NEJSEM ANTISEMITISTA: ANI S TÍM NESKANCUJU!: PiNews

Můj názor na Islám není z vašich, ale není nijak protizákonný. Terorismus na těchto stránkách výlučně kritizuji, byť nevynechávám z kritiky NATO a jeho spojence, které terorismus v mnoha ohledech přiživuje, a byť zařazuji mezi teroristická hnutí i jiná, než majoritní tisk.

Převážně úřední novinářské stránky arabských a muslimských států, které zde kopíruji či předčítám, zasluhují masivní podporu a radost, protože terorismus nehájí ani nepodporují.

Mnohá zvěrstva, která tyto stránky evidují k existenci občanského konfliktu v Libii většinou v obrazové poloze pouze komentují stav v Libii popř. v Sýrii, kterého si média do roku 2014 nevšímaly, protože to měly najatou armádou USA zatrhnuté nebo co.

Proto zde tyto archivní materiály zobrazují časy ale i místa v revoluci, kterých si nikdo nevšímá, a bylo by bývalo mohlo být hlášeno, že v Libii se nic nestalo, krom včasného zásahu NATO a úspěchu, kdyby nebylo těchto obrázků a textů přenášených přímo z Libie.

Také proto je dnes celkem známý fakt, že je to v Libii k nedýchání. Média v tomto smyslu zklamala a klamou dodnes, kdy si situace v Libii již prakticky vůbec nevšímají, ačkoli lidé tam zdaleka nežijí v režii nějakých klidných moří, a naši pozornost zasluhují zejména potom, co jsme tam dopustili!

Jakýkoli obsah zobrazující násilí nemá k němu navádět, ale naopak dokumentovat, že celá údajná revoluce na východě je série umělých pučů a NATO-sponzorovaných obratů, které utíkají pravdě před očima. Jsem proti násilí a proti diktatoriálnímu převratu v ČR, zastávám levicový názor skoro na všecko. Chudí jsou tím co hlásím i mým problémem.

Pokud jste došli k závěru, že jsem Al Kajda, pak je to nedostatkem vaší pozornosti, a zahlcenost anti-muslimskou propagandou v tisku i ve světě. Již na příklad pět let nefunguje v Čechách žádný Český web, který by psal o islámu nějak vážně a odborně by se jím zaobíral. To co vám google nebo seznam na dotaz o Islámu vylistoval bylo vždy něco Konvičkovského nebo horlivého, ale rozhodně nic muslimského, abyste si byli mohli učinit i vlastní názor. Vedle toho také nikdo na internetu vám nepodal takové informace jako já, takže moje násilí vyobrazující stránky jste zřejmě nepochopili ve správném kontextu. Tisíce chlapců po celém světě se zabívají tímtéž co já, jen nemají doposud nikde prostor promluvit o tom, kde tisk zklamal. A není v politickém zájmu elit tato odložená témata zločinů v cizích zemí řešit, zato jsou nám denně předhazovány různé kousky, ke kterým nás ve skutečnosti zahlcují informacemi nestoudných rozměrů, jen nás na ně neupozorňují a nedolétají k nám ani nějak samy a pravidelně. Proto se tyto i jiné často u mě jmenované webovky nelišejí od policejních prací, a jejich postupy ale i důkazové metody se překrývají s vědou z márnic. Výsledkem těchto prací bývá sociální náhled na témata i události v různých Islámských zemích, to jest něco, co je médii zcela opomíjeno, na vrub ozubené, ochcané a beznohé, ve vás uložené propagandy, kterou stačí rozechvívat. Média dodnes uzemňují témata o odporu v Libii, a svými výklady podporují diskusi o migrantech, tam, kde již dávno není etická: na př. vybízení k jejich srovnávání s příživnickým komandem, které nás přišlo přepadnout. Veškeré země, jež nejsou součástí NATO ani nejsou ohrožené zapáchající tůňkou západního tisku, pro který je Kadáfí diktátor, přijímají uprchlíky po tisících, a nepáchají při tom nějaké zlo. Některé během posledních deseti let přijaly i milion uprchlíků, a život v nich se nezměnil. Noviny a redaktorské kousky v těchto zemích k rozhodnutí ani nepokrývaly oblast rozhodování, protože v těchto zemích se přijetí uprchlíků bere za solidární zákon, o němž není radno diskutovat. Vedle toho, že nás média ignorují, a pokud tak nečiní naši političtí vůdci, perou proti nim i tu nejužší propagandu, udržují pozornost od nás a nad námi pomocí udržování nezdravých diskusí a uprchlictví rozmnožují ve fázi hrůzné krize, ačkoli to zdaleka není nutné, nebo přehnaně nutné a důležité!

Nejsem tu nijak rozezlený na média, naopak podporuji jakékoukoli snahu na jejich straně změnit situaci. Nicméně soukromá média se diametrálně liší od těch státních, a zvláště ve snaze změnit věci, která tedy absolutně chybí. Přeji si aby se média změnila, nicméně značná oblast světa se odehrává mimo ně, a o těchto událostech, které jsou jinde v popředí tady především informujeme. Mezi tradičně cenzurovanými zeměmi jsou Severní Korea, tradičně také nikdo v médiích nezpochybňuje smyšlenky o koncentračních táborech v socialistických zemích, a přitom bez pokus propátrat se tamními informacemi nemůže běžnému člověku situace v těchto zemích žádný smysl. Jsme proto udržováni mimo smysl v jakékoli zemi, a jen tam, kde má NATO v čele s USA svůj zájem, perou média negativní informace jak na dračce. Přitom jen lehký závan informací odtam značně očistí vzduch od nesrozumitelnosti. Neobejdu se bez těchto informací, a tak je vybírám pro vás.

V roce 2011 NATO přispělo v Libii k tragédii, média posloužila prostě k vymývání mozků našich lidí, zatímco zločiny, kterých se dopouštěli v Americe uznávaní "rebelové" byly kompletně zamlčovány, na absolutní a nehygienické minimum vyjímek. Aktivně předcházím tomuto stavu věcí v Libii a mnohých zemích tím, že o nich informuji celkově, nikoli kompletně, a nevybírám něco, co by mě zajímalo, nebo v čem bych měl zájem od někoho datý, ale o tom, v čem byste mohli či měli mít zájem vy. Zahraniční zprávy krom propagandy o volbách v USA a proti různým politickým vůdcům (aka diktátorům) v oblasti zájmu USA, tj. v Asii, v Africe, Jižní Americe, Východní a Střední Evropě a v Orientu tvoří menšinu v celodenním tisku, a to já obcházím, a dodávám celodenní tisk ze zahraničních oblastí, a to zejména i z takových, z kterých je chudému člověku i jeho volenému zástupci dovoleno u nás v západním bloku dovoleno promluvit jednou za padesát let.

Snažím se předcházet neinformovanosti našich občanů, a tak omezit možnosti pro-válečné propagandy ve veřejných médiích a zabránit tak válce v cenzurovaných zemích vůbec: taková Malajsie a Libie byly a jsou velice cenzurované, a snadno na to doplácí. Většina tohoto "rozvojového světa" oplývá tiskovými agenturami, často připojenými k úřední vývěsce webu vlády (podobně jako u nás www.vlada.cz tak www.gambia.gb) a ty naprostou většinou předkládají své texty a obrazy ke schválení v anglické podobě: to jest to, co ti tisk nepředkládá, občane!

V Libii řádila Al Kajdá, a u nás se o tom nesmělo nic povídat, přestože spáchané zločiny vedly ke genocidě. Také se tam za přispění Američanů dostali k ropě teroristé, a proto jsou dnes tak rozšíření a nenapravitelní, nakupujíce si takovou výbavu, s kterou se někdo další pochlubil na chytrém telefonu na webu, od bazuk až po pušky, a ve svých obrněných vozech se tváří jako hrdinové, ačkoli zastupují tak neoblíbené hnutí, jako je Al Kajda a Islámský Stát (zkratkou ISIL nebo také ISIS), jehož zájmy vyhnaly miliony lidí do Evropy, protože jde i o vyřezávání jazyků ve jménu Božím a podobně. Stejně jako nejsou masy chudých zastoupeny ve vládě světa, tak aby podle toho reprezentovala hodnoty člověka a lidství, tak nejsou ani v tisku, který dostáváme na západě pod nos i s Henleinovským kopancem do zadku, když naši skuteční páni nezasluhují již ani aplaus. Proto masový tisk (též mainstreamový, podle výrazu pro "hlavní proud," který je z angličtiny) napomáhá konfliktům a přímo přehlíží šíření neonacismu a fašismu na světě. Proto nereprezentuje masu černých lidí, kteří byli týráni v Libii. Bohatí se baví vyvíjením nových webů, na kterých se setkáte s nepravdami o Islámu, o Libii a o vědě.

O zločinu zde mluvím jako o zločinu: tak ať již to nikdo nepřehlédne. A sundejte ty předsudky proti muslimům, pro které vám můj web připadnul jako nacistický, když je antinacistický: na př. když jsem pod obrázek rozmasakrovaného kluka napsal "Toto je zločin NATO" a vy jste mohli přes svoje předsudky vidět, jak se v tom vyžívám, a utryskávám abych mohl letět, abych to mohl vydávat, takovéhle prdy, že jako je to zločin a tak, jen tak. Spočítejte weby, kde vám předvedly zločiny Libijských rasistů nebo náletů NATO, a napsali vám, že to co vidíte není omluvitelné, a je to zločin. Nebylo jich málo, ale nebylo jich moc. Ale bylo to u mě. Ani na Ukrajinu jsem nezměnil názor, a pokládám převrat za podporovaný ze zahraničí a uzpůsobující si prostředí i tichou podporou fašistů a banderovců, kteří zde páchali velká zla, včetně probodávání nýty na dveřích nějakého kojence. Jen se již věnuji jinému odvětví celé otázky.

Snažím se zasahovat globálněji, šířit náš názor širším okrajem. Lépe mi vyhovuje diplomacie a kultura. Dále se zaměřuji na chudé, neoprávněně napadené ale i cenzurované země, zejména Afriku a Asii. A ono také po tom všem co jsem z těch třech válek viděl a zpracoval, a až lekturně zaevidoval (zkuste si uložit mé práce od r. 2014 a podívejte se, co jsem zaevidoval, a srovnejte si s jinými autory), už nejde se na to všechno moc dívat. Tečou mi nervy, a značně se mi oslabilo srdce. Celý rok 2014 jsem u sestříhávání videa na fotky proplakal a značně z toho zbředly nervy. Je to márniční dění, ve kterém běhají neoznačení civilisté, kteří jsou vybíjeni holí, a nikdo na západě se o jejich osudy nezajímá, zatímco o jejich zemích jsou v těch samých tichých doktrinálních médiích přednášeny slohy na téma jejich zemí a zájmu o ně! Za ty dva roky jsem celý z toho sedání a také ze své chudoby, zvláště z toho násilí co jsem viděl a zaevidoval znemocněl, zastrašil se, i když ne před kapitalismem, ani pro pohodlný život. Jsem již o třisto let starší, a nad fotkami rozbitých městských čtvrtí v Babylóně už ustavičně pláču. Chci aby hlasy těchto zemí zazněly, a po čínském politickém způsobu nepřetiskuji jenom zprávy "režimních" autorů těch režimů, které vyloženě uznávám, ale i těch, se kterými mám "manické" problémy. Mnohé své politické problémy a přesvědčení i to převlíkání jsem pro tento účel a toto ocenění socialismem překlenul, aby mohly zaznít i dva názory lačných soků bez nějakého mého soudu, který bych jim do článku propagoval: tady je Kadáfí, od jehož úcty jsem neustoupil dodnes
.

Jsem tady, ačkoli to i někomu bude připadat hloupé, za náš národ, tj. český, i když kvůli tomu budete proti mě vystupovat, je to tak: nejsem tu sám, nejsem tu v národě sám, ani vás nemám sám na starost. Tak se kvůli tomu nevražděte, a stýkejte se mezi sebou jak chcete, dokud vám něco nepřijde do cesty. Družte se a pokud vás to udruží, tak se milujte, budou vás utloukat, ale bijte se. Nenechte se zadarmo někde prokvákat, že jste Čech, a nejraděj pijete alkohol a tvořte se, ať jste do fronty, a ať se to vyklidní, ať je tu opět klidná situace.

Nemáš-li co dělat, nepřispívej mi, ale přispěj sám sobě. Pokud mě chceš podpořit, podpoř sebe a svoji republiku, mysli na chudé a něco s tím dělej. Pokud chceš nějak podpořit tuhle stránku zalinkuj ji, a pokud chceš nějak pomoci s reklamou, tak to klidně prohoď. Přidat se ke mě je nejjednodušší asi tak, že si budete / budeš dělat co chceš, a přidáš se sám, jak si představuješ: třeba vlepíš jednou za týden nějaký příspěvek ode mě na svůj web a pod. Anebo stačí přeložit nějaké věty ode mě, a předat za příspěvek.

Jsem trochu jak inženýr "teď tady byl." Takřka všechno co jsem na tomto webu chtěl se mi postupně vyplní, je to vidět, ale jsou kolem mě další čtyři, kteří to mají také v hlavě nějak v pořádku, a věci které chci já, chtějí postupně i oni, a oni je uskutečňují. Proto mám dost důvodů přijít si jako původce některých změn ve světě, zato však mám i velké důvody nepřičítat sám sobě v tom nějak váhu. Vždyť přece dění ve světě by neměl sledovat jeden vůdce a všechno jim kreslit, co jak má být, ale mělo by se podílet co nejvíc lidí, aby tomu nechyběla kreativita a hrany, a aby to nebylo pouze z dálky, ale z blízka, aby to nebylo o krutovládě a zdálky přitahovaných otěžích, ale o celé lásce projevované k lidu, o nároku národ od národu poučeném zkušeností, která neseběhla od svých vlastních a vyslechla jich!

Žiju sám a nemám co dělat, tak dělám tohle, a neberu to za avantgardu, ale altruistickou práci pro druhé.


jó jó Úžasný !!!!!Noviny a jsou celé obsahové a není žádné omezení klikání! - a nemusí se za ně platit. Ne že se musí platit! Zdalipak že ne!!! autoři se nekopírují nějak mezi sebou a ani tak tu nejsou ani tři, ani dva, jako se tu psalo (v některých prohlášeních jsem používal "my" aby můj blog vypadal tajemněji), ale zdalipak tu nejsem jako autor sám.

Převzaté články v původním znění se zde zatím střídají s původními články. U těch je jasně vyznačeno od koho jsou a jak k nim přistupovat. Mé vlastní názory jsou jasně označeny autorstvím Matěje Kaspera, Satana Hnusného nebo PíNews. To jsou stejný subjekt a ne někdo jiný. Obrázky s kolkem píNews jsou často otisky obrazovky z autorských prací jiných autorů, ovšem zcela unikátního výběru zaměření na rámec.>>>

Lidé jsou pod obrovským tlakem!

30. dubna 2016 v 21:57 | Lidový deník Haló |  Novus

18. 1. 2016
Básník a dumkař Pavel J. Hejátko se narodil v roce 1975 v Rakovníku. Dosud vydal sedm básnických sbírek. Jeho poezie je označována jako postromantická, vedle témat sociálních a politických zasahuje i do oblasti milostné lyriky. Hejátko prošel několika zaměstnáními. Pracoval jako pitevní sanitář, pekař, skladník, opravář laviček, nebo třeba vazač knih. Dnes je takzvaně na volné noze, živí se jako básník a písničkář na recitálech a příležitostný překladatel. V tomto roce vydal také autorské CD svých písní s názvem Vlaštovky v petroleji. Zeptal jsem se ho na pár otázek.

Nedávno jste vydal autorské CD, viďte?

Pavel J. Hejátko je uznávaný písničkář. FOTO/ archiv Haló
Pavel J. Hejátko zahrál na křtu svého alba s názvem Vlaštovky v petroleji, na podzim roku 2015 v Praze. FOTO/ archiv Haló



Jistě. Má název Vlaštovky v petroleji. Jedná se o mou autorskou tvorbu za posledních dvacet let. Vybral jsem asi z 67 skladeb, které jsem zatím složil, 15 poněkud melancholicky laděných písniček, které jsou na zmíněném albu. Náklad byl poměrně vysoký, protože si říkám, že CD se přece nezkazí. V albu je znát přesah do mé současné sedmé básnické sbírky s názvem A mory, protože před některými z písní recituji básně právě z této básnické sbírky.

Představte, prosím, čtenářům vaši básnickou sbírku.

A mory jsou žánrově milostnou lyrikou, místy poněkud depresivní. Navazují na mou šestou sbírku, která se jmenuje Rzi plání urouhaných a jedná se o duální literární koncept. V podstatě jsem sbírku koncipoval tak, jako třeba Vladimír Holan udělal Noc s Hamletem a Noc s Ofélií. V tomto duchu jsou koncipovány Rzi plání urouhaných a A mory. Ve Rzích se lyrický subjekt, tedy hrdina, své vysněné múze, princezně dvoří. V A morech se s ní loučí. Tímto jsem uzavřel svůj lyrický, milostný trojlístek s tím, že první má milostná sbírka byla z roku 2012 a jmenuje se Věchýtek Kasandřin. Poté, již za rok následovala sbírka Rzi plání urouhaných a v tomto roce vyšly již zmíněné A mory. Nyní chci mít klid od vydávání čehokoliv, protože letos vyšly dvě moje věci, jednak CD písní a A mory. Myslím si, že jsem tímto navíc uzavřel svou milostnou tvorbu a nyní se chci zpětně vracet ke svým kořenům, čímž mám na mysli sociálně politickou, básnickou tvorbu. Právě s ní jsem v roce 2001 debutoval svou první sbírkou Hlenobytí.

Kde nacházíte inspiraci k psaní básní a písňových textů?

Inspirace ke mně přichází skrze můj osobní milostný život, který v básních obnažím úplně na kost. K psaní sociálně politických textů mě inspiruje každodenní život každého z nás. Víte, Marxův pojem Sociální nůžky je v dnešní době silně markantní, tak jako nikdy, od časů založení Československa. Když opomenu prvorepublikovou nostalgii, kdy byl tento pojem také velmi silný. Vždyť tehdy také byli žebráci na ulici a páni továrníci seděli v kožených křeslech. Byla to těžká doba, to se nám jen dnes snaží namluvit, že to bylo jinak. No a naše republika to po roce 1989 toto dotáhla k úplné »dokonalosti«.

Můžete to upřesnit?

Samozřejmě. Protože v České republice prožíváme kapitalismus 19. století. Ten už by nikde na Západě neprošel. Vždyť sociální systém západních zemí je neskutečně propracovaný, to se nedá s naší zemí vůbec srovnávat. Přemýšlím, co si všechno ještě necháme líbit a kam dál můžeme zajít. Víte, kapitalismus je založený na principu, že lidi tlačí ke zdi, a to až tam, kam mu to lidé dovolí! Až jsou lidé úplně těsně u té zdi, tak se otočí a jdou proti tomu systému, protože se snaží zachránit si život, který jim kapitalismus ohrožuje. Myslím si, že my už stojíme opravdu centimetr od zdi. Říkám si to již nějakých posledních pět let. Pořád zjišťuji, že lidé stojí těsně u zdi a nemají zatím odvahu a temperament se otočit a jít proti systému.

Proč to trvá tak dlouho?

Jsou pod obrovským tlakem a bojí se. Zatím. Ale oni se otočí a půjdou proti systému, nic jiného jim nakonec nezbude. A nebude to dlouho trvat!

Vaši básnickou sbírku A mory provázely nakladatelské problémy, můžete je konkretizovat?

Samozřejmě. Ozval se mi jistý nakladatel, že se mu líbí moje tvorba, že četl mou předchozí básnickou sbírku. Žádal mě o rukopis mojí nové sbírky básní, jehož jakousi kostru jsem mu loni v listopadu zaslal. Nakladateli se to líbilo a na základě toho jsme se domluvili, že knihu básní vydají. Problém byl v tom, že jejich představa o tom, jak se vydává kniha, ale i o mě, jako o člověku, byla z jejich úhlu pohledu naivní. V tom smyslu, že o mně nevěděli absolutně nic! O tom, jaké mám politické názory, sociální názory na současnou dobu a podobně. Stalo se to, že jsme se loni v listopadu osobně setkali. Pak dostali můj rukopis a na základě toho jsme se domluvili, že podepíšeme smlouvu. Zmíněnou smlouvu jsme letos v únoru podepsali a začali jsme jezdit za ilustrátorem mojí knihy, Ladislavem M. Wagnerem, což je známý a uznávaný český výtvarník. Ten básně ilustroval.

Kdy nastaly problémy?

Najednou se začalo ukazovat, že nakladatelé, tedy manželé Zahradníčkovi, mají problém. Ne s mými básněmi, ale se mnou, jako člověkem. Došlo k absurdní situaci, kdy smlouva již byla podepsána a byl v ní uveden případný postih, jak pro ně, pokud by nebyla naplněna, tak pro mě, pokud bych neposlal rukopis. Obě dvě strany byly jakoby ve vězení, nemohli jsme nic. Přitom jsme začali cítit, že to není ono! Nakladatelé Zahradníčkovi však jako první začali cítit, že já nejsem člověkem, kterého by chtěli ve svém nakladatelství vydat.

Zamotala se do toho politika?

Máte pravdu. Manželé Zahradníčkovi jsou totiž známí sluníčkáři, paní Zahradníčková je navíc islamofilka, která se angažuje v souvislosti s přílivem uprchlíků do České republiky. Najednou zjistili, a to postupem času, moje politické názory. A to prostřednictvím mojí tvorby, písní a básní, případně mých statusů na sociálních sítích.

Polekali se, neboť si uvědomili, že nejsem sluníčkář a diametrálně se s nimi rozcházím v pohledu na svět kolem nás. Najednou, z tohoto důvodu, chtěli z vydání knihy lidově řečeno, vybruslit.

A mory ale nakonec vydali, viďte?

Ano, vydali, nicméně mě nepřizvali ani k tomu, abych se účastnil procesu souvisejícího s vydáním básnické sbírky A mory. Byl jsem prostě vydavatelem politicky diskriminován. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit to, jaký jiný důvod je vedl k tomu, nedodržet to, co bylo psáno ve smlouvě. A to sice, že se autor podílí na vydání knihy všemi způsoby, to znamená, například být osobně přítomen v tiskárně, když se kniha sází. Nebo být u grafika, když přiřazuje obrazy k určitým básním a podobně. Prostě účastnit se na procesu vydání knihy! Je to absurdní,

už vzhledem k tomu, že Zahradníčkovi vydali onu knihu jinak poměrně prestižním způsobem. Je to ručně vázaná kniha, bibliofilie, což je na sbírku poezie v současnosti něco naprosto nevídaného.

Jaký byl náklad zmíněné básnické sbírky?

S největší pravděpodobností vydali něco kolem 65 kusů, přičemž smlouva jasně hovořila o minimálním nákladu 250 kusů, 50 kusů mi odevzdali a 15 kusů si nechali na volný trh. Kniha je vyšla hrubým odhadem na 200 tisíc korun. Jedná se o konečnou částku, v níž je započten i můj honorář, i honorář výtvarníka knihy. Vzhledem k absolutní ignoranci reklamy, neboť nakladatelé A morům žádnou neposkytli, kniha není k dostání, a to nikde. Zkrátka jakoby neexistovala...

Víte, je to jako když žena porodí krásné a zdravé dítě, které má navíc předpoklady, být talentované, ale krátce po porodu mu někdo obtočí pupeční šňůru kolem krku a zaškrtí ho. Tak to se mi stalo v souvislosti s vydáním A morů. Důvod byl jediný, a to, že mám jiný politický názor, než mají vydavatelé. Protože nejsem sluníčkář, ale marxista.

Radovan RYBÁK

zkopírováno z webu: http://www.halonoviny.cz/articles/view/42182589

 


Anketa

Hejátku bych dal

Plaketu Robinsona 0% (0)
Nic 0% (0)
Něco 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama