "souvisí s Íránem." Tehrán v následnosti na oficiální re-publikaci Amerického doznání na násilné poškozování demokracie v Íránu, kdy CIA násilně svrhla první demokratickou vládu v Íránu a nahradila jí líbivým a vyměklým pro-Americkým a pro-Sovětským Šáhem reagoval na diskusi o svém jaderném programu a příležitostech po volbách v Íránu tak, že by Írán v mnohém projevil ústupnost, kdyby se USA Íránu omluvily. Již třicet čtyři let Íránští voliči hází do uren své hlasy s vědomím, že USA zničily 50 let Íránského demokratického vývoje, a s vědomím, že USA počínaje odstraněním násilně dosazeného Šáha Pahlavího Írán persekvují: sankcemi, osočováním, včetně tzv. jednání o jaderném programu, která jsou pouze záštitou permanentních brutálních sankcí proti Íránskému lidu, které nepotřebují ke svému uvalení nic, než stokrát arbitrážemi a odborníky OSN vyvrácené bláboly. To vše nutně průměrný Íránec bere jako pokračování perzekuce svého národa, kterému patrně pro oči USA demokracie sluší méně, než dodnes médii předkládané korunované alternativy, hnijící někde s flaškou na Floridě. Čili nový prezident nově navrhuje omluvu, je otázkou co za (i bez protislužby brzy nutné) gesto nabídne (pí,IRNA,NNA,AA,NNN)
  5. Rvandští delegáti označili smluvní mírový a jednací proces ve Východním Kongu za uspokojivý, elementy na hranici pak provokují za účelem, aby Konžský prezident osočoval Rvandu z podpory diverzantů M23. Ti jsou ku spokojenosti Konžanů ostřelováni jednotkami OSN. Naposled západ využil Rvandu, aby odtud "přivedl terminátora Ntgandu k soudnímu dvoru v Hágu," kde se, jak jinak, ukázalo, že je to nikoli "muž známý jako terminátor," ale bezcenná figurka, která chtěla emigrovat, a tak dostala k tomu i příběh, ve kterém nezůstane na Rvandské a Konžské vládě nit suchá. Jinak příběh skrývající podporu USA skupině M23, a další dezinformační aparát ukotvený v regionální politice Rvandy a Konga. (pí,NNN)
  6. Somálský Somaliland naopak zasahoval proti sektářským nepokojům, a zdá se, že jeho bezpečnostní aparát je vcelku objektivní a efektivní, což nám dává nahlédnout, tedy, pokud je to v regionu Džuba podobné jako v regionu Somálie, proč jednání Mogadišu s Džubou o výsledné federaci váznou ačkoli rámcové dohody jsou již podepsány a v platnosti. Ze Somálska se však zatím podrobnosti konfliktního zájmu v bezpečnostní sféře nijak nehrnou. Ale také to vypadá, že by se země mohla dát velmi brzy do pořádku i bez našeho vhledu. A možná si to myslí i Somálští, a proto, i bez vysoké úmrtnosti žurnalistů, by nám nějaké vážnější detajly nenabídli. Zvláštní je, že Západní bezpečnostní aparáty, a zvláště ty Evropské tyto informace mají, ale pečlivě se snaží, abychom "ze" Somálska znali jen famózně odsouzeníhodné vtipy. I zde by prospěla pro-turistická iniciativa ála Indonésia a Irák.. (pí,NNN)
  7. Nezájem o 600 mrtvých a sprosté využívání tragédie v Sýrii: to přímo vyčnívá z fr. prohlášení, že oběť v Ghoutě je trestuhodná, anebo nešťastná, v závislosti na pachateli. Tento přístup vnímají všechny, i extremistické strany v Sýrii s absolutním znechucením, což lze doložit i z Líbie, kde právě tento přístup je dnes mj. důvodem a příčinou opakujících se útoků na západní vyslance. Stejně tomu je u Obamovy "červené čáry," kterou je podle něj "chemický útok Damašku." Hned se totiž nabízí otázka, a "co kdyby?" K tomu se pojí zkušenost, takže máme "a když?" Z toho plyne jen to, že jsou oběti za určitých okolností Franko-Američanům šumafuk, hlavně aby pěkně posloužily nějakému tomu ostrému slovu, nebo dokonce jako záminka. Trvám na svém, že intervencí vis-a-vis Turecko-NATO jen straší, aby odvedli pozornost od vyškrtnutí důležitých hráčů z Ženevské konference, a aby i tu konečně předělali na latrínu zbrojařské propagandy: zbroj kdekoho (sic) v Sýrii s námi, nebo zbroj proti nám. (pí,NNA)
  8. I přes politickou laxnost Bezpečnostního Koncilu OSN, OSN přijalo promptní návrh Libanonu na inspekci v Sýrii. Na tu již bylo stříleno, inspektoři se s identitou střelců ani se škodami zatím příliš neventilují. Možná je to tak dobře. Realita teroristů v Sýrii již nepotřebuje zvláštní propagandu, každý si některé věci domyslí, spíše je třeba udržet situaci stabilní, a dotlačit světové velmoci ke kapitulaci, a odhalení jejich podstaty v konfliktu. Teprve u té kapitulace se rýsuje jeho uzavření, nejspíše i politické. Dokud není poražena do posledního muže západo-východní a regionálně-sektářská rétorika u Sýrie, není jednání v agendě ani jedné strany, vč. těch dvou stran v BK OSN. (pí,NNN,NNA,AA)
  9. Mnozí analytikové v Pakistánu a Afghanistánu trvají na náhledu, že události v kanceláři v Katarském Dauhá byly sabotáží, která měla vyřadit Kábul ze hry, a postavit k jednacímu stolu jenom Talibán a USA. A to ačkoli trvá i názor, že toto osočení zahraničních hráčů bylo jen jakousi "libůstkou" těkavého Karzaího. Nu, zatím to vypadá, že jsou USA + - ze hry v Afghanistánu, a tak Obama stihl ztratit tvář ještě před tím, než blahosklonně zopakoval své plané sliby o zavření Gitma (pí:BNA,NiW,IRNA)
  10. Každý by chtěl mít jen cizí starosti. Ale když se podíváme, kam to s tímto přístupem dovedla Americká "zahraniční politika" (dávám do uvozovek, protože Američané do toho zahrnují i prezidentské atentáty a puče) ... (pí)
  11. Malajsie urguje mzn. konferenci OIC k Sýrii a Egyptu: tak berme to tak, že když nic, tak má být do měsíce v Sýrii mír na stole i s propiskami a příslušnými stranami kolem stolu. Od Ženevy bych čekal děravé kapsy, a podle toho bych si na ní udělal čas. Pokud to OIC zorganizuje, není problém tam natáhnout celou OSN bez jednoho, dvou zákulisních impérií (pí,NNN)
  12. Rebelové postupují
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama