NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

ceaucescu - diplomacie - r.a. hall

7. března 2014 v 16:46 | sah |  Historia

Po dohodě o odsunu Rudé Armády z Rumunska 1958, která zde byla na oboustranně dobrovolné bázi až do krvavých vývojů v Maďarsku 1956, se vztahy Rumunska a USA začínají oteplovat již v letech 1961-62 a 1963, kdy se Rumunsko demonstrativně staví na stranu Číny, a postupnou ztrátu Ruského spojence vyrovnává oteplováním vztahů s USA za cenu toho, že je Rumunsko dáváno za vzor jako "příkladný dizident v Sovětském bloku" (JF Kennedy 26.6.1963, Berlín). 3 - 5 Srpna 1963 dorazil hlavní tajemník obchodního oddělení USA do Brasova, v tom momentě padají vízová omezení pro USA platná od r. 1956. Georgiu-Dejovo Rumunsko vstupuje s USA hned do několika závazků, zatímco na rozdíl od jiných socialistických zemí žebrá o banální technologie, jako jsou turbíny, televizní a rozhlasové přijímače, v USA, s tím ovšem, že pokud jde o požadované technologicko-průmyslové prvky, nejsou Spojenými Státy dodány, a odpovědi na tyto požadavky jsou průpravy o "vysoké důvěře USA v Rumunsko."



Množství zdrojů, které dnes tvrdí v drobných obměnách, že Prezident Ceaucescu byl nějakým pro-západním a podobně diktátorem, jsou zdroje absolutně lživé, neboť pro-západní Rumunsko plně otevřené Americkým agentům a nejspíše i Západnímu tisku je dědictvím, které Ceaucescu získal, a dost možná dědictví, s kterým měly Rumunské demonstrace poslední Ceauceskovy "pětiletky" zatočit, když vezmeme v potaz transparenty, které byly hr-hr ničeny kriminálnickým a vlastizrádným režimem seňora Stanulesca a Voiculesca a Michaela Browna. Za necelých deset let Dejova režimu proběhl celý příklon Rumunska k Jugoslávii a USA v takové intenzitě, že na tom již Ceaucescu ve víceméně reprezentativní funkci nemohl mnoho změnit.



Ještě 4. Října 1963 Rumunsko zavírá oči před agresivní Americkou proti-Kubánskou politikou, a na sjezdu OSN si kupuje Americké bratrství vyhlášením neutrality vůči Moskvě. Také deklaruje, že na svém území nemá žádné Ruské jaderné zbraně, a neoficiálně odsuzuje Ruské kroky, Americké nikoli - Rumunsko má v té době zájmy "normalizace vztahů se Západem, vystoupení z paktu socialistické spolupráce, a dovoz průmyslových technologií z USA," jakožto "formu osobitého a nezávislé socialismu."



Prostřednictvím Kubánského konfliktu si patrně nespokojené USA a SSSR chtěly znovupřerozdělit sféry vlivu v Evropě, které tak jak se vyvinuly z Ženevských nastavení po "druhé světové válce" oběma zemím nevyhovovaly, a obě země se shodly, že by takové nastavení za pokračujícího konfliktu způsobilo více škody než užitku, takže se Kubánská fraška s výsledným zemětřesením oběma zemím hodila, jako přijde vhod hazard dvěma příliš chlubivým milionářům, kteří se octli v těsném sousedství, a mají v nedobytných trezorech stejné peníze, zatímco každé ráno vstávají s myšlenkou na to, kde a jak by se mohli pochlubit, že jsou tím nejbohatším v ulici.



Na podzim r. 1963 se dokonce Ministr Zahraničí vrací z USA a Francie s tím, že je Rumunsko nově pokládáno za "prestižní zemi v pozici vyjednavače mezinárodního postavení." Čili laciná rétorika USA a nohsledů, že Nujork, Londýn a Paříž tvoří kompletní mezinárodní společnost, která definuje morální postoje celého lidstva, se v těchto letech mezi Rumunskými elitami asi nosila: morálka tedy nebyla definována potřebami lidu, ale počtem fotografií Rumunských zazobanců v Tajmsech, západními vozy a kýváním třech bílých hlav na západě. V květnu 1963 byly diplomatické mise třech jmenovaných imperialistických zemí v Rumunsku povýšeny na Velvyslanectví (ambasády).



Jugoslávie, Rumunsko a Libie jsou jasnými ukázkami zemí, které si vysnily možnost socialismu a vřelých vztahů s USA, na úkor "sovětské propagandy o amerických agentech a imperialistech," dobrou ukázkou zemí, které si na svém území pěstovaly po dlouhá léta Americké letáky, a ve svém státním a průmyslovém zřízení monitoring západních špionů, na př. jednotky "Rychlé smrti." Proto byly pro-západní socialistické režimy těchto zemí svrženy tak rychle a efektivně, a nahraženy "úplně západními" režimy: USA, Británie a Francie totiž potřebují servilní socialistické lídry pouze k tomu, aby s jejich pomocí zmapovaly a svrhly jejich socialistické režimy. Násilně více-méně jenom jako pomstu a ponížení, neboť USA a podobní pohrdají spojenci, a uznávají pouze "své lidi."



Nyní lépe chápeme, proč Jugoslávie "absentovala" hlasování o jaderné invazi 26 zemí (tytéž co 2011 vybombardovaly humanitární infrastrukturu v Libii, od vodovodů, přes nemocnice, hasiče až po centra pro tělesně a duševně postižené děti) v Koreji v padesátých letech. Prostě proto, že tyto tři přímořské země vstoupily do socialistického bloku přesto, že vyšly z druhé světové války dokonale seřazeny se zájmy západních a zvláště Severo-Amerických imperialistů.



Ceaucesku, který se stal Prezidentem r. 1974 naopak rozšířil počet světových zemí se kterými Bukurešť měla vztahy z 67 zemí v roce 1965 na 138 v roce 1985, přičemž za stejné období to bylo 35 nových ekonomických partnerů pr Rumunsko, pod Ceauceskovým heslem "posílení vztahů s rozvojovým světem v jednotném boji proti imperialismu, kolonialismu a neokolonialismu." Současní tvůrci zahraniční politiky Rumunska toto heslo prostě ostouzejí jako "nejednoznačné nálepky," - "přílišného aktivisty," přičemž však zahraniční politika Rumunska nenabízí za tyto termíny žádnou náhradu, pochopitelně. Země podřízená zájmům Západu a NATO nemá s bojem za rozvojový svět a nezávislost národů nic společného.



Naopak stanovy NATO jasně deklarují, že "akce OSN jsou příležitostí pro rozšiřování vlivu NATO v mnoha sférách, vč. ekonomických," zatímco "mnohdy jsou zájmy a cíle OSN v místě konfliktu jiné než zájmy vojsk," a velitelé musí "počítat s přítomností různých organizací a novinářů, a civilních hledisek, a důslednou a vhodně zaměřenou přípravou a promyšleným jednáním obrátit postoje těchto organizací a civilní postoje ve svůj prospěch," anebo alespoň "zvažovat svá rozhodnutí a následné činnosti jim podřízených jednotek na veřejné mínění," pokud velitel zvolí operační postup, který není v souladu s platnými standardy, a náhodou (ŘeVD/53-01-1 str. 88) to prosákne do novin i přesto, že jsou všechny dobře organizované se zájmy NATO.



Ceaucesku také pozměnil Rumunskou zahraniční politiku po vzoru té Čínské, a nikoli Korejské, jak tvrdí propagandistická latrina v čele s těžce autoritářsky organizovanou wikipedií, která je všechno, jen ne zdroj historických, politických a kulturních informací o světě. Rumunsko tak udržovalo vztahy se všemi zeměmi, bez ohledu na jejich mocenskou strukturu - to se dodnes pokládá za hlavní část Čínského receptu, a ti kteří pokládají Čínu za úspěšnou nemálo diskutují o tom, zda tento přístup není dokonce i z humanitárního hlediska konstruktivnější než rozsáhlé nátlakové a blokádové postupy zemí G8, převážně spojené s bezprostřední destrukcí anebo přípravou na ni.



Tvůrci mezinárodní politiky Rumunska pokřiveně označují r. 1967 za první rok Ceauceskova režimu, aby pod tímto titulem vyjmenovali založení diplomatických vztahů s Frankovým Španělskem, Západním Německem a odmítnutí Rumunska sankcionovat Izraelský stát po "šesti denní válce," v Červnu 1967, kdy Izrael zabral Západní Břeh, Pásmo Gaza a Východní Jeruzalém (tyto hranice jsou součástí některých recentních mírových návrhů). V tom roce byl však Nikolae Předsedou Státní Rady, a není shůry dáno, že mohl v této věci nějak zasáhnout, zvláště, když tehdejší politika se docela oficiálně snažila "zahrnout větší množství západních zájmů."



Ceaucescu nijak do západo-východního směrování země nezasahoval, takže roku 1975, rok po jeho nastoupení do úřadu Prezdienta, a deset let jeho vysokých pozic ve straně i státu, získává Rumunsko status "nejoblíbenější země USA." V Pakistánu a Indii si o tomto statusu myslejí svoje, nicméně Ceauceskův vliv nebo nevliv na polarizaci Rumunska to myslím dobře dokládá.



Tvůrci mezinárodní politiky Rumunska nejhůře odsuzují jeho Africkou, Asijskou a Latinamerickou politiku - a uvádějí souhrn zemí pod štítkem "nabízení řešení bez požadavku návratnosti:" Alžírii, Soafriku, Kongo, Zajr, Zambii, Tanzánii, Súdan, Egypt, Kubu, Kostariku, Venezuelu, Kolumbii, Ekvádor, Čile kolem r. 1972 pak také, Líbii, Libanon, Sýrii a Irák r. 1974. Přičemž první návštěvu páru v Alžírii tito správci Rumunského archivu označují za ukázku toho, jak Prezidentský pár monopolizoval zahraniční politiku. Jistě to nebyl manželský pár. A hned po tomto výčtu zemí dodávají, že obchodní a technologické vazby s těmito zeměmi byly postaveny na ekonomicky správných propočtech.



Tvůrci současné zahraniční politiky Rumunska jsou jistě zklamáni tím, že nejvyšší izolaci své zemi přinesl soudruh Ceaucesku rozvojem pokrokových a rovný-s-rovným vztahů s nejutlačovanějšími a nejzneužívanějšími zeměmi světa. A nejspíš proto, že se tito státem dotovaní autoři diplomatické historie nechtějí dotknout svého Amerického snu, a kultu Americké svobody, nedokáží si ani připustit, že izolaci přinesly Ceauceskově Rumunsku docela pochopitelné a lidské elementy v mezinárodní politice, jako je vyzdvižení "zemích třetího světa" mezi země "naše," rovné mezi rovné. Nebo je jiný důvod, proč je odstavec o mezinárodních návštěvách tak podivně si protiřečící, a tak zvláštně operuje s datem 1972, kdy byli Ceauceskovi možná v Alžírii, ale rozhodně nikoli Prezidentským párem, a tedy jistě ani legitimním monopolem na mezinárodní vztahy.



A opět, jaká monopolizace, když mezinárodní politika kterou Ceaucesku předváděl byla politikou socialistickou, tak jako současná politika Íránská, Čínská, Kubánská, Bolívarská, Ekvádorská či Kuvejtská, a když navíc "byly vztahy ekonomicky správné, a Státní výbory očekávaly povážlivé zisky" jak sami tvůrci uvádějí? Autoři by neměli své zklamání z politiky USA a přidružené funkce západních médií polykat ale uvádět, namísto univerzálně použitelného vrhání bláta, že "prezidentský pár si leštil své vůdcovské ego zahraničními cestami." Chápeme však, že tak jako dříve musel funkcionář vyšperkovat pravdu ale i polopravdu poučkami z Marxe, Lenina či Stalina, ale nejčastěji z Lenina, tak dnes musejí Rumunští státní a vědečtí pracovníci obohacovat pravdivé i polopravdivé směsi řečmi pana Ciobaniho a soudruha R.A.Halla. Škoda, že je soudruh Hall tak ubohou nápodobou soudruha Lenina, pokud jde o citáty, zatímco jej dávno předehnal objemem a rozšířením své produkce. Tak jako současná elita Rumunska tvrdí, že Elena Ceaucesková, povoláním organická chemička, "zkonfiskovala" práce svých spolupracovníků, tak je určitě za všudypřítomným ideologickým smetím soudruha Halla několik desítek kanceláří, které tisknou 25 hodin denně nové a nové obsahy. Jistě i rumunské servery jsou nakupovány nikoli aparátem pana Halla, nýbrž nějakým internetovým robotem, který si vybírá zajímavá www-čka a platí z nekonečného bankovního účtu.



Chudák paní Ceaucesková, která má na kontě ani ne desítku standartních chemických titulů, a tvrdí se, že jen proto, že byla ženou Prezidenta byla pitomou husou, která si tu desítku prací pro svou intelektuální neschopnost musela přikonfiskovat od jiných autorů. Přitom je ve světě absolutně normální, že kolektivní vědecké práce jsou titulovány souhrně, a autorům nezáleží na pořadí jmen jak jsou v nich vytištěna. A pokud někdo projekt vede, je nejspíš dosti obvyklé, že je uveden na začátku dotyčného řádku. A je vůbec nejobvyklejší, že takové práce a zvláště asi v chemii vycházejí s podílem určitého autora v desítkách za několik let, a jedno jméno tak nemálo velebí až stovky prací. A deset prací na jedno téma není rozhodně ničím, co by bylo třeba někomu konfiskovat: člověk si vedle svých kolegů o mnoho nepolepší. A to ani, když jeho věci vyjdou v zahraničí: někteří vědci pokládají za nejvyšší metu nějakou světovou cenu, jiní za nejvyšší ocenění místo v státní vědecké radě nebo jiné honorární instituci, a většina řadových vědců se ani neshodne na tom, zda je velkým skore publikace v tom či onom nejmenovaném vědeckém časopise. Chtěl jsem říci, že tematické vědecké tituly jsou ve skutečnosti "průmyslové zboží," vycházející v milionech, jedna práce řeší B-struktury v sadě Alfa-K, a druhá práce B-struktury v sadě Beta-K, pro ilustraci, a jediné čeho by paní Ceaucesková takovým "přisvojením" celkem řadových výsledků (kde všude probíhaly hluboké studie organických plastů?) dosáhla by bylo to, že by určitá skupina lidí mezi vědci a inteligencí humanitních oborů pokládala za věrohodné, že Elena vystudovala chemii na univerzitě, jako stovky či desítky dalších žen v její generaci. Ostatně šířka její chemické práce by mohla opravdu svědčit pouze o její přítomnosti na fakultě vysoké školy..



(pí)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama