NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

πα 4.9.:S Islámem měl pro naše oči padnout Mohamed jako zdroj zla

4. září 2013 v 21:24 | sah |  Novus


Zatímco z pozice snad jediné šance pro totálně nutný a také zcela úplně jiný - než jej vidí provizorní Prezident - dialog v Egyptě jsme žádali fundamentální změny v produkci tzv. Justice, zjm. ve věci Mursího, Evropa, zdá se, se spokojí se závěrem, že se Mursímu daří dobře, cítí se utlačovaný, nesmí již měsíce s nikým mluvit - a ještě jinak »může za všechno« to, s čím si provizorní kalifát neví zrovna rady - jak se nechal slyšet Evropský protějšek Mansúra, šéf eurozahraničí Baron ze Sendviče

Zato v Súdánu člověk vidí jádro Islámských problémů v jeho nahotě: za všechno může ten druhý, třetí má vě věci největší slovo, a Katar je zárukou, že vzájemné osočování je v rovnováze s chamtivostí místních bojůvek - vesnice od vesnice nacionalistických, a každý se dostane ke slovu, alespoň co se týče překřikování, proč to nepůjde tak, jak se předtím všichni nenapravitelní agresoři načapaní při svém vlastním rozkladu a převratu plni strachu a smířlivosti z odhalení shodli.

Nezúčastněný filosof si musí povšimnout, že závody v pokrytectví jsou jistě ve svém maximu, neboť - bez ohledu na prorostlost tisíců Hizbaláhů Palestinskou "politikou" a Izraelskou "bezpečností" - kdyby byla Palestyna ~ plným právem označená Aláhem za znečištěné zahrady Islámského myšlení, kde trest nemine mnohé, Izraelské kojoty především ~ opravdu upřímným molochem celého Arabského světa, panovala by jistě ve všech ostatních prkotinách a dětinskostech, počínaje Karzaího fňukáním, Marocko-Alžírskou hrkačkou, či bábovičkou? (záleží na tom, kdo Sahařany spíše vychoval a kdo spíše rozmazluje, či kazí...) - konče absolutní a neústupná shoda.

Jak ale vidíme, Muslimský, ale bez rozdílu i Islámský svět má za potřebí skákat z prkotiny na prkotinu, a když se ozve vyděšené zvolání z Malajzie či Íránu, hned se všichni ti hádaví blázni vrátí z hlavy na nohy, a s nejvyšší pietou nasadí úšklebek majestátní moudrosti, a všichni se - právě tak načapaní na vlastním obratu - zcela obecně shodnou na všelijakých palestynských nutnostech, zaklejí si na pomýleného pseudožida, a aby nervozita v pietních sálech "pro-palestynskosti" (nebo na pohřbu Islámské vůle a rozhodnosti?) vychladla úplně, ti nejotrlejší nahrnou do Izraelské šatlavy nějaký ten urážející peníz, takže nemáme pochyb, že tu máme co do činění s obdobou západní piety v Somálsku - kde se všichni ponejvíce shodnou na tom, že zájmů je dost na to, aby dokazovaly vrozenou péči a starostlivost, která pokud možno, aby se držela zpátky, aby Somálce ještě více nezkazila.

S tím mají na Západě zvláštní zkušenosti: kolika národům již třeba takové NATO, anebo "koalice vilných" (často též velice spravedlivých..) tak moc pomáhaly, že až chudáka doupomáhaly k naprosté zkaženosti. To je pak opravdu třeba se svou pomocí váhat, a stokrát své zásoby leteckého benzínu a přikrývek převrátit v ruce, protože každá další pomoc může dotčené chudáky - ať už v Iráku, Líbii nebo Pakistánu nadobro zkazit. Skoro by dnes lahodilo uším, kdyby tito prohnaní podvodníci, ať už v Londýně, Vošinktonu, Bruselu, Moskvě, Rijádu, Ammánu či v Praze říkali sice, že Damašek je sprostý vyvrhel, ale namísto pomoci potřebným by zbrojili tento Damašek, nadzásobili jej vším, od potravin po luxus, a ještě by "proti-opozičním elitním politicko-bezpečnostním komandům" ušili noblesní utlačovatelské vestičky.

Na obou stranách louže je tedy jasné, že právě dnes ve své nahotě a naivní nezkušenosti vystoupila do popředí otázka, nejen jak vůbec pomáhat, ale zda se o to vůbec pokoušet, zda by nebylo lepší úplně obrátit pozornost všech národů sama k sobě, a svým nadmutým morálním kozám, pokud možno spustit program neproliferace nejen jaderných, ale vůbec jakýchkoli zbraní, a ponechat jak všechny pietní otázky jiných národů, tak všechny tuny vlastního Kašmírsko-Kosovského hnoje vůbec jenom národním myslitelům, a nezametat tak s ideologií "intervence" anebo dalšími částečnostmi, obvykle specifickými pro nějaký neschopný všetečný národ, ale zamést celou tou obecnou ambicí, která si z přebujelého žurnálu vzala do hlavy, že bude přemýšlet za jiné, anebo se dokonce v tomto rozpoložení sdružovat, apelovat na nabubřelá válečnická monstra, a vyhledávat další témata v žurnálech, do kterých je nutno napumpovat lesy bajonetů, moře nášlapných min, a megatuny závadných potravin a léčiv.

Není tedy otázka jak pomoci, zda má být OSN takové či onaké, ale, zda celá ta sešlost vůbec, má zbrojní pas na jakousi společnou administrativu: zda si tím čistě z pokrytectví a z naivity svého svědomí tato nesourodá žumpa vládnoucích struktur a teorií neotevřela pouze další bitevní pole, ve kterém již nejde pouze o zkažení anebo pozvednutí žurnálem vypreparovaných živlů ze světového kolosu, ale naopak právě o to, aby se mohly mocnosti před sebou přetvařovat, se pomlouvat, aby takřka vybavily své jaderné megatuny a kazetovo-uranové posypy houfem cynických štemplů, a ještě si vylévaly na hlavy stoky cynické pomoci, uštědřujíce si zhusta různé pozornosti a asistence, a zvláště se společně dojímaje nad zkrvavenou obětí své ničemnosti vespolek.

Jak by potom mohli Islámští politikové jakkoli dosáhnout sjednocení v rámci této myšlenky, anebo sousední země různých bratrských konvergencí - když je Islám, stejně jako sousedství pro všechny tyto vůdce nejdříve politickou, anebo dokonce volební či nacionalistickou otázkou, často snad i přetvářkou, a teprve potom, z logické důslednosti, nikoli z repertoiru možnosti - společným zájmem či zaměstnáním.
A právě z tohoto oboru je dnešní Krakenovská společnost obracející své zraky na společnou otázku, na př. Palestiny; pramenem spíše v schopnostech logiky, které jsou jistě společné i po odečtení Islámu, než v Islámu samotném, neřku-li právě v bratrství této "Islámské" sešlosti. Totiž, kdyby nebyl Islám, či Palestyna - ale podobně i u ohnisek "zájmu" západní "společnosti" - teprve "na ráně," když se všechny pohodlné transparenty vyčerpaly, ale u samotného zrodu a postupu takových politiků, mocností, struktur, systémů a spolků, pak by jistě "poučení o ne-islámskosti násilného džihádu" nečekalo na jakéhosi Albánce z německo-polsko-českého pohraniční, jehož zásadním osvobozenským hnutím je vyhládlá chudina, pokládající všechno moderní a revoluční v Československu - od Havla po Karla IV za rozklad a doklad poddanství vždy jen mezinárodním režisérům názoru, který má zásadně ten důsledek, že vedle jiného má filosofie prázdný talíř, takže žije často až v nevysvětlitelných podmínkách. Přičemž teprve toto jej přivede k názoru - v rámci pan-epochálního konzervatismu - že Arabové se rádi dělí o své jídlo, a tedy bude na Islámu něco, co drží tradice zdravé, co by bylo dobré přenést a prohloubit i do Evropy.

A postupuje-li takto od hladu precizně a ke odkázané kritice Muslimské jednoty a její ideje filosofický tradicionalismus "zástupů pravdy" - a tedy Islám, co máme tu čest odhalit pod totožnou nálepkou ve "společných perspektivách k Palestině" ~ snad ne "svrchované zájmy" kdekoho v kdejakém národě - které jsou tak vrchovatě rozporné, až do plamene na Západě posvěcených válek, že je přímo fysikální nutností, že se všichni přistižení poběží -někdo s dináry, jiný s řečmi - omývat Palestinskou krví, a chrchlat své pokrytectví na Hebrejce - nebo jejich atrapu - která je ostatně v totožném oboru významným profesionálem!

Pokud se má - dosud pravý a čistý lid Islámu v mnoha oblastech bouřit - pak nikoli jako rtuťový běžec v kapilárách mocenských struktur, nikoli proti loženým rozporům v systémech "demokracie," ale vůbec proti všemu, co si nad Islám předsevzal naplňovati. A zvláště zde si musíme všimnout, že demokracie by mohla být výsledkem leda náhodou, nebo až "pro parádu" - čili mluvíme o tom, že zejména Amerikou formulovaná doktrýna, která bohužel Muslimstvu začala dělat svědomí, musí být tím svrženým elementem, a s ní vše, co Americe tyto hlasité a vlivné formulace a k nim vedoucí zkušenost umožnilo. Padnout za oběť Islámu zcela zřejmě musí peníze, a mír se Západem. Jaké může Muslim mít peníze se Západem vespolek? Otěže vlastního otroctví nebo vydírání? Pozdvihne-li Islám v celé své lidové základně zbraň proti obchodování svou zemí a svými hodnotami, pak mluvíme o "humanitární jednotě", která se obejde naprosto bez všelijakých demokracií, a dalších líbivých cingrlátek - která jsou Muslimskému národu vnucena co děvce.

Z tohoto hlediska je konečně Palestinská intifáda, natož ve svém dnešním "stupni" naprosto jasnou šarádou politické fušeřiny a militantní pomatenosti - protože víme dobře, jak by vypadalo bláznovství některých hebrejských, kdyby kol kolem, co je Arab arabem a Orientálec orientálcem vládla takto determinovaná bezrozdílná intifáda, která by sotva dbala i takových veličin, jako mohli být Íránští revoluční vůdci - i takové stavby by rtuťovitá jednota Islámu raději pohřbila ve své valivosti - než aby nechala ze svých geografických a etno-sektářských lokalit západní gurmány vybírat, a ukazovat, že ten či onen snad má zájem strkat prsty Násilí-Islámu do širého - a bezcenného Západu...

Požadavek demokracie je jen pláštěm komplexního stroje vykořisťování, který by se svými tisíci a jedním prsty v světovém nepořádku - a s nepořádkem, který ukládá a cementuje do sebe, byl bez takových střídajících se plášťů sotva v něčem "hvězdou" nebo "šampionem."

A proti tomuto požadavku musí právě praktik Islámu - lid - demonstrovat, a formulovat své hodnoty a sílu: znehodnotit své poddanské atrapy demokracie by mělo být naprostou maličkostí, a do úplného demaskování utlačitelských orgií v západní ideologii "globální společnosti" musí být Národ jako rtuť schopen stupňovat svou svévolnost.

Pro Západ to neznamená žádný menší požadavek, než sám sebe očistit od všech těchto tendencí a spolčení ~ k čemuž je zde již mnohé vespod připraveno - a pokud toho není vrch západní struktury ~ nikoli společnosti - schopný, měl by si alespoň hledět toho, v jakém stupni je právě naježený Islámský odpor - zda již jednota nevře kolem svého vězeňského dvorku kopími. I Impérium by mělo udržovat svou schopnost kapitulace, a neplýtvat pro naduté ambice svých "vojevůdců" marně životy a silami ku svému úpadku.

A jeho odér znamená již i osel. Úpadek tohoto stroje na pokrytectví a bezúčelnou krutovládu zní uším poněkud co bezohledně posilující hlasité sympatie orientálním častuškám - na úkor zajedených amerických "hudebních" žánrů; protože chobotnice americké hudební sterilizace Evropy je nemilosrdná, a i Americe ponechává na výsluní jen kořalkovou pěnu a výbušné hýkání, prostituci všeho druhu - takže co bývá zavrženo s celou "frontou" americké kultury zvuku, to moudrý Američan nemá proč ani záchvěvem politovat - neboť americkou kulturou je právě americká kultura zavržena první.

Na západě tedy musí povstat optimismus, a vnutit celému zornému poli oblastí jiné vůdce - zjm. zabrzdit vedle orientálních vývojů v totální ústupnosti - jenom tak bude mít vítězství Islámské jednoty na západě příchuť hudby - v jejíž starobylosti zanikne každý pohled na hnijící imperiální sny - a jejich ovládací latriny neschopnosti. Bezúčelně kruté Imperium musí nejdříve zadusit vlastní kulturu, aby pak toto mohlo činit ostatku světa.

A neschopnost poznat sebe sama je vlastností výlučně tragickou. Zvláště pak, musejí-li to za někoho učinit jiní. A u kultur by i tragédie nepojala všechny barvy a hloubky žalu, které si touto neschopností poznat se naservírují.. Zde je Írán přímo povolán, aby své vklady zúročil, a nejspíše ještě mnohé nutné změny v Orientu a na Širokém Východě budou právě zúročením perské vytrvalosti v agresivní politice nevměšování, kterou, jako mnoho jiných perských předností většina muslimských vůdců postrádá, a tak budou z větší části právě v tom nesouladném cirku cvičenosti a artistična, který je rtutí smeten, překocen a pohlcen. Velké změny lze při troše upřímnosti vlastního názoru přeci hledat jenom v Íránském pohledu, který je možná ne úplně probuzený, ale rozhodně tím ještě nemáme tu čest s podnapilou, malomyslnou opicí, jak je tomu na mnoha plážích tzv. Demokracie.

Nelze ovšem usínat s představou, že nový svět je jen jakýmsi výběrem Íránských aktiv z ústavu Budoucnosti. Islámský lid musí nejprve sám odstranit své škodlivé společenské a tedy myšlenkové elementy: teprv pak mu budou ustupovat z cesty i ti vládcové a duchovní, které o to nikdo nežádal, a přesto se budou tomu lidu a jeho myšlence klanět. Protože Bůh nestvořil duchovní velitele jaksi k tomu, aby ve svých samotách čněli z mnohabouřlivého moře věřících, a honosili se právě svými výškami a útesy. Mnohem spíše jsouť jim ponecháni ti přední z ducha, kteří řeky do svých koryt vedou, a teprv tam, kde země zákona přikáže, velí rozlévat se v moře. Ti pak, kteří vědí, kdo řekám rozkazuje jsou člověku oporou a tak pod jeho ochranou v jeho záplavách, vysycháních, a i bojuje-li proti řece nespravedlivosti a i v jeho času proti moři cizáctví a mrákot vlažné pomatenosti.

Dnes, včera a ani zítra nebylo otázkou, dá-li se Saúd ke spáse Damašku - ale kdy konečně jejich společná a v sobě pevná mohutnost zaplaví oba z oněch, a nenechá ani jejich nejvyšší, ani všemožné jim protivné rebelie mluvit za svoji pokřivenost od lidu - jednoty, a tedy od Boha, a nikoli od Islámu, který je proti filosofy západu oceněnému potenciálu orientální a arabské lidové životnosti pouhým prachem štěků a skřeků svázaným v milované knize. A takový prach právě vidíme na hřbetě Palestinských - již svým bláznovstvím zaslepených? - mnohé veliké i malé svých zemí směňovat.

Velký podvod tak nemá jenom Západ...

Člověk se stěží domůže u Boha - u toho prostorných záměrů - lepšího hodnocení; i při nejlepším svědomí padají Boží věna filosofovi na hlavu jako obrazy vlastní nedostatečnosti; ničím se člověk nepozdvihne mezi absolutní ideály svého Boha; žádný krok není posledním, a každá neposlednost pálí jako žíla červivosti. Na druhou stranu takový Nýčovsky neposedný Boží živel ničeho nedosáhne, když se posadí na hlavu těch, kteří se jako Americká Výsost posadili na oblaka vedle Višny a Šívy, i ani kdyby si k tomu donesl Bohem vysvěcený a přiznaný bičík. Jiného ražení jsou ovšem Perské koně - ty nemají jednu zadní ve stoce hnilobnosti, druhou v ďáblově hubě, a další dvě pro smích i nejmenším z ubohých posměvačů, aby tak poskakovali v kruhu svého běsnícího vězení; ani jedno oko pro slepost a druhé pro strach a zastrašenost - ty člověk osedlá, a samy již bitvu najdou a v ní pevně podepřou rány svého vůdce - takže i nejmenší z nejmenší má na nich hřbet vládcovský a zrak božích mužů, a takřka i Mahdí na takovém koni sklízí na svou hruď odznaky Boží v zásluze toho koně. Na druhou stranu špatní bojovníci uvrhnou i takového vraníka z vyvolených v Boží prchlivost / kůň bez jezdce se do bitev nevrhá / a ne každý je tomu koni vhodným vůdcem a pastýřem.

Jistojistě však utlačený lid nemůže sedlat svými nejlepšími vůdci místní šváby, ani vést bez koňského útvaru bitvy pohrabáčů a velbloudů, a už vůbec ne sedlat nejlepší koně pro své krajnosti, a pro kapitány svého vyvržení na ostrově samot, svého rozbití o útesy rozdílů, nebo generály své pomsty a malosti. Šváby nutno srazit mezi další vnitřní škůdce, vůdcové velbloudů zaslouží pěchy, jednotu a správu četných malých věcí, vyvržení velitelé odejmutí řad i pozornosti hlasů, a zkalení malostí mají ze svých útrob nejlepší vydat, aby ti do nejhorších bitev skryté nejlepší vůdce národa vyhnali. Protože tam jistě bez nevole a krátkostí své nejmilejší místo zastanou. A pokud jistě z nitra všech těch národů nevstane pro perského koně svrchovaný vůdce a budoucí hrdina, nikoli z matně přesvědčených, pak povstane opět muslim proti muslimům, a jednota v malosti, připravená k "velkým změnám" by mohla proti nepříteli stejně dobře obstát s Perskou mršinou, s družinou švábů po kapsách a s červem v jílci. Taková jednota věru lépe by zřekla se v manželství mužů s kozly a žen s prasaty, a po vzoru Bagdádských vzdorovala - ne nepříteli - nepřízni svou prostotou, nahotou i hadrem, a uvědomělou hloupostí - která odloží trest brbláním v řadách nepřátelských armád.

V takovém však případě to, co jsme s vtipem žádali po Západních mocných žádejme po těch mezi západními filosofy, kdo dosud žil lazaretovým puchem muslimského utlačení. Protože pokud přijmeme tuto formulaci Muslimské jednoty jako jasnou a srozumitelnou, zatímco Islámští zadupou své výšky ještě hlouběji i s jejich vůdci, hrdiny a veleknězi, přeci se nevrátíme do země ne-rozumu, kde Slunce nevychází, abychom takový slepenec nevraživé, úpadkové zabedněnosti udržovali při životě svým ponižujícím kodákáním o "právech Damašku" a jakési "nutnosti" Islámské a regionální Jednoty, když mu nejlépe osedlat mršinu a vrhat svá děcka na útesy němé co Západní duchovní jalovost a nepodložitelné vyvolenectví, které alespoň "pračlověka" kreslí jako jeskynního špinavce odporného zvěři, když už zde vlastní národní hygiena kompletně selhala a našla si bezpečné ticho před všetečnými zraky v pochybném technickém pokroku.

Jaká práva by měl vůči nadmutým pokřiveným zvířatům na západě požívat Bagdád a jeho ztrestaná děcka všech časů, když za nimi nikdo není schopen zařadit se hrdě a ve zbroji, a uzavřít tak dalším Západním neřestem před očima kruh útlaku prostředkem dlouhé hradby a všemi jazyky regionu odshora dolů žvatlajícím naježením kopí.

K čemu z našich vlastních pozic ne-sjednocenosti držet mrtvé tělo Islámských všemi druhy přízračných svorek a kleštic, proti červové smršti Západní oduchovnělosti: pokud v něm není ani té životnosti, kterou větřil Nýče, ani té bezvředové sjednotitelnosti a kulturní jednoty, kterou Islám dosud vábil mě, ani zásad a odvahy, bez kterých mluvíme vůbec jen o poskvrně, která nejvýše hledí, přizná-li hanbu, pak nutno přenechat tuto významnou kulturu již jen svým vlastním bolestem, anebo filosofickým mrzákům, kteří pro vlajky a žulu rádi by švába vyslali do boje na mršině, aneb pokládají bezpráví svých mocných za věc o sobě, a důmyslný úřední aparát nad národy za prostředek záchrany slabých a nemocných pro společnost silných a vyšinutých.

Neklademe zde pro posudek další filosofické asistence našim duchovním předkům za mořem malé požadavky: celý region nutno smířit do řad Íránské věci a nic mimo to; jinak snad filosof aby v otázce všemožných Západních agresí bez hnutí brvy odkázal na postačující možnost protikorupčního zřízení mezi mezinárodním úřednictvem.

Na nás i bez toho leží nekonečná můra způsobu vzdělání, který nejen, že nemá nikde v historii osvědčeného vzoru, protože vznikl uměle za naprosto jiných okolností a nejspíše s ne zcela výtečným úmyslem, ale který působí většinu zrůdností společnosti a systému na jejich rozštěpu, který zavádí, rozprostírá a upevňuje, ale také je psychologickými a též logickými degeneracemi, které sám takto produkuje udržován, a konečně nejen zrůdnostmi žití a strojovou pomateností lidí - dokonce i architektura, fyzické struktury omezující druhy soužití, instituce, historický duch a nejhlubší zkušenosti a zvyky jsou zde hroznou zárukou podržení tohoto typu vzdělávání.

Komenský je lživou zástěrou tohoto úpadkového typu - jistě i jeho nepřístupným řešením. Má v sobě totiž vrostlé náboženství - a ani jeho otevřený přístup k rozumu nelahodí otrlým mocným našeho podnebí. Konečně jejich důmyslně zkonstruovaný princip vědy a vzdělání ani neumožňuje nic jiného, než to, co se stalo již několikrát: vše vysoké, a zvláště ozkoušená náboženství jsou zde rozžvýkána školometskými soutěživci na nesoudržnou padrť polopravd a nesmyslů. Ti stejní pak udržují vědu v podobě, která nesvědčí rozumovému růstu člověka - tj. je prodejná, a zavazuje si otroky jejich jednostranností, a zvláště v sobě obsaženým způsobem filosofické omezenosti a slepé soutěživosti, která je nakonec obsažena i ve výsledné logice a jejím zvyku a zkušenosti.

Pokud tedy odhlédneme od věcí spravedlnosti, vysvítá prastará pravda o tom, že a jakým způsobem se člení mezi oba "kontinenty" tzv. "poptávka a nabídka." A ovšem tato pravda je tak nemilosrdná, jako je stará - pokud jeden hledá pomoc, ten, který přispěchal může hledat nejvýš přítele. A pokud první svou potřebu zapře, přijde postupně o všechno své zdraví. Toho jsme vedle opovržení, kterým zasýpají Západní imperia Islámskou kulturu ostatně svědky - Alexandrie, Harant, Izrael posledních milenií ~ a vše se to zákonitě podepisuje na zániku naší literatury, hudby i našich úspěšných náboženství.

Náš způsob vzdělání - se svými mechanismy proti sebekorekci vědy, proti upevňování a rozšiřování rozumu, proti logickému uvažování a tak proti umělecké svobodě, čistotě a proti náboženské společnosti nesnese vedle sebe vznešenost a půvab svého vyloupeného původu = nebo jak jinak nazvat dary, jejichž dárci jsou za krvežíznivé obludy a loupežníky pro samu naši "historii." Náš způsob vzdělání a vědy okleštěný od Boha slouží zákonitě slepotě peněz a destrukci moci. Pokrok zde neslouží lidem, jak sám o sobě nejlépe ze všeho umí prohlašovat a prorokovat, a naopak lidí bezohledně využívá, a kde nutno, obrací se proti nim, protože v zásadě i důsledku slouží destrukci moci - a ta konečně touží vykořenit všechny zdroje, ze kterých by náš lid načerpal vlastní samostatnost: sílu k pokračování vlastní hudby, nastolení vlastního vzdělání, vlastní přístup k Bohu, k Duchovnosti. Pro naše prázdné ruce vždy hořely alexandrie, pro bomby z práce našeho otroctví byla Arabská hudba "šíleným mňoukáním koček."

Naše Televize


/ Typus Miss
Misogynní růže jedu
tlustá nikdy hezká
Plivnout na zrcadlo
/ Typus Superstar
hřebíky kartáč mozkem tleská
na místo cesty vpřed
zuby cedí černý jed
obecenstvo vypíská a vyžene
- že chtěl jim zářit
/ Typus Velký Bratr
a v závěru ponorka
otevře lidem pelechy i stoly
z nichž pro mrzký peníz
rozlívá se do duší účastníků
prudký a konečný, odporný jed
Ještě cucnout pravidelně Tabu?
/ Typus Společnosti Televize
Soutěž krásy
- je s plivancem na zrcadlo s rodem svým - nutností krásy?
přírodním zákonem?
Pohrabáč porot zachrání talenty
pro fronty obchodníků
- toť skoro zákon, mantra
žroutů rušivého obrazu domácnosti,
ničící přirozenou schopnost lidu
- k všímané,
kde lidé se důstojně navzájem pošťuchují
k učitelům hudby,
a malíři sami svým zrakům krásu vybírají,
všude je najednou lidské ponížení
měřítkem krásy, umění

Izrael a Palestyna


Má slaboch v Písmu jen sílu nad nevinnými?
Má jeho Paskvil pro mé Slovo dobrou službu ničemcům konat?
Má poskvrněné a znečištěné zrno důstojnou a dokonalou rodu plodit jen pro jeden závěr z knih?
Nepovýšil jsem ten Národ pro jeho špínu a vady,
aniž aby hradby poskvrny a obrácení, nerozdrobil čas a nepřítel.
Jsem po lupičích hanba tvá bych šetřil tě pro oči spravedlivých,
pro tvé znaky, barvy, čtverce - rodinu či pleť?
Máš názor? Proč nerozpráší se tvé hradby, lid jak rtuť
nevypaří do svých samot světa - rozumní z něj již ohně hasí.
Svůj názor podrž - jak hady visíš z větví fíkovníku,
domýšlej se, že jsi takto jeho nejvnadnější plod.
Až jím zatřeseme, zpupnost zažene hady do všech stran,
a nebývá nikoho, kdo by je spěchal na koni do země zadupat.



  1. Putin: intervence USA v Sýrii je snahou vyhnout se konferenci v Ženevě, která je díky Palestině nadějnou událostí ještě před koncem roku. USA tak navíc ignorují vůli všech zemí regionu..
  2. Ta kázání v Iráku, která vyvolávají sektářský strach, a pravidelně urážejí Iráckou vládu, v podstatě zavírají oči nejen před určitými teroristickými organizacemi a zvláště pro posvěcení jejich verbířů, ale též před historií, když podkládají šíření tohoto sektářsky vyhraněného strachu "historickými plány Íránu" a USA proti Iráku. Nejen, že se tak úmyslně tlumí závažnost amerického zločinu na populaci (srovnáním USA s neposkvrněným Íránem coby pouze "konspirátorů"), kultuře a krajině - na budoucnosti, ale zcela jsou zde slepé oči pro Irácký prim v agresích anebo jejich krytí - vůči Íránu. Lidé by měli tyto kazatele srovnat Konfuciovou metodou - postavit nad pokřivené jejich utlačované - v tomto případě vyvolit ty kněze a šejky, kteří cení budoucnost nad minulost, a váží si vřelých vztahů obou zemí dnes, a umějí z toho čerpat. Zvláště tedy duchovní, kteří razí smířlivost v regionu i vůči Íránu, a nehrají si na náboženskou opozici Irácké vlády. Konfucius předpokládal, že se tak pokřivení sami srovnají. Je otázkou, zda ještě frustrace, ze kterých tito kněží těží leží někde jinde, než v krytí teroristických skupin a zločinů.
  3. EU rozložila kritiku v Egyptě poměrně správně - označila Mursího za nikoli organizátora (ani soudy na něj nemají zrovna přesvědčující žalobu k prosincovému procesu), ale neprozíravého viníka proliferace ozbr. skupin, a ovšem odsoudila nepřiměřené akce policie. První má, a nemůže přesvědčit Bratrstvo k pro-stabilizačnímu a pro-záchovnému ústupu od protestů k dialogu - nemůže kvůli faktorům v jednání vlády. Druhé ovšem donutilo přechodné vnitro odlišit protesty od zdrojů násilí - námi a kdekým navrhované bezpečnostní speciality čekaly mezi policisty, a po obvinění z nepřiměřenosti tyto potřebné mechanismy získaly svůj hlas "nahoře." Tak máme Mansúra donuceného objektivně rozlišovat faktory bezpečnostní situace do potřebné hloubky, tedy na zdroje hrozby, a na živné jevy společenského prostředí. Teprve od momentu, kdy Bratrstvo nemůže být využíváno pro svalování všech problémů, je otevřena cesta pro Mansúra a moc kterou zastupuje, aby dotlačila a dolákala Bratrstvo ke stolu. Zatím ovšem trváme na věrohodnosti znění, že Ichwan žádnou nabídku k jednání neobdržel.
  4. Evropa by měla re-fixovat svou vlastní hudební produkci, tj. dotlačit dotyčná media, aby realizovala nějaké kulturní a zvláště jazykové projekty EU, takže bychom nebyli hudebním průmyslem a soutěžemi důkladně amerikanizováni, a na druhou stranu bychom ve všech veřejných a profitových médiích měli k disposici i hudbu svých sousedů. Mluvíme tu zvláště o hudbě populární a masmédiích typu rozhlas. Jak ukončení amerikanizace tak začlenění integrační přeshraniční agendy nejsou dle mého názoru rozhodně zásahem do "vysílacích svobod," naopak jde o rozšíření svobod přijímacích!
  5. Mursí musel možná zmizet proto, že jeho Islámský Stát per-rebelia vojensky napadnout nelze, zato jeho sekulární náhrada je vděčným subjektem terorismu, zbrojení a konečně i nahlas médii navrhovaných ozbr. a zbrj. intervencí.
  6. Terorismus nutno od okupace v Afghanistánu ostře oddělovat, ačkoli se s ním mnohdy věci či myšlenky Talibanu stýkají. Taliban není policie, a na druhou stranu periferní a těžký terorismus, sloužící nejčastěji zájmům západních elit napojených na mediální monopol, z rétoriky Talibanu těží zvláště ve věci verbování, a také i jinak využívá Talibanu jako zástěry. Každopádně lze počítat s jeho masivním ústupem, jakmile budou všichni Američané pryč. Poslední bod jistě celkem bezbolestně silově i kompenzačně zajistí NATO. Chci říci: je tak reálný, že jeho naplnění by bylo NATO přičítáno k úmyslům. Turecko!
  7. Jak ještě může Írán a Sýrie adresovat rétoriku USA a Izraele? Po Paroubkovsky: "Nechte si své červené čáry! My máme žluté čáry, které chrání lidské životy, které je nutno respektovat. Co chrání vaše červené čáry? Vaše koryta!"
  8. NATO zopakovalo, že krize v Sýrii nemá vojenské řešení, a že jeho cílem nyní a do budoucna je ochrana Turecka, pokud by bylo ohroženo. Pakistán označil 4 měsíce plánovaný vojenský zásah USA za pouhý zdroj dalšího chaosu, terorismu a nestability v regionu, čímž vystavil nejlepší možnou formulaci odporu vojenským zásahům Libijského typu, které jsou prý plánovány pro dalších 4-5 zemí regionu. Konečně vedle negativních hlasů zemí regionu po zkušenosti v Libii i z těch zemí, které by před dvěma třemi lety s USA souhlasily, podtržený nesouhlasem Britského parlamentu s USA, a důrazného odporu OSN a dalších organizací proti vojenskému vměšování s nabubřelými cíly, které byly agresivně Amerikou propagovány, Palestinský rámcový návrh na řešení Syrské krize získal podporu celého regionu bez vyjímky, a tedy nejspíš i Kataru, a tak se stane základem prosincové konference v Ženevě. Palestinský návrh získal podporu obou stran, resp. všech stran v Sýrii, takže by konference měla přinést určitý posun k mírovému jednání, pokud ji Amerika a Moskva nepromění opět v jeviště své vzájemné tragédie, s kterou jsme měli kolikrát už čest - ale jak říká senátor z Nagasaki: Amerika první.. Myslím, že jen tak mají různé další problémy mezi dvěma velmocemi vůbec nějaká pozitivní řešení, která budou výrazným přínosem pro světový mír a stabilitu, vč. tzv. stredního východu.
Amán, 3. Září, (Petra) - Ministr zahraničí a vystěhovalců Nasir Džudeh se dnes zúčastnil schůzky zahraničních ministrů zemí sousedících se Sýrií, kterou svolal Vysoký Komisař OSN v Ženevě.
Džudeh se připojí ke svým Libanonským, Tureckým a Iráckým protějškům aby přenesli pozornost mezinárodního veřejného názoru (bez něj by Líbie možná neplatila za negativní zkušenost, pozn. překladatele) na Syrské běžence v sousedních zemích a budou probírat strategie sdílení uprchlických problémů sousedními zeměmi, aby se snížila zátěž na jednotlivé země. (to v podstatě nepřímo dokládá, jakému nezájmu zjm. v USA a Francii či Itálii se těší problémy statisíců Syrských občanů v provizorních táborech, kde také postupně rostou bezpečnostní faktory, mj., pozn. pí)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama